„Hrát bundesligu je můj splněný sen. Vždy jsem si chtěl zkusit, jestli na to mám,“ říká po půl roce v nejvyšší německé soutěži bývalá opora Dukly Milan Kotrč

Jen tři dny zbývaly do jeho 29. narozenin, když Milan Kotrč nastoupil ke svému zatím poslednímu zápasu v české extralize. S tuzemskou nejvyšší soutěží se rozloučil stylově, jak se na reprezentanta sluší a patří. Coby střelecký tahoun pražské Dukly, jejímž je odchovancem, získal se svými spoluhráči mistrovský titul. Psal se květen 2017 a nositele slavného házenkářského příjmení čekala krátká dovolená a pak přestup do Německa. Cílovou destinací byl Bergischer HC, v té době účastník bundesligy, která je nejkvalitnější házenkářskou ligovou soutěží světa. Jenže na prestižní bundesligu si nakonec musel Milan Kotrč ještě jednu sezonu počkat…

Smlouvu jste podepisoval v době, kdy byl Bergischer HC v bundeslize, sezonu ale váš nový tým zakončil na sestupové příčce, a tak vás čekala „jen“ 2. nejvyšší soutěž. Jaké byly vaše pocity, když jste se dozvěděl, že si na bundesligu musíte nechat zajít chuť?

Abych byl upřímný, příliš mi to nevadilo. I druhá bundesliga je velmi kvalitní soutěž. Navíc jsem si říkal, že na začátek pro mě bude možná i lepší se trochu rozkoukat.

V čem se vaše první zahraniční angažmá zpočátku nejvíce lišilo od české extraligy?

Soutěž, do které jsem přišel je výrazně kvalitnější, a tak je samozřejmě obtížnější se prosadit. Ale jinak si nemyslím, že bych se musel učit něco nového.

Musel jste v Německu oproti Dukle nějak změnit způsob tréninku a objem času, který jste mu věnoval?

Nemyslím si, že bych něco měnil. V Dukle se vždy trénovalo kvalitně a hodně. Tak tomu je i v Německu, ale tady se klade větší důraz na detaily. Jelikož jsme tu všichni profesionální házenkáři, tak se také nestane, že by třeba na ranním tréninku bylo málo hráčů. V Česku občas spoluhráči chyběli kvůli škole nebo zaměstnání.

Jak důležité pro vás na začátku bylo, že jsou ve stejném týmu další dva Češi – kolegové z národního týmu Tomáš Babák a Leoš Petrovský?

Vždy je dobré přijít někam, kde má člověk krajany, takže za to jsem byl velmi rád. Tomáš Babák navíc umí dobře německy, tudíž mi na začátku hodně pomohl.

Foto: Bergischer Handball-Club 06

Zatímco v Dukle jste byl zvyklý sázet jeden gól za druhým a vždy jste patřil k nejlepším střelcům celé ligy, v Bergischeru spadl váš gólový průměr na 2 branky na zápas. Čím to je?

Důvodem je mnohem větší konkurence. V Dukle jsem hrával v podstatě každý zápas 60 minut. Tady to tak není.

Jak jste se s novou rolí a mnohem větší konkurencí v týmu sžil?

Samozřejmě to pro mě není jednoduché. Každý by chtěl být na hřišti co nejdéle. Ale tak to ve sportu prostě je a já jsem rád za každou minutu, co jsem na hřišti a mohu pomoci týmu.

Sezonou 2017/2018 jste ve 2. bundeslize prošli jako nůž máslem a po 35 výhrách a pouhých třech porážkách vás neminul zasloužený postup do nejvyšší soutěže. Jak byste tuto sezonu zhodnotil?

Byla to moje první sezona v zahraničí a určitě ji hodnotím pozitivně. Mimo jiné jsem zjistil, že se dokážu pořád posouvat dál, i když už mi není dvacet. Celkově bylo v týmu vidět, že to je skvělá sezona a všichni s ní byli spokojeni. I poté, co se sestoupilo do 2. bundesligy, byla pořád plná hala. Bylo vidět, že si diváci naši hru užívají, což bylo vynikající i pro nás hráče.

Vaše partnerka i rodina zůstaly v Praze, kam to máte šest hodin jízdy autem. To není úplně blízko. Jak odloučení snášíte?

Nevadí mi být sám, takže to tolik neprožívám. Přítelkyně za mnou jezdí často, takže se vídáme pravidelně a rodina mě také občas přijede navštívit.

Na konci loňského srpna to přišlo. První zápas v bundeslize. Doma jste zvítězili 27:23 nad Ludwigshafenem. Jaké to pro vás osobně bylo?

Pro mě to byl splněný sen. Vždy jsem si chtěl nejvyšší soutěž v Německu zahrát a zkusit si, jestli na to mám. A to se mi povedlo.

Po podzimní části je Bergischer v klidném středu bundesligové tabulky daleko od sestupových míst. Čekal jste v létě, že byste mohli být po polovině soutěže osmí?

Po postupu z druhé ligy jsme ještě posílili, takže jsem tušil, že nebudeme úplně dole. Ale to, že se budeme dlouho držet dokonce na pátém místě, jsem opravdu nečekal.

Vy osobně jste toho ale, zdá se, v bundeslize zatím příliš neodehrál. Čím to?

Na moji pozici přišel před sezonou ještě jeden hráč, který má s nejvyšší soutěží více zkušeností, a tak zatím dostává více příležitostí než já.

Zalitoval jste někdy toho, že jste do zahraničí nezamířil dříve než ve 29 letech? Nabídky jste přeci jako jeden z nejlepších střelců české extraligy měl. Nebo ne?

Ono není tak jednoduché se jako levé křídlo do zahraničí dostat, takže jsem byl rád, že se to vůbec povedlo.

Dukle se po vašem odchodu nedaří zdaleka tak dobře, jako v mistrovské sezoně, po které jste odešel. Nyní je v tabulce až devátá. Sledujete snažení vašich bývalých spoluhráčů? A co na ně říkáte?

Sleduji skoro každý jejich zápas a mrzí mě, že se Dukle nyní nedaří. Ale ono se to poddá a zas jim to půjde. Mají bohužel smůlu na zranění a z mého pohledu tam momentálně chybí více starších a zkušených hráčů, kteří by své mladé spoluhráče strhli s sebou, aby vše fungovalo, jak má.

Vaše dvouletá smlouva letos vyprší? Přemýšlíte už nyní nad tím, co bude dál?

Vše se momentálně řeší. Uvidím, co bude dále. V každém případě bych ale v zahraničí rád zůstal co nejdéle.

Foto: Ladislav Adámek