Deka, která na Dukle ležela na začátku sezony, je podle Vojtěcha Patzela už pryč. „Máme dobrý tým, a tak doufám, že teď už to bude jen lepší,“ říká házenkářský talent roku

Házenkářskou Duklu v této sezoně zatím střelecky táhnou mladíci. Z 218 branek, které soupeřům dosud vstřelila, se o 42 postaral devatenáctiletý Matěj Klíma, dalších 35 připadlo na jen o rok staršího Vojtěcha Patzela. Oba dohromady tak mají na kontě více než třetinu všech branek Pražanů. Zatímco první jmenovaný přišel před sezonou do Prahy ze Zubří, Patzel je Dukelským odchovancem. Muž, který byl letos v lednu vyhlášen házenkářským talentem roku, už nyní svými výkony dokazuje, že sázka na vlastní „líheň“ mládeže se v tomto případě Dukle vyplatila. Kariéru má při tom ještě skoro celou před sebou.

Uplynuly teprve dva roky od chvíle, kdy jste v utkání proti Brnu zažil svou extraligovou premiéru. Nyní už patříte mezi střelecké tahouny Dukly. Jak na svoje začátky v nejvyšší soutěži vzpomínáte?

Na první zápas s Brnem si vzpomínám dobře, stejně jako na celou moji první sezónu mezi muži. Byl to pro mě velký zážitek stát se součástí extraligových bojů. Začátek však pro mě nebyl úplně jednoduchý. Mezi mnou a ostatními byl velký silový rozdíl a samozřejmě mi chyběly i zkušenosti, ale s postupem času se to zlepšovalo. 

V čem jste se od té doby posunul nejvíce?

To je těžká otázka. Sám to asi nedokážu úplně správně posoudit, ale řekl bych, že jsem se hodně posunul kupředu jak po fyzické stránce, tak i získáváním herních zkušeností. 

Sportovní kariéru jste začínal u tenisu a k házené se dostal až v deseti letech. Co vás přimělo přejít z kurtu do sportovní haly?

K tenisu mě přivedl táta, který tenis hrál celé své mladí. Ale mě vždycky více lákaly kolektivní sporty, jsem rád součástí týmu. K házené jsem se dostal díky Ladislavovi a Martině Charvátovým, kteří pracovali u nás na základní škole a zároveň byli i trenéry na Dukle. Pak už jsem si jen musel vybrat, u kterého sportu zůstanu. Házená pro mě byla jasná volba. 

Dají se tenisové dovednosti při házené nějak využít?

Určitě ano. V obou sportech je potřeba rychlá reakce na letící míč, správný výběr místa či ostrá změna směru při běhu. Bývalý tenista, který s házenou začíná tak má určitě výhodu oproti člověku, který nikdy nesportoval.

Jste odchovanec Dukly. Ještě poměrně nedávno jste tedy jako člen jejích mládežnických týmů vzhlížel ke svým současným spoluhráčům, kteří už hráli extraligu. Co byste poradil mladým házenkářům, kteří jsou nyní ve stejné pozici, jako jste byl před pár lety vy? Jaký je recept na úspěch?

Určitě bych jim poradil ať u házené vydrží, tvrdě na sobě pracují a věří tomu, že to jednou do extraligy také dotáhnou. Dukla má perfektní zázemí pro mladé hráče, a tak mají vše potřebné k tomu, aby se jim to podařilo. 

Dukle se vstup do nové sezony vůbec nepovedl. Co se vám honilo hlavou, když se po domácí prohře se Zubřím krčila na předposlední příčce tabulky?

Úvod do sezóny nebyl podle našich představ. Po remíze s Plzni a výhře v Jičíně přišla série špatných zápasů. Ale pořád jsem věřil, že se dokážeme zvednout a prohry brzy odčiníme. Máme dobrý tým, a tak doufám, že teď už to bude jen lepší.

Zlom přišel po vyhraném pohárovém utkání v Mladé Boleslavi. Dukla pak zvítězila v Litovli i s Brnem. Je „deka“, která na týmu ležela definitivně pryč?

Řekl bych, že ano. Vítězné zápasy sportovce vždy postaví na nohy a dodají mu chuť do další práce. Hodně nám také pomohl návrat Kuby Svitáka, který po doléčení zranění znovu začal hrát. 

Ve druhé polovině listopadu vstoupíte s Duklou do Vyzývacího poháru. Jsou pro vás „evropské“ zápasy v něčem jiné než extraliga?

Nemám s evropskými zápasy moc zkušeností. Minulý rok jsme odehráli pouze dvě utkání, která pro mě byla zároveň prvními. Oproti extralize je vždy velkou změnou, zahrát si proti někomu, koho vůbec neznáme. Já osobně se na tuto konfrontaci moc těším a doufám v co nejlepší výsledek.

Pro mladíka jako jste vy, mohou být poháry jednou z šancí, jak se ukázat lovcům talentů za zahraničí. Dukla je ostatně jedním z mála týmů, ze kterých se v Česku přestupuje do nejlepších světových lig. Přemýšlel jste už nad tím, jak byste se zachoval, kdyby taková nabídka přišla?

Jsem ještě pořád mladý hráč a řekl bych že všechno má svůj čas. Někdy v budoucnu bych si však zahraniční angažmá rád zkusil, pokud by se nějaká nabídka naskytla.

Další šancí, jak se ukázat na mezinárodní scéně je národní tým. V dorostenecké kategorii jste se v barvách Česka zúčastnil například mistrovství Evropy. Co vy a seniorská reprezentace?

Se seniorskou reprezentaci mám zatím jen minimální zkušenost. V létě jsem byl pozván na rekondiční sraz a byla to pro mě velká zkušenost trénovat s nejlepšími hráči Česka pod vedením Jana Filipa. Jinak seniorskou reprezentaci samozřejmě sleduji a fandím jí v každém utkání. 

Konec sezony je ještě daleko, ale kdybyste měl říci, s čím byste byl na konci soutěžního ročníku spokojený, co byste jmenoval?

Určitě by to byla medaile z hlavní soutěže a co nejlepší umístění v českém i evropském poháru. Také bych rád zapracoval na sobě samém hlavně po psychické stránce.

Váš mladší bratr Jonáš je také házenkářem Dukly, a to mezi dorostenci. Co myslíte, schyluje se k tomu, že si spolu v jednom týmu zahrajete extraligu?

Myslím si, že Jonáš má velký potenciál. Pokud bude pokračovat tak jako dosud, tak si v „áčku“ můžeme brzy zahrát bok po boku. Určitě bych s ním rád v jednom týmu byl, protože jsme tuto příležitost dosud neměli. 

Bratři Jonáš a Vojtěch Patzelové.  

Vojtěch Patzel (20 let)

-        levá spojka HC Dukla Praha, s 35 góly je nyní druhým nejlepším střelcem týmu v probíhající sezoně,

-        V nejvyšší soutěži nastupuje od podzimu 2016,

-        Je dukelským odchovancem, mistrovský titul získal kromě extraligy také v mladším i starším dorostu,

-        S dorosteneckou reprezentací obsadil 15. místo na mistrovství Evropy,

-        Má dva sourozence. Jeho mladší bratr Jonáš je rovněž házenkářem Dukly v kategorii dorostu.

Autor: Janis Aliapulios