Šustáček k dosavadním výsledkům Zubří: Potřebujeme jen víc času, abychom zautomatizovali nové věci

Matěj Šustáček, nejen házenkář extraligového Zubří, ale také učitel a trenér. Už řadu let jeden ze základních kamenů zuberského výběru. S novým trenérem podle něj přišel nový komunikační model i hra a tým jen ptořebuje víc času, aby vše zpracoval.

Matěji, Strabag Rail Extraliga má za sebou několik kol. Řekněte nám, jak hodnotíte dosavadní výkony mužstva?

Výkony družstva nejsou ideální, zejména se nám nedaří stabilizovat výkony v jednotlivých zápasech a na všech postech. Ale s ohledem na všechny změny, které se v týmu udály před sezónou, to chce více času, než jsme čekali.

Je něco, co musíte zlepšit, ale je to podle vás běh na dlouhou trať?

Co se týče útočné hry, musíme zlepšit řešení situací a netlačit se zbytečně do zakončení, takzvané rozhodovací schopnosti. A v obrané fázi musíme zlepšit činnost jeden na jednoho a neprohrávat souboje, které nás hlavně v úvodu sezóny srážely. Získat tak více jistoty do individuálních činností.

Přišel nový trenér, hra se změnila, vyhovuje vám to?

Podle výsledků se může zdát, že ne, ale opak je pravdou. Jen to chce nejspíš delší čas, než si zautomatizujeme některé věci, které jsou po nás požadovány.

Byl jste zvolen jako jeden ze tří kapitánů týmu, jak vnímáte tuto zodpovědnost?

Trenér vyžaduje více komunikace a podílení se na celkovém klimatu družstva, než jsme možná byli zvyklí. Z tohohle ohledu se to trochu změnilo. Ale myslím si, že celkově se má role v družstvu nijak nezměnila.

Ví se o vás, že jste velký dříč. Říkají Vám to lidé i mimo házenou? Co Vám dodává energii?

Snažím se držet zásady, když něco děláš, tak to dělej naplno, jinak to nemá cenu. Jestli mi to říkají i mimo házenou, to nevím, protože většinu mé energie sebere právě házená. Nemám nic speciálního, co by mi pomohlo k „restartu“. Rád si zajdu do rehabilitace a na masáž k našemu masérovi, ale nejvíce mi dobije energii spánek.

Kde jste studoval střední školu a poté vysokou a jaké je vaše zaměření?

Střední školu jsem studoval na Střední průmyslové škole stavební ve Valašském Meziříčí, ale tam jsem zjistil, že noční rýsování výkresů moc nejde skloubit s házenkářským životem. Tak jsem zamířil na Univerzitu Palackého v Olomouci, kde jsem vystudoval obor tělesná výchova a sport.

Váš celý život je spojován se sportem, to bez pochyb. Jste učitelem tělesné výchovy na základní škole, ve volném čase hráč a taky trenér mládeže. Dá se to všechno zvládnout bez nervů?

Bez nervů určitě ne. Jak už jsem zjistil, tak si toho nesmíte naložit přespříliš a když si tento čas dobře naplánujete, tak se to dá skloubit.

Měl byste recept pro ty, kteří chtějí házenou, jak hrát, tak vyučovat a být zároveň úspěšným?

Nevím, jestli takový recept existuje. Myslím si, že u hraní je potřeba mít morálku a vůli se stále zlepšovat a dávat si vlastní postupné cíle. A myslím si, že je i třeba trochu „neumět prohrávat“. A u trénování je to podobně s tím, že se tyto věci musíte snažit naučit i svěřence.

Dá se říct, že i do Vašeho soukromého života zasahuje házená. Vaše přítelkyně hraje za olomouckou Zoru, mluvíte doma o vašich výkonech a celkově o zápasech?

Samozřejmě spolu sledujeme házenou a probíráme naši hru. Sledujeme i ostatní ligy, ale v tomhle je přítelkyně lepší, ta má daleko větší přehled než já.

Když je toho moc, máte nějakou zaručenou aktivitu, u které se odreagujete?

Jelikož toho volného času opravdu moc není, tak se jej snažíme trávit s rodinou a přáteli. Občas se jdeme odreagovat do kina nebo si zajdeme na dobré jídlo.

Autor: Štěpán Krůpa