Házená je sport, který mě naplňuje, říká jičínský brankář David Machalický

Jičínský brankář David Machalický prošel mládežnickou a juniorskou reprezentací, se kterou má na svém kontě několik úspěchů. Nyní ve svých pětadvaceti letech patří k důležitým oporám jičínského týmu, v němž tvoří gólmanskou dvojici s Filipem Veverkou.

Vzpomenete si na svůj první zápas? Kdy jste se poprvé postavil do brány?

Úplně přesně si to už nepamatuji, ale tuším že to bylo někdy v kategorii minižáků nebo mladších žáků. Jako asi každé dítě, které s házenou začíná, jsem tehdy putoval po všech postech, až jsem nakonec zůstal v bráně. Kluci si ze mě ještě dnes dělají legraci, že mě tam tehdy trenér Petr Babák uklidil proto, abych to nikde nekazil. :-) Každopádně jsem mu za to ohromně vděčný, protože mě tento post opravdu baví. Brankáři jsou takový tým v týmu.

Jaký je váš vztah k házené? Zapojujete se i do jiných aktivit v klubu než jako aktivní hráč?

Házená je sport, který mám hodně rád a naplňuje mě. Proto bych rád házené pomáhal i v budoucnu. Dříve jsem pomáhal s trénováním dětí, což už ale bohužel nešlo skloubit se zaměstnáním. Vzhledem k tomu, že se mi podařilo vystudovat trenérskou licenci, rád bych se k trénování zase někdy vrátil.

Máte za sebou mnoho úspěchů s mládežnickou a juniorskou reprezentací, ve které jste byl dokonce kapitánem českého národního týmu. Co považujete za své největší zážitky? Na které nejraději vzpomínáte?

 Takový zážitků je hrozně moc. Určitě bych chtěl zmínit 4 roky, které jsem strávil v mládežnických reprezentacích. Dále všechny mistrovské dorostenecké tituly, které se nám v Jičíně podařilo získat a samozřejmě nesmím zapomenout na mistrovskou sezónu jičínského „áčka“. To jsou všechno zážitky spojené s týmovými úspěchy, kterých jsem mohl být součástí.

Jičínská šatna je vašim domovem již řadu let a nyní vám patří funkce „DJ“. Jak jste se k ní dostal a kde berete inspiraci?

Tato funkce na mě spíš tak nějak zbyla. Dříve ji nezastával nikdo, ale jednou jsme s klukama do šatny přinesli „reprák“ a já jako první z něj pustil nějakou písničku. Takže jsem se do této funkce vlastně pasoval sám svou aktivitou.

Podle čeho písničky vybíráte? Kdo nejčastěji přichází s přáním o vlastní písničku?

Ačkoliv se snažím vždy vyhovět všem, nikdy se mi to nepodaří. V kabině je nás 20 kluků a každý poslouchá jiný hudební žánr. Máme ale vytvořený svůj vlastní playlist, do kterého postupně přidáváme ty písničky, o které si kdo řekne. Nejčastěji si určitě o písničku říká náš kapitán Martin Bareš, který i trošku využívá toho, že sedíme vedle sebe. Dále asi Jirka Groh a Ondra Šulc, který je zároveň i největším kritikem. (úsměv)

Kterou písničku máte v kabině nejraději a která je vaše vítězná?

Vyloženě oblíbenou písničku asi nemáme. Před zápasem hrajeme spíše rockové nebo taneční písničky, abychom se pořádně naladili na zápas a po zápase nám v kabině hrají především písničky od českých interpretů. Vítězné máme dvě – první jsme se nechali inspirovat seriálem Okresní přebor a je to písnička Otec Abrahám, a druhá naše vítězná písnička je Raketou na Mars od Věry Špinarové. Tyto dvě si vždycky společně po vítězném zápase zazpíváme.

Pojďme se vrátit zpět k házené. Minulý rok vás trápilo zranění kolene. Nyní už jste zpátky na hřišti, cítíte se zase ve formě?

Po fyzické stránce se cítím výborně. Teď pracuji na tom, abych se dostal zpět do té sportovní pohody, kterou potřebuje každý hráč, aby mohl podávat kvalitní výkony.

Jak byste charakterizoval jičínský házenkářský tým?

V Jičíně se sešla opravdu skvělá skupina lidí, která společně tvoří dobrou partu. Tady se na tom vždycky dost zakládalo, což je dle mého názoru správně. I já jako hráč se cítím mnohem lépe, pokud vím, že kolem sebe mám lidi, na které se mohu spolehnout nejenom na hřišti, ale i mimo něj.

S Filipem Veverkou tvoříte gólmanskou dvojici. Vnímáte ho jako svého rivala?

Ačkoliv jsem rád za každou minutu, kterou mohu strávit na hřišti, Filipa rozhodně za svého rivala nepovažuji. Naopak, snažíme si pomáhat, v průběhu zápasu si radíme a navzájem se podporujeme.

Máte jako brankář nějakou speciální přípravu na zápas?

Na soupeře se vždy připravuji sledováním videa, ze kterého se snažím nakoukat soupeřovu střelbu a reakce jednotlivých protihráčů.

Díky skvělým výkonům patří jičínskému týmu třetí místo v tabulce. V čem vidíte zásadní posun týmu? Je něco, co byste měli zlepšovat?

Je pravda, že se nám momentálně na tabulku kouká moc hezky. Každopádně nás to nesmí uspokojit. Oproti loňským sezónám se nám podařilo vyhrát i některé zápasy venku - na Dukle, v Kopřivnici nebo nyní v Hranicích. Pro nás jsou tato vítězství určitě důležitá, protože se v letošní velmi vyrovnané lize, počítá každý bod. Na zlepšení toho máme samozřejmě ještě spoustu, ale snažíme se na tom postupně pracovat. Důležité pro nás ale bude, abychom zůstali bez zranění. Jen tak se můžeme posouvat.

V Jičíně je zvykem, že na zápas chodí hodně fanoušků, kteří dokáží vytvořit bouřlivou atmosféru. Jak jejich podporu vnímáte vy?

Je to opravdu super a já osobně se vždycky těším na každý domácí zápas. Mám tu atmosféru rád a dokonce si myslím, že právě ve většině případů je to ten rozhodující faktor, který nám pomůže vyhrát zápas. Za to patří všem našim příznivcům obrovské díky.

Nyní máte před sebou zápas s posledním celkem tabulky – TJ Tatran Litovel, který v minulém kole získal první extraligové body, když překvapivě porazil tým Lovosic. Jaké si myslíte, že jsou proti Litovli vaše šance na úspěch?

Pokud chceme postoupit do play-off a bojovat o co nejlepší umístění po základní části, musíme jednoznačně Litovel porazit. Upřímně si myslím, že teď to nebude tolik o týmu Litovle, ale hlavně o nás. Doma nemůžeme prohrávat a ztrácet body s žádným soupeřem.

Na závěr rozhovoru nám prozraďte, sledoval jste Mistrovství světa v házené? Měl jste tip na vítěze?

Mistrovství světa jsme doma sledovali společně s přítelkyní poctivě každý večer. Řekl bych, že Dánsko vyhrálo zcela zaslouženě a byl to i můj tip na vítěze.

Autorka Kristýna Sedláková