Jako hráči definitivně skončili. Nyní je diváci budou vídat „jen“ s píšťalkami

Extraligu hráli 15 let, ve Frýdku-Místku spolu strávili osm sezon. Kromě toho už však také pět let pískají. Od letošního ročníku už se Michal Vacula s Petrem Kichnerem budou věnovat výhradně jen řízení utkání v roli rozhodčích.

V extraligovém celku Frýdku-Místku patřili mezi zkušené matadory, a protože ani jednoho nelákala představa po ukončení aktivní kariéry vydat se na dráhu trenéra, rozhodli se, že to zkusí jako rozhodčí.

„Rozhodnutí ukončit hráčskou kariéru souviselo s pocitem, že bych chtěl dělat už i něco jiného,“ přiznal Michal Vacula. „Trenéra jsem nechtěl dělat, protože je to práce, která je stejně časově náročná jako hraní. Navíc jako trenér začínáte od mládežnických složek a k tomu mi chybí dostatečná trpělivost,“ pousmál se. A trénovat nelákalo ani jeho spoluhráče Petra Kichnera. „Když si představím, že bych měl trénovat někoho tak líného, jako jsem já, tak bych to určitě nezvládl,“ uvedl s nadsázkou. „Michala tenkrát napadlo, že zajdeme na kurz, vyzkoušíme si to a uvidíme, jak nám pískání půjde.“

Oba zatím nepatří mezi zkušené matadory, ale úplní nováčci už to taky nejsou. A jak se změnil jejich pohled na rozhodčí od doby, kdy sami začali pískat?

„Od doby, co jsem se dal na pískání, jsem se na každou situaci snažil dívat i z pohledu rozhodčího a řekl bych, že jsem se víc a víc zklidňoval. Někdy se to ale nepovedlo. Obecně můžu říct, že mi vždycky vadila jen jediná věc, a sice arogance,“ podotkl Vacula.

„V házené je spoustu kontaktů a nepřehledných situací, které se dají posoudit na jednu či druhou stranu. Asi bych se měl omluvit všem rozhodčím, kterým jsem v zápalu emocí řekl něco nevhodného, protože dokud si to člověk nezkusí, jaké to je být na druhé straně, tak si to ani nedovede představit,“ řekl Kichner s tím, že i jemu vždycky vadilo, když se rozhodčí chovali arogantně.

Zleva Petr Kichner, primátor Frýdku-Místku Michal Pobucký, Michal Vacula a předseda klubu Lubomír Kavka. Foto: archiv klubu

U hráčů i funkcionářů mají respekt

Vzhledem k tomu, že oba dlouhou dobu hráli českou nejvyšší soutěž, jednotliví hráči i funkcionáři klubů je dobře znají. „Mají k nám určitý respekt, což je pro nás jenom dobře,“ zdůraznil Kichner. „Navíc díky zkušenostem z extraligy víme, jak to v určitých herních situacích na hřišti chodí, protože jsme si je sami zažili.“ Kichnerova slova potvrzuje i jeho kolega Michal Vacula. „To, že jsme oba hráli patnáct let nejvyšší soutěž ještě neznamená, že budeme dobří rozhodčí. Ale je spousta situací, na které si jako hráč dáváte větší pozor, protože prostě víte, že se dějí. A taky na konkrétní hráče, u kterých už víte, jak se asi zachovají v daných chvílích. Tohle je pro nás teď určitě ku prospěchu.“

Mezi jejich hlavní devízy patří to, že se znají 19 let a rozumí si i lidsky, což je předurčuje k tomu, aby jim to klapalo i jako parťákům s píšťalkou. „S Michalem se známe už hrozně dlouho a myslím, že přesně víme, co může jeden od druhého čekat. Nedovedu si ani představit, že bych měl pískat s někým jiným. Vlastně s někým jiným pískat ani nechci,“ usmál se Petr Kichner.

Vulgárního pokřikování si nevšímají

Nejeden rozhodčí si čas od času musí vyslechnout všelijaké narážky či vulgarity z publika a někdy i od střídaček. Vacula s Kichnerem nejsou výjimkou. „Něco jsme si už od diváků vyslechli. Jsou “lukrativní” destinace, kde si toho vyslechnete za prvních pět minut víc, než kdekoliv jinde za celý zápas a je úplně jedno, jak pískáte. Dozvěděl jsem se o sobě spoustu věcí, většinou to bylo různé pojmenování pro falus,“ směje se Vacula a dodává, že se tím docela baví. „Strašně důležité je tomu nepodlehnout. I když vím, že ne vždy to bude jednoduché.“ Stejný názor má i jeho kolega. „Za těch pět let, co pískáme, už jsme si něčím prošli, takže jednoduché to skutečně není a důležité je ten křik a urážky nevnímat a nepodlehnout tlaku okolí, protože pak dochází k ovlivnění zápasu,“ upozornil Kichner s tím, že nepříjemná je vždycky i situace, když se na palubovce někdo zraní. „Přál bych si, aby takových nepříjemných chvil bylo co možná nejméně.“

Prozatím tato dvojice pískala soutěžně nejvýš první ligu mužů a žen. „Teď v létě jsme měli možnost odpískat patnáct přípravných zápasů extraligových a interligových celků, ve spoustě případů i s mezinárodní konfrontací. I vzhledem k našemu věku už se na mezinárodní scénu nepodíváme, takže přirozeně je cílem pískat nejvyšší soutěže u nás. Když půjde vše dobře, tak se už letos tenhle cíl splní. A pak se uvidí, jestli na to opravdu máme,“ nastínil Vacula.

Autor: Jan Smekal