„Dříve jsem viděl pouze házenou a nic víc“ říká kapitán jičínských házenkářů Martin Bareš

Dlouholetá opora jičínských házenkářů, kapitán týmu a veliký srdcař. To je vizitka jičínského pivota Martina Bareše, který jako sedmiletý kluk s házenou v Jičíně začínal a v průběhu celé kariéry barvy dresu nezměnil. Jak přezdívaný „Barry“ tráví svůj volný čas? Bývá před zápasem nervózní? To vše a mnohem více jze sympatického rozhovoru s jičínským házenkářem. 

Martine, mohl byste nám na úvod popsat, jaké byly vaše začátky v házené? Byla házená od začátku vaší první volbou nebo jste dělal i jiné sporty?

Jelikož házenou hrál jak můj taťka, tak i můj strejda, byla to asi opravdu první volba. Myslím, že když mi bylo asi 7 let, tak jsem si šel zkusit svůj první trénink. Zaujalo mě to natolik, že jsem u házené už zůstal. A nebylo potřeba zkoušet jiné sporty. :-)

Prozradíte nám, kdo byl vaším házenkářským vzorem? 

Vždy mě strašně imponovala hra Davida Juříčka. Ten jeho styl a lehkost, jak se dokázal prosazovat na brankovišti s atypickou postavou pro pivota. Jelikož jsem se ale spíše zaměřoval na obrannou činnost, musím zmínit jméno Michael Štegl. K němu jsem vzhlížel v začátku své házenkářské kariéry, protože mě, co se obrany týče, naučil neskutečně mnoho.

Za svojí házenkářskou kariéru jste zcela jistě poznal spoustu trenérů. Na kterého vzpomínáte nejraději?

To je pravda, pár trénérů jsem za svoji kariéru poznal, ale je těžké určit jednoho. Každý měl svůj typický styl a dá se říci, že jsem neměl se žádným z nich problém. Rád ale vzpomínám na úplné začátky pod Mílou Kůtou nebo Petrem Babákem. Dále pak z dorostu rád vzpomínám na Jardu Petra a nesmím zapomenout ani na Aleše Babáka.

V Jičíně letos hrajete sedmnáctou sezónu. Jak byste prozatím zhodnotil vstup do nového extraligového ročníku?

Začátek sezóny zatím hodnotím pozitivně. Šest bodů z pěti odehraných zápasů, to určitě není špatná bilance. Mrzí mě ale, že se nám nepodařilo bodovat v Lovosicích. Na druhou stranu si velmi cením vítězství nad aktuálním mistrem. Soutěž bude velmi vyrovnaná, tak je potřeba získat každý bod, zejména v domácím prostředí před skvělou kulisou našich fanoušků.

Téměř jednomyslně jste byl opět zvolen kapitánem jičínského týmu. Jak toto rozhodnutí vnímáte? Dle mého názoru v tobě spoluhráči musí mít velikou oporu.

Lhal bych, kdybych řekl, že mě to netěší. Každé naše vítězství beru jako velikou důvěru ze strany hráčů, ale naopak i jako závazek, a to především v komunikaci s vedením nebo případně s trenéry.

Jak probíhá vaše příprava na zápas? Máte nějaký vlastní předzápasový rituál?

Pokud přemýšlím, tak mám asi pouze jeden. Vždy se před každým zápasem rozběhávám na vzdálenější straně od naší střídačky.

Býváte před zápasem nervózní?

Nervózní nebývám, ale to je způsobené počtem mých odehraných zápasů. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem nervozitu cítil naposledy před zápasem s Hranicemi v sezóně 2012/2013. Jednalo se o rozhodující zápas, ve kterém jsme potřebovali vyhrát. Byl to poslední krok k zisku mistrovského titulu. Ale ta nervozita byla spíše příjemná.

Už delší dobu se věnujete mladým jičínským házenkářům, kterým předáváte své zkušenosti. Přemýšlel jste nad tím, zda je trénování to, čemu byste se chtěl věnovat i po skončení své hráčské kariéry?

Trénování žáků mě opravdu baví. Rád předávám to, co jsem se naučil, dalším házenkářským nadějím. Beru to trochu jako splátku klubu za to, že mi umožnil hrát takto dlouho. Trénování mě navíc naučilo vidět situaci také z druhé strany, ne stále jako hráč. Takže popravdě ano, určitě bych rád zůstal zapojen v trénování po skončení kariéry. I když nyní je to časově náročné vše stíhat a nezanedbávat při tom rodinu.

Máte nějakou oblíbenou aktivitu, kterou děláte, když chcete přestat myslet na házenou?

V letních měsících chodíme hrát s partou beach-volejbal. Pokud to trochu čas dovolí, rádi si doma s manželkou pustíme film. Jsem veliký fanoušek série Star wars, takže pro mě je jasnou volbou žánr sci-fi. Pokud koukáme oba dva, tak spíše na životopisné nebo historické filmy. Pokud se objeví nějaký volný víkend, snažíme se ho s rodinou trávit pobytem na horách. To je asi nejlepší odreagování.

V Jičíně máte amatérské podmínky. Jak se vám daří zkombinovat práci, soukromý život a házenou?

Pokud budu upřímný, je to velice těžké. Snažím se veškeré volno věnovat rodině, i když vím, že by toho času mohlo být daleko více. Mám ale velkou výhodu v tom, že mě manželka v házené maximálně podporuje a vychází mi v tomto směru co nejvíce vstříc. Bez toho by to určitě nebylo možné, a za to jí určitě patří velké poděkování.

Nedávno jste udělal důležitý životní krok - založil jste rodinu a oženil jste se. Přehodnotil si tímto rozhodnutím své životní priority?

Životní priority se určitě změnily. Člověk najednou zjišťuje, že nejdůležitější je, aby byla rodina zdravá a spokojená. To si člověk uvědomí, že nic dalšího už není tolik důležité. Dříve jsem viděl pouze házenou a nic víc. Na druhou stranu jsem stále velmi soutěživý typ, takže chci vždy vyhrát, a je jedno, zda je to zápas házené, vánoční fotbálek nebo nějaká vědomostní soutěž. To je stále stejné.

Doufáte, že váš syn jednou bude hrát házenou stejně jako vy?

Budu úplně spokojený, pokud se rozhodne dělat jakýkoliv sport. Určitě bych ale lhal, kdybych tajně nedoufal, že si vybere házenou. Myslím, že by to byla v rámci kolektivních sportů asi ta nejlepší možná volba.

Rozhovor vedla Kristýna Sedláková

Foto: Karolína Machalická