„O další životní etapě přemýšlím stále častěji,“ říká jeden z nejzkušenějších extraligových házenkářů Tomáš Petržala

Pořídit s brankářem pražské Dukly Tomášem Petržalou rozhovor o tom, co dělá ve volném čase kromě házené, rozhodně není jednoduchá disciplína. O jedné z nejvýraznějších osobností Strabag Rail extraligy je totiž známo, že házenou žije i ve chvílích, kdy zrovna není s extraligovým celkem na tréninku či mistrovském utkání. Přesto jsme se o tento nelehký úkol pokusili a nakonec jsme se dozvěděli mnoho zajímavých věcí.

Tomáši, jak se vyrovnáváte s tlakem, který na vás jako na brankářské jedničce celku s mistrovskými ambicemi leží?

Tlak na Dukle je celkově veliký. Skoro každý den se tam setkáváte s mistry světa a olympijskými vítězi, ať už současnými nebo bývalými. Většina z nich počínání házenkářské Dukly pečlivě sleduje a dokáže k pochvale za úspěchy přidat i kritiku neúspěchů. Klub jako takový je navíc postaven na výsledcích, takže tlak je tady ze všech stran. Co se mě týče, tak psychologická příprava spočívá hlavně v tvrdém tréninku, čímž si asi krátím kariéru, ale takhle mi to vyhovuje.

Součástí přípravy některých vrcholových sportovců jsou i setkání s psychologem. Máte s něčím takovým zkušenosti?

Říká se, že ve sportu je 80 procent výkonu o hlavě. A tak, když mi klub před několika lety nabídl možnost spolupráce se sportovní psycholožkou, rád jsem toho využil. Naučila mě pracovat s psychikou na tréninku a především pak v zápase. Řešili jsme například to, jak rychle zapomenout na laciný gól nebo jak se vrátit do utkání, které pro mě nezačalo ideálně.

Co děláte, když chcete na házenou přestat myslet?

Nejraději si čistím hlavu venku v přírodě na procházkách se psem nebo s kočárkem. Když máme volno, rádi jezdíme třeba do skalních měst v Českém ráji, Hřensku nebo Adršpachu. Ale dobře se odreaguji i u večerního sledování dobrého filmu žánru fantasy, sci-fi či komedie, nebo na nějaké kulturní akci.

Nedávno jste s partnerkou založili rodinu. Jak se po narození syna změnil váš život?

Dítě člověku přetočí život vzhůru nohama. Můžete si rodičovství dopředu malovat, jak chcete, ale realita je jiná. Díky podpoře, kterou doma mám, ale mohu házené i nadále věnovat tolik, co dřív. Nicméně můj volný čas se teď rovná času, který trávím se synem. Někdy je to samozřejmě náročné, ale pokud mě něco během dne rozhodí, stačí jeden jeho úsměv a velmi snadno na nepříjemnosti zapomenu. Den, kdy přišel na svět a já mohl být přímo u toho, byl mým největším životním zážitkem. Jednoduše řečeno neměnil bych.

Stále platí, že vás házená uživí, nebo máte i civilní zaměstnání?

Házenou se uživím, ale kromě sedmi tréninků týdně, třech návštěv posilovny a víkendového zápasu, vedu navíc v celém klubu brankáře. Mám také na starosti Dukelskou školní ligu, vedu vlastní kroužek házené na ZŠ Hanspaulka a Dukle pomáhám i s organizací plesu a dalších společenských či sportovních akcí. Celkově jsem vděčný za život, který jsem díky házené měl a dosud mám. Někdy lituji, že je kariéra sportovce je časově omezená. Protože je krásné, když vás živí to, co vás zároveň i baví. To bych přál každému.

Pokud vám bude sloužit zdraví, máte ve svých 32 letech před sebou ještě řadu extraligových sezon. Už jste ale někdy přemýšlel nad tím, čím se budete živit, až vaše sportovní kariéra skončí?

Pokud bych měl před sebou ještě hodně let na hřišti, bylo by to skvělé. Konec kariéry teď rozhodně neplánuji, ale sportovní život bohužel často funguje jinak, než by si člověk přál. Proto s přibývajícími roky o další životní etapě přemýšlím stále častěji. Mám vystudovaný obor Obchodní podnikání na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Pokud by se mi podařilo propojit znalosti ze školy se zkušenostmi s pořádáním akcí pro sponzory v klubu, mohl bych pracovat například v oddělení podpory prodeje nějaké firmy. Na druhou stranu si uvědomuji, že nikdo nebude čekat s otevřenou náručí na zaměstnance, který jim řekne, že posledních 15 let hrál házenkářskou extraligu. Každopádně před sebou chci mít vizi kariérního postupu. Potom se uvidí, kam mě další kroky povedou.

Přemýšlel jste i o tom, že byste zůstal u házené například jako trenér brankářů?

U házené bych zůstal rád, ale samotné trénování brankářů by mě určitě neuživilo. Pokud mi to však mé budoucí zaměstnání dovolí, budu s Duklou dále spolupracovat. Třeba se mi nakonec podaří skloubit více házenkářských rolí – práci ve vedení klubu, funkci trenéra brankářů, pořádání kroužků pro děti či organizování školní dukelské ligy – a všechno dohromady vydá za celý pracovní úvazek.

Pocházíte z osmitisícové Třeboně, už jste si za ty roky zvykl na život v metropoli, nebo se jednou budete chtít na jih Čech vrátit?

Za dvanáct let jsem si už zvykl. Praha má spoustu krásných míst, kde člověk může ve správný čas zrelaxovat tělo i mysl. Do svého rodného města se ale vždy rád vracím. Je jedinečné a mám na něj krásné vzpomínky. Pokaždé tam naberu síly a užiji si každou minutu volného času.

Když se řekne Třeboň lidé si nejčastěji představí lázně, kapry nebo cyklistickou turistiku. Je ale něco méně známého, na co byste lidi do Třeboně určitě pozval?

Vše výše uvedené je pro Třeboň opravdu specifické. Ještě bych ale dodal pěší turistiku. Pokud si ji chce člověk opravdu užít, doporučoval bych naplánovat výlet do Třeboně na období mimo letní sezonu. Méně se také ví o kulturních akcích a hudebních festivalech, jako například Okolo Třeboně, který během celého léta přináší hudbu všech žánrů.

Ví se o vás, že rád vaříte. Která jídla byste označil za svoji specialitu? A je mezi nimi i třeboňský kapr?

Je pravda, že si u vaření občas rád vyčistím hlavu. Na druhou stranu rozhodně nejde o umění, které by se mohlo rovnat s kuchařskými mistry. Nejčastěji připravuji gnocchi, špenát, kuřecí maso nebo tvarohové ovocné knedlíky, které si oblíbila moje životní partnerka. Ryby určitě patří mezi moje oblíbená jídla, ale musím přiznat, že veškeré maso, včetně ryb, připravuji na grilu.

Vrcholoví sportovci mají obvykle rádi pohyb ve všech možných formách. Které sporty kromě házené vyhledáváte, a do čeho se naopak rozhodně nehrnete?

Nejsem úplně typ, který by vyhledával adrenalinové sporty. Naopak mám rád veškerý pohyb s míčem. Také chodím bruslit - jak na inliny, tak v zimním období na led, když se naskytne příležitost. Za jeden z nejhezčích sportů považuji lední hokej. A samozřejmě s ohledem na svůj třeboňský původ nesmím zapomenout na cyklistiku. Z místa, kde teď bydlím, to mám blízko na Křivoklátské cyklistické stezky.

Mezi sportovci také často "frčí" počítačové hry. Co hrajete nejraději vy?

Je pravda, že si také čas od času rád zahraji. Máme doma herní konzoli, ale po narození syna už není tak využívaná, jako dřív. Nejčastěji sahám po sportovních hrách, na počítači pak přidávám i strategické. U nás doma ale nechybí ani deskové hry, byli jsme k nim se sestrou vedeni už od malička.

Vzorů mezi házenkáři máte určitě hodně, ale je někdo, koho opravdu obdivujete mimo házenou?

Ze sportovců je to legendární Michael Jordan. Vždy jsem ho obdivoval jako fenomenálního basketbalistu a po přečtení jeho autobiografie tento můj obdiv ještě vzrostl. No a mimo sport je to samozřejmě moje maminka, kterou obdivuji za to, jak vše zvládla a zvládá, ze její názory a myšlenky a především za její pozoruhodnou vlastnost rozdat se pro okolní svět. Jsem toho názoru, že pokud chcete v životě něčeho dosáhnout, rodina je základ všeho. A já mám to štěstí, že mám od své partnerky i rodiny plnou podporu nejen co se týče házené.

Tomáš Petržala (*1986)

- brankář a kapitán HC Dukla Praha.

- pochází z Třeboně, nyní žije s partnerkou a osmiměsíčním synem v Praze.

- s házenou začínal v Třeboni v roce 1991. Ke sportu ho přivedl otec, který je nyní trenérem mládeže v Jindřichově Hradci.

- v roce 2007 odešel do Dukly Praha, kde působí bez přestávky až dosud.

- reprezentoval Českou republiku v mládežnických kategoriích, mezi lety 2005 a 2018 byl členem širšího kádru seniorské reprezentace, kariéru v národním týmu letos ukončil.

- s Duklou získal dva extraligové tituly (2011 a 2017) a také dvě vítězství v Českém poháru (2010 a 2013). V sezoně 2015/2016 byl v kádru, který se dostal až do semifinále Vyzývacího poháru.

- je akademickým mistrem a vicemistrem světa (2010 a 2012), účastníkem juniorského mistrovství světa i mistrovství Evropy a jednou z nejvýraznějších a nejzkušenějších osobností české házenkářské extraligy.

Rozhovor vedl: Janis Aliapulios

Autor foto: Ladislav Adámek