Jan Šmíd: Bojovali jsme víc. Juříček by se za nás asi styděl

Z bojiště odcházel se zkrvaveným nosem, větší šrámy měl ale na duši. Jan Šmíd jen těžko vstřebával porážku litovelských házenkářů od soupeřů z Jičína.

„Říkali jsme si, že na ně musíme nastoupit od první minuty, že musíme bojovat a že to půjde. První poločas ale byla hra úplně odevzdaná, nikdo nebyl soustředěný a v obraně to byl průchoďák,“ kroutil hlavou jeden z největších bojovníků Tatranu. Právě v úvodním dějství Hanáci ztratili reálnou naději na premiérové body v extraligové sezoně.

Čím to, že jste do druhého poločasu nastoupili jako vyměnění?

Najednou se jakoby mávnutím kouzelného proutku začalo bojovat a druhý poločas vypadal jinak. Jičín měl nahráno z první půle, ale do patnácté minuty se bál, to jsme ještě mohli vyhrát.

Jenže stíhací jízda nevyšla. Proč?

Děláme ale strašně moc technických chyb, máme mladý mančaft a musíme víc makat na trénincích.

Byla po poločase, který jste prohráli 9:17, velká bouřka v šatně?

Jo, samozřejmě. V poločase jsme si něco řekli, paradoxně to stejné, co před zápasem a od druhého poločasu to nějakým zázrakem začalo fungovat. Nevím, co se tady teď děje, máme nula bodů. Mohli jsme porazit Zubří, Brno, to byli hratelní soupeři. To samé teď Jičín. Mohli jsme mít čtyři body a být aspoň teoreticky na nějaké vlně. Ale být jednoznačně poslední v tabulce, to jsme nečekali.

Série pěti proher v úvodu sezony vás hodně sráží?

Sráží nás to opravdu moc a bude se z toho strašně těžko vyhrabávat. Bude muset přijít nějaký zápas, kdy si to všechno sedne, budeme muset někoho porazit. Už ve středu hrajeme v Hranicích a to bude zas obrovsky těžký soupeř. Navíc je to televizní utkání, které hromada kluků ještě nehrála. Hranice mají zkušený tým – Pepa Kučerka, Mara Tůma – tam bude rozhodovat každá chyba a pokud je uděláme, tak si to pohlídají.

Vy jste šel v bojovnosti příkladem. Nemělo by se ale přidat víc hráčů?

Musí tam všichni chodit po hlavě a je úplně jedno, jestli někomu zlomí nos. Musíme se rvát za výsledek, za tým a jeden za druhého. Jestli jsem byl zraněný já, nebo někdo jiný, to je jedno, musíme se prostě rvát a chodit tam za každou cenu.

V čem vidíte největší rozdíl například oproti první extraligové sezoně před čtyřmi lety, když v Litovli byla házenkářská ikona David Juříček?

David přinesl do kabiny hromadu zkušeností a předával to dál. Snažil se nám strašně moc pomoct a byl pro nás obrovská vzpruha na hřišti. Ani to nechci říkat, ale přijde mi, že všichni bojovali víc, když tady byla taková hvězda, než teď. On se sem chodí ještě dívat a já si myslím, že by se možná i styděl, za to, co předvádíme. Máme mladý kádr, ale děláme strašně moc chyb. S dvaceti, třiceti chybami se extraliga hrát nedá.

Lídr vám tedy hodně chybí?

Potřebovali bychom někoho zkušeného. Máme Luďka Fabiána, výborného brankáře, ale my potřebujeme klid na hřišti v útoku. Počkat si, třeba i vydýchnout a srovnat si v hlavě, co budeme hrát. Teď je to tak, že dáme gól, pak je to hr, hr, hr a uděláme chybu, někdo propadne v obraně a rychle to chceme spravit. Je to jedno s druhým. Teď se nám navíc zranil Mekić a to bude taky oslabení. Budeme muset máknout na trénincích, bojovat a urvat body někde, kde se to od nás nečeká.

Je to potřeba především proto, aby se v hledišti udrželi fanoušci, kteří jsou pro vás velmi důležití?

To je nejdůležitější. Sem chodí hromada fanoušků, která nás povzbuzuje, ale my se jim odměníme hrůzným prvním poločasem. I pro mě je to velké zklamání, že jsme tohle vůbec schopni udělat. Málo kdo má takové výborné fanoušky a kulisu. Lidi chodí, byl tady ještě Bobr Cup a hromada lidí se přišla podívat na házenou. A mrzí mě, že kromě druhého poločasu to bylo bídné.

Miroslav Mazal, Olomoucký deník