„Přehodnocovat teď cíle by bylo předčasné, náš tým se ještě může poprat o medaile,“ věří trenér Dukly Daniel Čurda

Dva ze tří cílů pro stávající sezonu už si házenkářská Dukla splnila. V evropském Vyzývacím poháru postoupila do jarních bojů a v Českém poháru si v lednu zahraje s Karvinou finálový dvojzápas. Třetí a nejdůležitější cíl je jí ale nyní naopak vzdálen mnohem víc, než by kdokoli předsezonou čekal. Ve Strabag Rail Extralize patří Pražanům až devátá příčka. Na medailové pozice, na něž vyhlásil trenér Daniel Čurda před sezonou útok, ztrácí Dukla propastných osm bodů. Navíc je nyní i mimo pozice zaručující postup do play-off. Čurda přesto věří, že se jeho svěřenci mohou o cenné kovy v extralize ještě poprat. „Loni to nevyšlo, proto před touto sezonou přišly větší změny. Nyní je ještě brzy na to hodnotit, jak to nakonec bude,“ říká.

Jsme na prahu nového kalendářního roku. Jak byste tedy z pohledu Dukly zhodnotil uplynulých 12 měsíců? 

Na konzervativní Duklu byl rok 2018 velice turbulentní. Přišlo další omlazení kádru i změny v realizačním týmu a s nimi spojené vynucené přesuny ve vedení klubu. Navíc jsme po celou dobu měli vysoký počet zraněných hráčů a to přímo ze základní sestavy. K tomu je třeba přičíst kočovný podzim, kdy kvůli rekonstrukci naší domovské haly v Ruzyni cestujeme z jedné haly do druhé a to i na tréninky. Nikde nejsme doma, je toho dost. Podtrženo, sečteno jsem rád, že je rok 2018 za námi. Spokojený s ním nejsem. Nepřinesl to, co jsem si přál a čeho chci dosahovat. Věřím, že následující měsíce a roky už budou mít stoupající tendenci.

V pohárové Evropě i v Českém poháru se vám nicméně výsledkově daří. Není to ale příliš vysoká daň za mizerný extraligový podzim?

Nevidím to tak, že nám poháry v lize ubližují a proto bychom se měli soustředit jen na ni. My se potřebujeme a chceme zlepšovat. Zápasy v Evropě i v Českém poháru s hrozbou okamžitého vypadnutí nám v tom pomáhají. Před sezonou jsme si dali tři základní cíle a v létě jsme si řekli, že je chceme splnit všechny bez ohledu na to, kolik jich je a jak jsou složité. Dva se nám splnit podařilo, třetí je ještě před námi. Cesta to nebude jednoduchá, ale tak to ve vrcholovém sportu je. Kdo neriskuje a nic nedělá, tak sice nic nezkazí, ale také nic nevyhraje.

Připouštíte i některé trenérské chyby? Jsou věci, které byste nyní s odstupem času udělali s vaším asistentem Václavem Vraným jinak?

Nechci a nebudu mluvit za Vaška, ale já osobně jsem samozřejmě jako trenér chyby udělal a vím o nich. Mojí největší chybou bylo velké a rychlé očekávání od mladého týmu, kde početně převažují juniorští hráči nad těmi zkušenými. Každý, kdo něco dělá, ví, že bez chyb to zkrátka nejde. Samozřejmě mě to trápí, nejsem moc zvyklý chybovat, ale jako hráč i manažer jsem se přesvědčil, že je někdy potřeba nejdříve něco zkazit, abych se poučil a příště už to udělal správně. Jako trenér jsem navíc v jiné roli, než jsem byl jako sportovní ředitel. Je to výzva, ale i odpovědnost, nejvíc to však znamená zkušenost, kterou doufám budu schopen v budoucnu zúročit. Nyní již chápu některé mantinely v trenérské práci, které jsem s mými předchůdci trenéry jako sportovní ředitel řešil a nerozuměl jsem jejich pohledu.

Před sezonou jste mi v rozhovoru říkal, že budete chtít, aby Dukla hrála rychleji než dříve. Podařilo se vám toho dosáhnout?

Zatím ne v takovém rozsahu jaká byla naše představa s Vaškem, ale zlepšení tam rozhodně je. Statisticky jsme už nyní na stejném počtu branek z rychlých útoků, na jakém jsme byli loni za celou základní část. Ale se zmíněným zrychlením se pojí vyšší počet chyb, což nás trápí. Nicméně házená ve světě jde směrem zrychlování a my se ho chceme také držet. Jiná cesta není. Umění práce s tempem hry je ještě před námi a s tím souvisí i rozhodovací schopnosti, kdy rychlý útok zatáhnout a kdy naopak hru zklidnit.

Na čem budete v zimní přípravě nejvíce pracovat, aby Dukla v roce 2019 začala opět vyhrávat?

Rozhodně budeme usilovat o zlepšení řešení v přechodové fázi z obrany do útoku, abychom dokázali hrát rychlou házenou s menším počtem chyb. Dále se stále budeme věnovat změnám v obraně, což je především bránění pivota a přebírání hráčů soupeře. Co se útočných činností týče, bude to o drilu kombinací, správně načasovaném náběhu a vypilování jednotlivých činností v dané kombinaci. Snažíme se za pochodu změnit určité špatné návyky, kvůli kterým se loňská sezóna nepovedla, ale uvědomuji si, že toho na hráče nakládáme hodně, těch změn je opravdu dost. Tohle jsem si zpočátku neuvědomoval. Myslel jsem si, že to půjde jednodušeji.

Chystáte se v zimní přestávce nějak obměnit kádr? Přivést posily, či se naopak s někým rozloučit?

Uvažujeme o nějakých možnostech, ale zatím je předčasné o tom hovořit. Hodně také záleží na tom, kdo ze čtveřice aktuálně zraněných hráčů základní sestavy bude na jaro připravený.

Prvním soutěžním měřením sil po zimní přestávce pro vás bude lednové finále Českého poháru s Karvinou. Jak se budete na celek, kterému se momentálně velmi daří, připravovat? Vždyť nepočítáme-li kontumaci s Frýdkem-Místkem, dokázal Karvinou ve 13 zápasech v extralize porazit jen Jičín a to o jedinou branku…

Karviná potvrzuje loňský titul a je zaslouženě nejlepší. Má výborně poskládaný tým od mladých hráčů jako je Nedoma či Solák, až po ty velezkušené jako jsou Brůna, Marjanovič a počítám sem i Monczku. Karvinští pivoti jsou také kapitola sama pro sebe, ale myslím, že právě Brůnek a Nemo společně s poctivou tréninkovou prací stojí za tím, co Karviná předvádí. Velice dobře hrála proti těžkému soupeři v poháru EHF a já se na ty souboje s ní moc těším. Protože to jsou přesně ty zápasy, které potřebujeme hrát. Měli bychom se zaměřit na hru Karviné v sedmi hráčích, to je její silná zbraň, ale není jediná. Takže máme s Vaškem určité varianty, jak zkusit omezit právě tuto hru.

V evropském Vyzývacím poháru vám los pro osmifinále přisoudil silného soupeře v podobě CSM Bukurešť. Co o tomto celku víte a s jakým výsledkem byste byl spokojený?

Je to nejtěžší možný soupeř, který byl v osudí. Mají 10 zahraničních hráčů, většina z nich jsou navíc reprezentanti svých zemí. Daří se jim v lize, jsou suverénním lídrem tabulky. Až za nimi je třeba Dinamo Bukurešť, které vyhrálo svoji skupinu v Lize mistrů a udělalo 14 bodů. Je to nejtěžší soupeř, na kterého Dukla v posledních letech narazí, ani portugalská Braga v semifinále Vyzývacího poháru v roce 2016 tak silná rozhodně nebyla. Pro mě bude důležité, abychom nešli do dvojzápasu už předem rozklepaní strachy a vzali to jako možnost konfrontace se špičkovým evropským týmem, která se nám naskytne jen jednou za čas.

Před startem sezony jste mi říkal, že ambicí Dukly jsou medaile. Místo toho ale ztrácíte na třetí Nové Veselí osm bodů a navíc jste i mimo pozice zaručující pozice pro play-off. Je tedy načase předsezonní cíle přehodnotit?

Medaile jsou ambicí Dukly každý rok, tak to prostě v Dukle je. Kdo tady nebyl/nehrál, tak to těžko pochopí. Zažil jsem to jako hráč i jako člen vedení klubu, nyní to zažívám jako trenér, zvykl jsem si na to a nehodlám se nijak vymlouvat. Dukla je ale tým hráčů, není to stroj. Je obrovské množství prvků, které si potřebují sednout, aby se to povedlo. Loni to nevyšlo, proto před touto sezonou přišly větší změny. Nyní je brzy na to hodnotit, jak to nakonec bude. Já stále věřím, že jsme schopni splnit všechny tři předsezónní cíle, náš tým to může dokázat! Hodnotit či přehodnocovat cíle je předčasné.

Autor: Janis Aliapulios