Horáček z Frýdku-Místku: Na začátku sezóny byla pro mě výzva naskočit do nejvyšší soutěže a pomoci klukům

Duel mezi Pepino SKP Frýdek-Místek a HK FCC Město Lovosice se proměnil v divokou přestřelku. Domácímu celku k vítězství v poměru 36:34 pomohl třemi trefami i Tomáš Horáček. Ten letos hrává jak za hlavní, tak za juniorský frýdecko-místecký tým.

Většina českých klubů potvrdí, že najít kvalitního leváka na pravou spojku není jednoduché. Ve Frýdku-Místku na tuto pozici před sezonou přivedli zkušeného Martina Stržínka. Jenže ten je dlouhodobě zraněný a letos už do hry určitě nezasáhne. Na jeho postu tak nyní hrává i Tomáš Horáček, který je zároveň hrajícím trenérem frýdecko-místecké juniorky. V rozhovoru mluví o tom, jak náročné je skloubit obě role nebo co říká dosavadnímu průběhu soutěže.

Vrcholí základní část letošního extraligového ročníku. Jak jste spokojení se současným postavením v tabulce? Odpovídá vaším představám nebo jste chtěli být ještě výše?

Dílčím cílem je probojovat se do play off. Extraliga je celkově vyrovnaná a postavení v tabulce zatím odpovídá průběhu. Stále nás čekají tři důležitá utkání a ta nás ještě mohou posunout nahoru.

V posledním zápase jste doma porazili Lovosice a odskočili jste jim tak na čtyři body. Jak moc důležité vítězství to bylo? Dodalo vám více klidu?

V podstatě jsme touto výhrou udělali velký krok k účasti v nadstavbové části. Takže jde o důležité body. Stále však je o co hrát.

Střetnutí bylo nesmírně vyrovnané. V průběhu druhého poločasu jste sice vedli i o čtyři góly, ale nakonec jste vyhráli „jen“ o dvě branky. Co podle vás rozhodlo o vaší výhře?

Lovosice si byly vědomy důležitosti celého utkání. Od začátku na nás vlétly, ale ke konci prvního poločasu jim došly síly a my jsme soupeře dotáhli. Ve druhém poločase byl scénář totožný. Od začátku soupeř kousal. Přetahovali jsme se o každou branku. V polovině poločasu však soupeři došly síly a nám se podařilo vyrovnat a odskočit do vedení. Jako klíčové bych viděl vysunutí osobní obrany Lovosic, které soupeř nezvládl.

V následujícím kole pojedete na palubovku Jičína, ze které se příliš často body nevozí. Nedávno tam však vyhrála celkem přesvědčivě Kopřivnice. Máte na to ji napodobit? Kudy by mohla vést cesta k úspěchu?

Jičín v letošní sezóně má nevyrovnané výkony. Dokáže vyhrávat těžká utkání na hřištích soupeře, ale klíčová střetnutí například s Kopřivnicí prohrává. Můžeme Jičín překvapit. Oni jsou v roli favorita a musí doma uhrát body. Myslím, že šanci máme. Kudy vede cesta? Jistě přes koncentrovaný výkon v obraně a zodpovědné zakončování útoků. 

Pomůže vám před tímto duelem i fakt, že jste zvládli důležitý zápas s Lovosicemi? Zvedla vám poslední výhra sebevědomí? Jaká je nyní nálada uvnitř družstva?

Fakt, že postup do play-off máme ve svých rukou, je dost důležitý. Můžeme hrát uvolněně. Nálada je v šatně pohodová, ale i tak se pečlivě připravujeme na každého soupeře.

Věkově patříte k nejzkušenějším hráčům v týmu, ale hráváte pravidelně také za juniorku, kterou i trénujete. Je hodně náročné časově skloubit působení v obou celcích?

V mém věku se v Extralize končí, nikoli začíná. Na začátku sezóny to byla pro mě výzva naskočit do nejvyšší soutěže a pomoci klukům. Časově je to dost náročné, protože musím skloubit pracovní a rodinné povinnosti s klubovými. Naštěstí juniorka je tvořena z části hráči z áčka a dorostu. Takže juniorka trénuje převážně s A týmem, což pro mě jako pro trenéra, je výhodné a mohu optimálně sestavit družstvo na utkání 2. ligy.

Můžete porovnat, jakou roli zastáváte v juniorce a co je vaší hlavní náplní, když nastupujete za hlavní tým?

V juniorce jsem nejstarším hráčem. Snažím se vnést do týmu trochu řádu a odpovědnosti. Družstvo zajišťuji převážně administrativně. V áčku mám úkol jistit kluky z lavičky. Většinou vstupuji do zápasu až v průběhu utkání, aby si klíčoví hráči odpočinuli.

Která z těchto rolí vám vyhovuje více?

Extraligu beru jako svátek nebo odměnu za své úsilí. V juniorce si mohu dovolit více střílet. Oboje má své klady a zápory. Nepovažuji juniorku a áčko za dvě družstva. Vždyť všichni hrajeme za Frýdek-Místek. Potřebujeme se navzájem.

Dneska už se moc často nevidí, aby hráč zároveň trénoval. Co na to říkají vaši spoluhráči? Máte u nich patřičný respekt, když zároveň nastupujete po jejich boku?

Není to zase tak neobvyklé. Vždyť v Lovosicích je neoficiálním trenérem Honza Landa, který proti nám také nastoupil. Je pravda, že tato dvojrole je náročná. Proto jsme taky zvolili model, kdy máme na lavičce kouče, který vede utkání a já se mohu věnovat hře.

Jak náročné je koučovat tým, udílet hráčům taktické pokyny a ještě k tomu odvést svůj výkon na hřišti?

Pár utkání jsme takto absolvovali. Upřímně je vždy lepší, když máme na lavičce člověka, který může s nadhledem hodnotit a vést utkání.

Autor Jan Smekal