"Na sobotu se těšíme. V hale musí propuknout šílenství," burcuje kopřivnický brankář Chalupa

Třetí místo si v Kopřivnici všichni pochvalují. Dobře si ale uvědomují i závazek, kterým právě třetí příčka před vypuknutím CHANCE play off STRABAG Rail Extraligy je. A teď ho chtějí naplnit.

V kolika letech jste začal hrát házenou a kdo Vás k ní přivedl?

Nejprve jsem zkoušel tenis a hokej, ale tenis mě moc nebavil a v hokeji byly tréninky o víkendu v 6 ráno a to se nelíbilo zase rodičům, takže někdy okolo první nebo druhé třídy mě k ní přivedla mamka, která v práci dostala tip na házenou a nabídla mi, ať to jdu zkusit. A určitě nelituji, stala se takovou mojí životní prioritou, i když začátky byly těžké, neuměl jsem ani kotrmelec, byl jsem velký, „dobře živený“, takže byl jsem spíše ten typ, který, když se vybíraly týmy, zůstal obvykle poslední a vyslechl si: „no tak pojď “. (smích)

Na co z mládežnického věku nejraději vzpomínáte?

Určitě na titul ČR ve starším dorostu, ten rok byla úžasná jízda a jako tým jsme si jí maximálně užívali. Potom super zážitek bylo třetí místo na Prague Handball Cupu, kde jsme v semifinále smolně vypadli se Švédy na shot-outy, ale následně jsme vybojovali skvělé třetí místo. A samozřejmě nesmím zapomenout na mládežnické reprezentování, kde se nám také jednou povedlo postoupit na ME do Rakouska a měl jsem tu čest si zahrát proti hráčům, kteří jsou dneska evropskými hvězdami. To byla velká čest a zkušenost.

Jaké byly vaše začátky v bráně? Důležitá vlastnost brankáře je určitě odvaha a schopnost dobře snášet bolest. Nebál jste se třeba někdy?

Tak zpočátku jsem se určitě bál a zkoumal si každý otisk míče, ale všechno je to o zvyku a po prvních 50 úderech do hlavy se člověk obije. (smích) Já vlastně ani první chytat nechtěl, byl jsem k tomu donucený našimi trenéry, pány Klímem a Palánem, jelikož u nás byl vesměs vysoký jenom Adam Reček, který převyšoval úplně všechny a potom spíše menší kluci a jak jsem už říkal, ani žádný pohybový supertalent jsem nebyl. Ale i když jsem dlouho protestoval, nakonec jim můžu být vděčný. Chvíli jsem opravdu rybařil, ale asi jenom prvních 5 až 6 let. (smích) Potom už se to pomaličku začalo zlepšovat.

Jaký byl váš nejbolestivější zákrok v kariéře?

Tak těch situací asi pár bylo, ale zatím nic extra velkého, tak snad to nezakřiknu. V hlavě mi asi nejvíce zůstala situace z mládí, kdy jsem jel na turnaj se staršími kluky a tam mě z šestky opravdu vypnul Leoš Petrovský, který už tenkrát byl kus chlapa. To mě opravdu museli z toho hřiště odtáhnout na lavičku. (smích)

Kdo byl, nebo stále je, váš sportovní vzor?

Když jsem byl v žácích, tak za Kopřivnici chytal Luděk Fabián, kterého jsem opravdu obdivoval a při každém zápase jsem se snažil něco odkoukat. Bylo proto super, když jsem měl možnost jeden rok s ním i odchytat. Z těch světových hvězd to byli asi Petr Štochl a především pak Arpád Štěrbik.

Jaké jsou vaše házenkářské sny? Chtěl byste si třeba jednou zahrát v zahraničí?

Když by se nějaké smysluplné angažmá naskytlo, určitě bych se nebránil, ale s angažmá typu první bundesligy už úplně nepočítám, takže jak říkám, muselo by to dávat smysl. Mým házenkářským snem je vybojovat pro Kopřivnici nějakou medaili, v ideálním případě samozřejmě titul.

Při zápasech vypadáte často hodně vyhecovaný. Co vás dostává do varu?

Co mě dostane do varu? Asi hvizd pro zahájení hry. Je to takové moje „prokletí“, mnoho lidí si musí až ťukat na hlavu a já je chápu. (smích) Před zápasem si vždy říkám, že už konečně musím ubrat, ale jak začne zápas, absolutně nic jiného pro mě neexistuje.

Při čem si po házené nejvíce odpočinete? Co rád děláte?

Já toho volného času zase tolik nemám, vysoká škola, teď chodívám ještě na pracovní stáž, tréninky, zápasy, a aby házené nebylo málo, ještě teď zkouším pískat. Takže když je volný den, rád úplně vypnu, nebo si rád zajdu někam na hory, tady v Beskydech je vždycky kam zajít.

Pojďme se nyní zaměřit na extraligu. Do play off postupujete ze třetího místa. Když se ohlédneme za základní částí, tak jak ji hodnotíte? Třetí místo je rozhodně skvělý výsledek.

Určitě jsme velmi spokojení, dosáhnout skoro třiceti bodů, kdo by si to před nějakými dvěma lety vůbec představil. Je sice pravda, že dost prohraných zápasů bylo o gól nebo o dva, takže při troše štěstí jsme mohli pomýšlet i výše, ale to už by bylo asi moc. Třetí místo je paráda, máme jej, myslím, po právu a bereme ho všemi deseti. Tím spíš, že letošní základní část byla opravdu extrémně těžká a vyrovnaná.

Jaká panuje před začátkem play off v družstvu nálada? Play off je pro hráče i po psychické stránce skutečně náročné období sezóny. Jak se tedy na tuto část sezóny nejlépe připravit?

Těžko říct nějakou univerzální nápovědu. Nejlepší cesta je si ten psychický tlak asi příliš nepřipouštět. V týmu prozatím určitě panuje dobrá nálada. Všichni se už moc těší na sobotu a teprve tam musíme propuknout v to pravé „šílenství“.

V play off narazíte na Jičín. Jste spokojeni? Jakou sérii očekáváte? A jaké jsou týmové, ale i vaše osobní ambice před vyřazovací částí?

Spokojenost je asi silné slovo, extraliga je opravdu velice vyrovnaná a těžko v osmičce hledat nějakého ideálního soupeře. Nadcházející duely budou jistě vyrovnané, rozhodovat budou maličkosti a aktuální forma. Odhadovat předem je obtížné, sérii můžeme vyhrát 3:0, stejně tak i 0:3 prohrát. Na naší straně je ale výhoda prvních dvou zápasů u nás doma, kde rozhodně prohrávat nehodláme. K Jičínu máme zdravý respekt, víme, že nás čeká ohromně těžká série, ale věříme, že budeme na konci těmi šťastnějšími! O nějakých osobních ambicích nemůže být vůbec řeč, jediná moje ambice je jakkoliv pomoci týmu k postupu.

Chcete něco na závěr vzkázat fanouškům?

Určitě bych je rád jménem týmu požádal, ať na halu vezmou všechny svoje blízké, známé i neznámé a udělají opravdové sportovní peklo. Celou sezónu nám atmosféru při zápasech může mnoho soupeřů jenom závidět, ale nastává čas play off, začíná nová soutěž, takže jak naše výkony na hřišti, tak i ty na tribunách se musí vyšroubovat na maximum! Já věřím, že s našimi fanoušky v zádech to zvládneme.

Autor Martin Petřek