Měl jsem možnost hrát proti nejlepším hráčům světa, říká jičínský odchovanec Ondřej Šulc

V Jičíně prošel mládežnickou základnou a od roku 2006 zde hrál ligovou soutěž. Poté přestoupil do Karviné, ve které odehrál čtyři sezóny. S Karvinou si zahrál Ligu mistrů, Pohár EHF a podařilo se mu s ní získat 4 mistrovské tituly. V roce 2010 odešel do francouzské nejvyšší soutěže, kde v týmu Ivry Handball působil také čtyři roky. Po devíti letech se vrátil zpět do Jičína, kde především díky svým zkušenostem, patří k nejlepším hráčům. Řeč je o Ondřejovi Šulcovi, pravé spojce jičínského týmu. V tomto rozhovoru se dozvíte, jaké angažmá považuje za nejúspěšnější, jaké aspekty hrály svou roli při rozhodování o návratu do Jičína, ale i mnoho dalšího.

Ondro, prozraďte nám na úvod rozhovoru, jak vnímáte pozici “lídra” jičínského týmu? Je to pro Vás veliká zodpovědnost?

Pozici lídra týmu bych si nepřivlastňoval. Před dvěma roky bych se za něj považoval, ale nyní si myslím, že v týmu jsou jiní hráči, kteří by tuto pozici měli zastávat. Také si myslím, že tu zodpovědnost by měl cítit každý hráč v našem týmu.

Za svoji kariéru jste prošel několika házenkářskými kluby, včetně těch zahraničních. Jaké angažmá považujete za nejúspěšnější?

Co se týče sportovních výsledků, nejúspěšnější pro mě bylo určitě působení v Karviné, ve které jsem strávil 4 roky a každý rok se nám podařilo získat titul mistra České republiky. K tomu jsme hrály evropské poháry, dvakrát Ligu mistrů a jednou Pohár EHF, což jsou pro hráče házené skvělé zkušenosti. Pokud bych to bral z hlediska osobního, určitě by to bylo mé čtyřleté působení ve francouzské Ivry. Zde jsem měl možnost hrát proti nejlepším hráčům na světě, hra byla úplně jiná, rychlá, dynamická. Byl to úplně jiný svět, než na jaký jsem byl zvyklý z české extraligy a za tyto zkušenosti jsem také nesmírně vděčný.

Máte nějaký zážitek nebo historku z těchto angažmá, která by se vám vryla do paměti a na kterou rád vzpomínáte?

Jak už to u kolektivních sportů bývá, historek a zážitků je nespočet, ale většina z nich jsou těžko publikovatelná.

Po dlouhých devíti letech jste se rozhodl vrátit zpět do svého mateřského klubu. Byl pro vás Jičín jasnou volbou po návratu z Francie?

Ano, Jičín pro mě byl jasnou volbou při rozhodování o návratu do České republiky, a to z několika důležitých faktorů. Žije tu moje rodina, mám zde přátele a nedokážu si představit, že bych u nás nastoupil v jiných barvách než v těch jičínských.

Jak emotivní pro vás jsou zápasy proti Karviné, ve které jste několik let působil? Jaké byly vaše pocity po tom, co jste v Jičíně hned na úvod sezóny porazili úřadujícího mistra?

Zápasy proti Karviné jsou pro mě vždy trochu jiné než proti ostatním týmům, ale nedá se říct, že by byly nějak zvlášť emotivní. Každopádně považuji Karvinou za velmi kvalitní tým, který se opět dostal na vrchol a opět se jim daří bojovat o medaile, což dokázali v minulé sezóně ziskem mistrovského titulu. Takže mě výhra proti mistrovi vždy potěší. 

Jak byste prozatím zhodnotil výkon jičínského týmu v této sezóně?

Bohužel musím říct, že naše výkony jsou jako na houpačce, a to doslova. Máme velké výkonnostní rozdíly mezi prvním a druhým poločasem, díky čemuž jsme ztratily už několik důležitých bodů. Letos se opět potvrzuje, že liga bude velmi vyrovnaná a každá ztráta bodů může mít vliv na konečné umístění v základní části.

Na začátku sezóny jste měl zdravotní problémy. V jaké kondici se cítíte nyní?

Ano, na začátku sezóny jsem měl opravdu dost zdravotních problémů, které zapříčinily to, že jsem nemohl nastoupit do některých zápasů. Od toho se také odvíjela i má fyzická kondice, která nebyla zrovna nejlepší. Nyní ale doufám, že je vše za mnou a že zase budu týmu plně k dispozici.

Autor: Kristýna Sedláková