Na medaile myslíme. Chceme pro ně udělat maximum, říká za Kopřivnické Jaromír Petřík

Kopřivničtí jsou momentálně v tabulce čtvrtí a netají se tím, že pokukují po medailových pozicích. Další krok k tomu můžou udělat už ve středu, kdy se před televizními kamerami utkají v dohrávce 18. kola s Jičínem. Nejen o tom v rozhovoru povídal pivot Kopřivnice Jaromír Petřík. Prozradil ale i řadu zajímavostí o sobě. Věděli jste třeba, že je referentem zdravotnické techniky a nemocničním metrologem?

Na úvod našeho rozhovoru se podíváme do vaší házenkářské minulosti. V kolika letech jste začal hrát házenou a kdo vás k ní přivedl?

S házenou jsem začal v 8 letech a vybral jsem si ji sám. Bylo to nejspíš tím, že jsem házenou viděl v televizi, a proto jsem se pro tento sport rozhodl. Tehdy v Ostravě byly dva kluby, které nabíraly mladé hráče. Měl jsem obrovskou podporu od rodičů, otec hrál hokej, měl tedy v životě velmi úzký vztah ke sportu, doprovázel mě na přípravná utkání a delší výjezdy.

Kterými kluby jste si prošel?

S házenou jsem začal v týmu SKH Ostrava, který se později přejmenoval na Sokol Ostrava. Došlo k fúzi dvou házenkářských týmu, a to SKH Ostrava a házené Vítkovice. Ostravě děkuji za to, že mi poskytla sportovní rozvoj, byli jsme výborný kolektiv přátel, kteří táhli za jeden provaz a házenou se bavili. Z Ostravy jsem přibližně v 17 letech začal dojíždět na tréninky do Karviné. Do 20 let jsem hrál ligu za Ostravu. Přibližně po půl roce jsem dostal extraligovou nabídku z Frýdku-Místku. Ve Frýdku-Místku jsem hrál dva roky, poté jsem na jeden rok přešel do KH Kopřivnice. Z Kopřivnice jsem se vrátil ještě na jeden rok do Frýdku-Místku a po roce jsem přešel zpět do Kopřivnice, ve které působím doteď.

Hrál jste vždycky na pozici pivota?

V mládežnických kategorií jsem hrál na postu spojek. Po přechodu do dorosteneckých soutěží jsem se přesunul na post pivota.

Jaké máte ambice a sny v házené?

Mým sportovním snem je vyhrát extraligu házené. Ale vzpomínám si, že v mládí jsem měl ambice hrát mužskou extraligu házené, což se mi splnilo.

Jaké je vaše civilní zaměstnání?

Pracuji v nemocnici Valašské Meziříčí na pozici referent zdravotnické techniky a ústavní metrolog nemocnice.

Co přesně tato práce obnáší?

V náplni práce mám administrativu v rámci lékařské přístrojové techniky, zajišťování bezpečnostně technických kontrol na přístrojích, evidenci, poradenství, nákup a zprostředkování oprav zdravotnické techniky. V pozici metrologa zajišťuji kalibrace a validace měřidel podléhající metrologickému řádu za účelem jednotného a přesného měření v oblasti zdravotnictví.

Práce ve zdravotnictví byla vždy vaším snem?

Po vystudování střední školy se zaměřením na elektrotechniku a informatiku jsem chtěl pokračovat ve studiu, které bude zaměřeno na techniku. V Ostravě na VŠB technické univerzitě byl nově otevřen obor Biomedicínský technik. Prostřednictvím návštěvy zaměstnanců VŠB na otevřeném víkendu techniky na střední škole jsem se dozvěděl bližší informace k mladému oboru. Technika ve zdravotnictví sleduje moderní trendy, a to jak v oblasti informatiky, elektrotechniky i kybernetiky. Toto byl první impuls, který mě k tomuto oboru dostal, to že je to v oblasti zdravotnictví, můj zájem o obor jenom zvýšilo, a stalo se i snem.

Jak se vám daří skloubit práci s aktivní házenkářskou kariérou?

Skloubit práci a sportování na vrcholové úrovni podle mě nelze. V české extralize házené není momentálně klub, který by byl plně profesionální. Hrát házenou v těchto podmínkách s prací ale podle mě lze, je to o osobních prioritách.

Foto: Daniel Hojník

Najdete si čas i na nějaké další koníčky?

Volného času přes sezónu moc není, pokud se volný čas najde, tak mezi mé záliby patří práce s elektronikou. Strašně rád trávím čas v přírodě, mezi moji nejoblíbenější volnočasovou aktivitu považuji pobyt na chatě, kde se rád věnuji kutilským pracím.

V extralize máte momentálně na kontě 21 bodů a patří vám skvělé čtvrté místo v tabulce. Čekal jste, že budete s klubem v této sezóně takto úspěšní?

Ano očekával, říkal jsem si, že když vydržíme v průběhu sezóny zdravotně okay, tak budeme silní. My se snažíme jít od zápasu k zápasu a nedívat se na to, jestli jsme první nebo čtvrtí. Máme zavedený systém, jsme už nějakou dobu pohromadě a neustále se zlepšujeme. Zároveň víme, na čem musíme pracovat a kde je prostor pro zlepšení a postupně tyto prvky zapracováváme do tréninkových jednotek. Jsme rádi za každý vyhraný zápas, z toho máme radost, to je pro nás droga, že ty věci, které se snažíme přenést z tréninku do hry fungují a věříme jim, to je pro nás pozitivní energie.

V čem vidíte největší sílu vašeho týmu?

Určitě v síle kolektivu a naší brankářské dvojici.

Možná je předčasné se ptát, ale když už se vám v lize tak daří, nepomýšleli jste třeba někdy v koutku duše i na nějakou medaili? 

Ano, pomýšlíme, bavíme se o tom, abychom pro to udělali maximum, aby každý přiložil ruku k dílu, aby si hráč uvědomil svoji roli v týmu.

Který ze zápasů vám osobně v letošní sezóně udělal největší radost?

Jak jsem zmínil v předchozí otázce, máme radost z každého dobře odehraného utkání, z toho to vše vyplývá, dobře odvedená práce z tréninkových jednotek přenesena do utkání, pak jsme spokojeni my, ale také diváci.

V příštím kole odehraje televizní duel v Jičíně. Jaké střetnutí očekáváte?

Jdeme do zápasu do jako každého jiného, splnit to, co jsme si na soupeře připravili, a porvat se o body. Pokud uspějeme, můžeme pomýšlet na lepší výchozí pozici do play-off. Jičínu máme co vracet, očekávám bojovné utkání.

 Autor Martin Petřek

Jaromír Petřík a Jan Holbein. Foto: Ivan Pilát