Házenkářský sen? Zahrát si před velkým publikem, říká Zbránek

Bystřický odchovanec prošel během své našlapané kariéry snad polovinu extraligové Moravy. Minulý rok se Jan Zbránek usadil v Karviné a hned z toho byl titul. Jak sám říká, zabydlel se a našel skvělé zázemí, i proto by tam rád ještě pár sezón zůstal. 

Kroutíte druhou sezónu v Karviné a tak je nejvyšší čas vás trochu blíže představit i jejím fandům. Přišel jste do Karviné z Litovle. Tam jste šel rovnou z Bystřice p. H., kde jste vyrůstal?

Kdepak. Je pravda, že jsem začínal v Bystřici, kde mě v nějakých 6 nebo 7 letech přivedl na házenkářský trénink táta. Ten sice házenou nikdy nehrál, ale pracoval s trenérem dětí a ten ho nějak navedl k tomu, aby mě tam přivedl. Takže za to, že hraji házenou, vlastně vděčím tátovi. A teď jsem za to rád. Chodil jsem do sportovní třídy, kde jsem byl mezi fotbalisty jediný házenkář a do teď hrajeme nejvyšší soutěž jen já a ještě jeden fotbalista.

Takže jste prožil dětství se sportem…

Je to tak. Od malička jsem neměl čas se jen tak flákat po ulicích a vyrůstal jsem vlastně s házenou. Ty zážitky, turnaje a zájezdy, ty už mi nikdo nevezme. A jsem samozřejmě rád, že hraji házenou pořád. Když se třeba podívám na kluky, se kterýma jsem vyrůstal, tak většina se schází večer v hospodě a rostou jim už břicha. A to mě zatím minulo.

Kudy vedla potom dál vaše cesta z Bystřice?

V patnácti jsem šel na hostování do první ligy dorostu do Hranic. Tam jsem byl až do devatenácti a odehrál vlastně i jednu sezónu v extralize dospělých. Během toho hostování v Hranicích jsem si zahrál i rok extraligy v Bystřici, kde se tehdy zrovna ještě extraliga hrála. V Hranicích jsem si zahrál poprvé házenou na velmi dobré úrovni. Dostali jsme se do play off, bojovali o medaile. Pak jsem ale v Hranicích skončil, nějak jsme se s tehdejším vedením nedohodli. Tak jsem zamířil do Přerova. Výsledkově to tam nebyla velká sláva, ale na druhou stranu jsem hrál celé zápasy, protože nás tam tehdy moc nebylo. Takže jsem se dost vyhrál. Potom ale Přerov skončil a já zamířil do Zlína. Tam mě přivedl Andrej Titkov, se kterým jsem měl už nějaké kontakty, když ještě působil v Zubří. Ve Zlíně jsem odehrál dvě sezóny, ale bylo to náročné s ohledem na dojíždění. To už jsem totiž bydlel v Olomouci. Tam jsem jednou potkal trenéra Litovle pana Krejčíře a ten mi dal nabídku jít do Litovle. Vzhledem k tomu, že do Litovle to je podstatně blíž než do Zlína, tak jsem nakonec na to kývl.

A z Litovle už vaše cesta vedla do Karviné…

Ano, je to tak. Během druhé sezóny v Litovli mě oslovil Marek Michalisko, proběhla nějaká jednání a nakonec to dopadlo tak, že jsem do Karviné přestoupil. Musím říct, že jednání byla hodně férová, vše, na čem jsme se na začátku domluvili s trenérem Michaliskem a panem Muchou, tak splnili a je to tak až do teď. Jsem tu teď druhou sezónu a zvykl jsem si velmi rychle. Hodně pomohlo i to, že se mnou přišel Mirek Nedoma a byl tu i Matěj Nantl, se kterými jsem hrál i v Litovli. Spolu s námi přišly i velké osobnosti Michal Brůna a Nemanja Marjanovič, mančaft si rychle po všech stránkách sedl a byl z toho hned v první sezóně nečekaný titul.

Jak jste spokojený s podmínkami v Karviné?

Zázemí a podmínky jsou super. I když v jiných klubech také možnosti jsou, tak tady je to jiné. Například ve Zlíně je perfektní zázemí, protože je tam na vysoké úrovni volejbal a vše je tak společné i pro házenou, ale možnosti využití jsou omezené. To, že kdykoliv chci jít třeba do sauny, tak přijdu na halu a můžu si ji zapnout nebo že můžu kdykoliv do posilovny, to je asi jen tady. Klub spolupracuje i s lázněmi, a tak je možné jít třeba i do kryokomory atd.

Zvykl jste si rychle ve městě?

Velmi rychle. Zjistil jsem, že mi tady nic nechybí. Naopak, Karviná je moc pěkné město s krásným náměstím, parkem. Než jsem sem šel, tak dost lidí mě strašilo, že Karviná není pěkná a jsou to jen šachty. Tak teď tyto předsudky každému vyvracím. Kdo neznáte, přijeďte se podívat.

Teď se živíte jen házenou?      

Ne, to ne. Hned od začátku jsem věděl, že chci při házené ještě pracovat. Byl jsem tak zvyklý, vždy jsem při hraní ještě pracoval. Je to asi i tím, že mě tak vedla rodina. U nás není lehké se živit jen házenou, a hlavně když třeba v pětatřiceti skončíte hrát, tak by se špatně pak hledalo, co člověk bude dál dělat, kdyby neměl žádnou jinou praxi nebo zkušenosti. Takže hned od začátku jsem to takhle po klubu chtěl a ten mi vyšel vstříc. Pokud pro pracovní vytížení nemůžu na dopolední trénink, tak je to tolerováno a naopak zaměstnavatel mi umožňuje, pokud je to jen trochu možné, na ty tréninky chodit. Nezneužívám toho a jsem rád za tento přístup klubu i zaměstnavatele.

Jste v Karviné druhým rokem. Co dál? Rád byste pokračoval?

Mám platnou smlouvu a jsem tady spokojený. Jak systémově, s podmínkami a i kolektiv je super. Je příležitost hrát Evropské poháry a i to je další plus a cenná zkušenost. Takže pokud by se neobjevil nějaký problém, nějaká překážka, tak bych tady rád zůstal. Mám tady i práci, přítelkyně končí školu a už se jí také rýsuji nějaké pracovní možnosti, tak bychom tady rádi zůstali.

Máte ještě čas i na něco jiného než házenou?

To už ani ne. Práce, tréninky, zápasy, přítelkyně. Mezitím už ten prostor není. A házená je stejně můj největší koníček. Třeba teď proběhlé MS jsem hodně sledoval. Zápasy, sestřihy a najednou jsem zjistil, že jsou dvě hodiny ráno.  

Je vám dvacet osm, v Karviné jste získal titul, Český pohár. Co dál? Máte nějaký další sen?

Určitě asi jak pro každého by to bylo angažmá v zahraniční, nějakou kvalitní soutěž. Tady v Karviné třeba chodí tisíc nebo přes tisíc lidí, ale když přijedeme na Duklu tak to je 250 a z toho sto dětí. Chtěl bych si vyzkoušet nějaké zápasy v halách před velkou návštěvou.

A otázka na závěr -  co vy a reprezentace?

Jednou jsem se dostal do širší nominace, ale nikdy jsem neabsolvoval ani žádný sraz. Na levém křídle je strašně velká konkurence a není jednoduché se tam prosadit. Je tady Jirka Kotrč, Marek Vančo a Kuba Hrstka. Samozřejmě i další. Ale kdyby přece jen byla možnost, určitě bych si v reprezentaci rád zahrál.  

Autor Ivo Dudek