Můj největší úspěch? Školní házenkářský hattrick, směje se Jan Gřes

Pětadvacetiletý Jan Gřes uzavírá se spoluhráčem z KH Kopřivnice Janem Hanusem první desítku průběžné tabulky střelců Extraligy. Jak se mladému házenáři hraje pod taktovkou staršího bratra a jaké jsou jeho další házenkářské sny?

Jaké jsou vaše ambice s týmem v letošní sezóně?

Hlavní kolektivní cíl je postup do play-off, což se nám sice povedlo už v loňské sezóně, ale my svoje dlouhodobé plány neměníme. Do play-off chceme i letos a budeme se snažit uhrát i nějaký lepší výsledek, abychom se třeba podívali i někde dále.

Po čtyřech kolech máte na kontě šest bodů. V úvodním kole jste podlehli Plzni, ale následně jste dokázali porazit Frýdek, Zubří a Brno. Jak hodnotíte úvod sezóny?

V předsezónní přípravě jsme se bohužel moc nesešli. Někteří kluci se zúčastnili Akademického mistrovství světa, jiní zase byli na odejetí na dovolené a podobně. Dali jsme se dohromady až poslední týdny před soutěží. Odehráli jsme spolu nějaké připravené turnaje, kde jsme se cítili všeobecně dobře. Myslím si, že jsme měli dobré výsledky. Vyhráli jsme turnaj v Litovli, doma jsme dobře odehráli turnaj O pohár Tatry, kde jsme dokázali remizovat i s vrcholovým maďarským celkem. Poté přišlo už ostré utkání s Plzní, kdy nám nesedlo absolutně nic. Nesešla se nám obrana s útokem, kompletně se nám rozpadl náš systém, bylo to z naší strany spíše takové fiasko. Nikdo z nás nečekal, že by to mohlo takhle dopadnout. Naopak šlo poznat, že Plzeň je oproti nám už rozehraná. Měli za sebou Česko-slovenský a evropský pohár, takže jsme to pěkně schytali, ale ve výsledku to bylo možná i “dobře”, že jsme v prvním zápase dostali takovou facku a zrovna s Plzní, která má jasně medailové ambice. Myslím si, že jsme se více semkli a řekli si opět ty naše základní věci, které musíme dodržovat. Potom se to odrazilo ve Frýdku, kde jsme podali už bojovný a kolektivní výkon, který nám přinesl první dva body. Bylo strašně důležité, že jsme to dokázali potvrdit doma se Zubřím, na které jsme si už věřili. Jsem strašně šťastný, že jsme Zubří porazili, protože se nám to nepodařilo několik let. A do třetice, se nám povedlo na tyhle výkony navázat i v Brně. Tenhle zápas byl pro nás moc důležitý a je skvělé, že se nám i zde povedlo vyhrát a naplno bodovat. Myslím si, že jsme podali výborný kolektivní výkon, a na to se soupeřům těžce reaguje a hraje.

Vy jste do sezóny vstoupil ve vynikající formě. Jste společně s Honzou Hanusem nejlepším střelcem družstva, takže se svým výkonem musíte být určitě spokojený...

Já to úplně jako formu nevidím. Každopádně jsem rád, že jsem zatím v psychické pohodě. Hodně mi k tomu pomáhá i moje přítelkyně a rodina. Prozatím jsem neměl ani školu, takže jsem měl dostatečný čas pracovat na sobě v házené a dostat se do herní pohody, myslím si, že se mi to zatím daří. Ovšem jedna z vlaštovek ještě určitě jaro nedělá. Sezóna je dlouhá, a já doufám, že si svou výkonnost udržím po delší dobu.

Teď trochu z jiného soudku. Jaké jsou vaše dosavadní největší házenkářské úspěchy?

Nejvíce si určitě cením zlata ze základní školy, kdy jsme hráli celorepublikové finále Novinářského kalamáře. To samé se mi povedlo i na střední škole s gymnáziem Příbor, kdy jsme opět získali zlatou medaili. Následně se mi podařilo získat znovu zlato, a to na vysoké škole na akademických hrách za Ostravskou univerzitu, což považuji za velký úspěch. Mám z toho opravdu radost, protože se to nepodaří jen tak každému mít tenhle školní házenkářský “hattrick”. Další má radost je, že jsem aktivně zapojený do extraligy a můžu ji hrát na takové úrovni, která tady v Česku je.

Máte nějaký házenkářský vzor?

Mým prvním házenkářským vzorem byl určitě bratr, který mě jakého malého přivedl k házené. K bráchovi jsem vlastně vzhlížel už odmala.  Po herní stránce je mým vzorem švédský házenkář Dalibor Doder, který je přibližně stejně vysoký jako já. My malí to máme ve srovnání s těmi většími vždycky těžší, takže se to snažíme doplnit jinými zbraněmi jako je rychlost, dynamika, sila, podstřely a dalšími jinými věcmi.

Zmínil jste, že házenkářským vzorem byl pro vás bratr, který se v Kopřivnici v loňské sezóně přesunul z hřiště na trenérskou lavičku. Je třeba na vás teď více tvrdý?

Myslím si, že se to spíše otočilo. Více byl tvrdý, když byl vedle mě na hřišti. Teď z té pozice asistenta trenéra už to vidí asi trošičku jinak. Spíše se mi líbí, že se nám všem snaží dát větší klid, povzbudit a poradit nám, než aby byl více impulzivní. Líbí se mi jeho nová role, které se podle mě zhostil velmi dobře. Jsem za to jenom rád. Myslím si, že je to ku prospěchu věci, a to ne jen pro mě, ale i pro celý mančaft, že tam někdo takový je.

Jaké jsou vaše házenkářské sny? Je to zahraniční angažmá nebo svou budoucnost vidíte spíš mimo házenkářské hřiště?

Do zahraničí mě to nikdy nějak netáhlo. Mým cílem bylo spíše uhrát něco u nás v republice a získat nějakou medaili. Mým největším snem by byla určitě zlatá medaile. Jinak bych chtěl určitě i ve vyšším věku zůstat u házené. Třeba pracovat s mládeží jako trenér nebo na trénincích radit mladým klukům.

Když zrovna nehrajete házenou, co rád děláte?

Pokud se nevěnuju zrovna škole, kde mě čeká ještě poslední rok, a všechny přípravy se chýlí ke státnicím, tak si strašně rád sám zacvičím. Můj největší relax jsou ale asi ryby. Miluju to ticho a klid, když se soustředím jen na to, jak přelstít nějakou rybu. Rád si teď ještě hraju se svým novým psem, rád mu “robím zle” (směje se), děláme si různé naschvály a skopičiny. Člověk má kolikrát házené plnou hlavu, furt něco řeší, takže hraní například se psem, který mě vítá vždy plný energie, radosti, a je mu absolutně jedno, že zrovna nejsem bůhví jak šťastný, je pro mě parádní relax, kdy na všechno zapomenu.  

Jak vypadá vaše strava? Jíte zdravě?

Nějakým způsobem se snažím, ale jelikož strašně rád vařím, tak si na nějakou přesnou zdravou stravu úplně nepotrpím. Myslím si, že sportovci by měli mít hodně pestrou a bohatou stravu, ve které by mělo být od všeho něco. Já mám rád jídlo s velkým obsahem bílkovin, takže různé druhy masa. Jsem masař odjakživa. Stravu i doplňuji o nějaké proteiny nebo o aminokyseliny, to ovšem hlavně kvůli regeneraci, ale nic speciálního rozhodně nemám.

Jaké je vaše oblíbené jídlo?

Jsem chlap a chlapi mají rádi pořádnou flákotu, takže to jsou určitě steaky. Také nepohrdnu pořádným domácím hamburgerem z hovězího masa, který mám moc rád. A jak říkám, strašně rád si vše i připravuji.

Večer si pak dáte raději pivo, nebo víno?

Tak to si dám raději pivo. Češi jsou jasní pivaři. Sice jsme na Moravě, kde se to trošku kříží s vínem, ale já mám rád pivo a rád si ho dám i po zápase.

Jaká je vaše oblíbená hudba?

Vlastně poslouchám všechno, co zrovna letí. Je mi úplně jedno, jestli to je hudba z české, slovenské nebo zahraniční scény. Někdy jenom tak rád relaxuju a pouštím si pomalejší hudbu, ale nejsem vysloveně zaměřený na žádný styl.

Chcete něco vzkázat fanouškům?

Doufám, že nás naši skvělí fanoušci budou i nadále podporovat jako doposud, protože jsou našim sedmým hráčem na hřišti. Hlavně v domácím prostředí nás dokáží vyburcovat k neuvěřitelným výkonům a je super, že s námi jezdí i na přespolní zápasy. Za to jim patří velký dík, doufám, že to tak bude pokračovat i ve zbytku sezóny. My se budeme snažit fanoušky nezklamat a budeme chtít potvrdit, že do extraligy patříme a můžeme pomýšlet na vyšší příčky, než jsme skončili v minulé sezoně.

Rozhovor vedl: Martin Petřek

Foto: Daniel Hojník