Sen? Ligové finále. Liga je tak vyrovnaná, že se letos může stát cokoliv, říká jičínský křídelník David Krahulec

David Krahulec patří mezi opory a nejlepší střelce jičínského extraligového týmu. V mládežnických kategoriích působil v Karviné a s juniorskou reprezentací se podíval na Open ME do Švédska. Jaké byly jeho prozatímní největší házenkářské úspěchy? Kdo ho k házené přivedl a z jakého důvodu hraje na pozici pravého křídla?

Na úvod našeho rozhovoru se podívejme do vaší házenkářské minulosti. Prozradíte nám, proč jste začal hrát házenou? Kdo vás k ní přivedl?

K házené mě přivedli rodiče, když jsem nastupoval do první třídy. Šel jsem na trénink házené a potom na fotbalový trénink. Vzhledem k tomu, že můj taťka hrál fotbal, byl by radši, kdybych si ho také vybral. Ačkoliv si to moc nepamatuji, z vyprávění od mamky jsem se dozvěděl, že mi sliboval i nové kopačky, když si vyberu fotbal. Ale já si raději vybral házenou, abych nemusel dojíždět do vedlejší vesnice.

Již šestou sezónu působíte v jičínském týmu. Co bylo hlavním důvodem vašeho přestupu z Karviné?

Věděl jsem, že mi v Karviné na konci sezóny skončí smlouva a už mi nebude nabídnuta nová, takže jsem zjišťoval, jaké mám možnosti. Jičín byl pro mě jasnou volbou, mají tu dobrou práci s mládeží, pár kluků už jsem znal z dorostenecké reprezentace a rozuměl jsem si s nimi jak hráčsky, tak i mimo házenou.

Bylo pro vás těžké se v Jičíně adaptovat? Je někdo, kdo vám s tím nejvíce pomohl?

Každé začátky jsou těžké, ale díky tomu, že už jsem v Jičíně pár kluků znal, bylo to o něco jednodušší. Ten hlavní ze všech, kdo mi nejvíce pomohl, byl David Machalický. Byl jsem s ním v kontaktu ohledně přestupu ještě před podepsáním smlouvy s Jičínem. Navíc Jičín je pěkné město a člověk si tady rychle zvykne.

V Jičíně žijete již šest let. Přirostlo vám za tu dobu město pohádek k srdci?

Ano, přirostlo, hodně. Prožil jsem tu spoustu věcí a našel si práci. Pokud nenastane nějaká nečekaná změna, chtěl bych v Jičíně už zůstat.

Vzhledem k tomu, že jste levák, byl pro vás post pravého křídla jasnou volbou nebo jste zkoušel i jiné hráčské pozice?

S házenou jsem začal ve Velké Bystřici, a to na postu spojky. Po přestupu do Karviné jsem ale začal hrát na křídle. Na spojku nemám bohužel dostatek centimetrů.

Pojďme se přesunout do současnosti. V posledních zápasech jste patřil mezi klíčové hráče utkání. Máte nějaký “recept” na to, jak podat dobrý výkon? Je něco, co vás při zápase dokáže vyhecovat?

Recept to zrovna není, ale je pravda, že na začátku sezóny jsem nebyl spokojený se svými výkony. Když potom nastanou rozhodující momenty zápasu, chcete být úspěšní, abyste to nezkazili celému týmu. Takže je to se spíše motivace než vyhecování. Chtěl bych docílit toho, aby tým věděl, že když pro mě vytvoří šanci, já ji proměním.

Házená vám zcela jistě zabere většinu volného času. Máte nějakou oblíbenou činnost, kterou rád děláte, když se chcete od házené odreagovat?

Rád si zajdu s klukama popovídat u pivka. Pokud máme volný den, tak většinou odpočívám a sleduji u toho filmy nebo čtu knížku.

Pocházíte z Velké Bystřice, je nějaká typická moravská vlastnost, kterou vám kluci v kabině i po těch letech stále vytýkají?

Bohužel ano a myslím si, že se to jen tak nezmění. Je to moje moravské nářečí a výslovnost. I když už jsem v Jičíně šest let, tu moravštinu v sobě pořád mám.

Hrál jste v Karviné. Působí i nyní v dresu karvinských někteří hráči, se kterými jste hrál nebo už je to úplně jiný tým?

Tým Karviné se po těch letech hodně změnil. Dnes už tam jsou jen tři hráči, se kterými jsem hrál i já, a to Radim Chudoba, Marek Monczka, kteří se vrátili ze slovenské nejvyšší soutěže. A taky Honza Užek, který je jediný, co tam zůstal celou dobu od mého přestupu.

Mají pro vás zápasy s Karvinou speciální náboj?

Samozřejmě, že mají. Přeci jenom díky Karviné jsem zažil házenou na té nejvyšší úrovni, a to v dorostenecké a mužské kategorii. Jsem jí vděčný za všechny zážitky, co jsem díky ní s házenou prožil.

Sledujete zápasy i jiných týmu, ve kterých působí například vaši bývalí spoluhráči? Jste ještě s některými z nich v kontaktu?

V druhé nejvyšší německé lize hraje za Dessauer spoustu mých bývalých spoluhráčů. V kontaktu jsem asi nejvíce se Slávou Mlotkem a s Liborem Hanischem, za kterými se do Německa jezdím občas podívat.

V minulém roce jste byl nominován a oceněn v anketě Sportovec města Jičína. Co považujete za svůj největší úspěch?

Mým největší úspěchem bylo finále Open ME ve Švédsku, kde jsme sice prohráli finálové utkání, ale dokázali jsme si, že máme opravdu dobrý tým. Já jsem tam získal cenu za nejlepší křídlo turnaje, což pro mě bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil. Na to navazovalo ocenění i v České republice, kdy jsem byl zvolen nejlepší dorosteneckým sportovcem v Moravskoslezském kraji, ale to už se nevyrovnalo pocitu z turnaje ze Švédska.

U jičínských fanoušků jste velmi oblíbený, vnímáte při zápasech podporu publika?

Mám rád, když přijde plná hala a podporuje nás. V Jičíně už je známé, že na zápasy chodí hodně fanoušků a je super při zápase slyšet, kdy si zakřičí, když dáme gól. Já osobně se ale snažím soustředit na házenou a nevnímat tolik okolí.

Jaký je váš vysněný házenkářský cíl?

To je těžká otázka. Za poslední dobu jsem přehodnotil spoustu věcí a ty moje házenkářské cíle už nejsou takové, jako předtím. Ale určitě jeden cíl zůstal. Chtěl bych si v extralize zahrát finále v play-off nebo alespoň o medaile. Letos je liga velmi vyrovnaná, takže se může stát cokoliv.

Na jaké házenkářské momenty nejraději vzpomínáte?

Jeden moment už jsem zmínil, a to to Open ME ve Švédsku. A druhý je z doby, kdy jsem hrál v Karviné a je vtipné, že se to stalo zrovna v Jičíně, kde se konal finálový turnaj čtyř nejlepších klubů v republice. My jsme sice remízovali s Jičínem, ale stačilo nám to na titul. Pro mě to byl úplně první titul, co jsem kdy získal a jako kluk z Bystřice jsem s tím vůbec nepočítal. I když se jednalo „pouze“ o dorostenecký titul, nikdy na ten moment nezapomenu.

                                                                                              Autorka: Kristýna Sedláková