Pořád jsem věřili a bojovali, říká ničitel karvinských snů Šmíd

Hrdinou v plzeňském dresu v rozhodujícím finále extraligy házenkářů byl jednoznačně brankář Karel Šmíd, syn někdejšího hokejového obránce.

Vždyť kdo by čekal, že Plzeň bude mít navrch zrovna na brankářském postu. Zvlášť když loni byl hlavním strůjcem karvinského úspěchu právě srbský gólman Nemanja Marjanovič. Letos se ale role otočily, i když si i "Nemo" udržel vysoký standard.

"Nemo (Marjanovič) je vynikající brankář, nikdy bych si nedovolil tvrdit nic jiného," uznal i 25letý Karel Šmíd.

Už v Karviné jste odchytal famózní zápas, ale sedmičky rozhodl zákrok Filipa Herajta. Dnes zase ten váš. Jak si určujete, kdo na koho půjde?

Před sérií jsme si sedli a řekli si, kdo si na koho věří. Vytipovali jsme si jejich střelce. Já chtěl jít na Brůnu stejně jako v semifinále na jičínského Šulce, nejlepší hráče soupeře. A naštěstí to vyšlo.

Takže jste si věřil i na takového matadora, jakým Brůna?

Věřil jsem si na něj a naštěstí to vyšlo. Šel jsem do rozstřelu s čistou hlavou. A s pokyny od Petra Štochla, který na tom má obrovskou zásluhu. Během zápasu mi Brůna hodil sedmičku přes prsty a já dal ruce dolů. Teď jsme se s Peťou domluvili, že za žádnou cenu nedám ruce dolů a uhlídám si to. Tušil jsem, že zkusí něco podobného.

Díval jste se na poslední pokus Michala Tonara?

Většinou se dívám. Mám rituál, že si kleknu. Ne, že bych se modlil, věřící nejsem, ale mám prostě tenhle zvyk. A věřil jsem všem našim klukům, že gól dají.

Oni byli ve dvou finálových rozstřelech stoprocentní. To je úžasné, ne?

Je. Přitom během zápasů jsme pár sedmiček nedali, také nás Nemo dokázal v důležitých momentech vychytat. Ale udrželi jsme pevné nervy až do konce. To rozhodlo.

Páté finále se pro vás nevyvíjelo dobře. Jak vám bylo, když jste ve 37. minutě padali o čtyři góly?

Pořád jsme věřili a bojovali, i když nějaká nervozita tam samozřejmě byla. Kluci ukázali obrovské srdce a já jsem hrdý, jak to otočili. Myslím, že finále bylo skvělou reklamou na házenou. Zakončit poslední dva finálové zápasy až při sedmičkách, to je nevídané.

Ano, bylo to hodně vyrovnané. V čem jste byli o ten kousek lepší než Karviná?

Bojovnost, štěstí, nasazení. Spousta lidí nás po třetím zápase odepsala. Karviná počítala, že to doma rozhodne, všichni už se tam těšili na mistrovské oslavy. Ale my jsme to zvládli. A dneska zase. Naše mentální síla byla ten nejsilnější faktor.

A vy jste hrál hlavní roli. Je to pro vás osobně asi jiný titul než ty tři předchozí?

Jasně. Dřív to stálo na Radkovi Motlíkovi, loni jsme se o to dělili s Honzou Štochlem. Tohle je první titul, který jsme s Filipem odchytali bez toho, aby s námi byl zkušený gólman. Je to satisfakce. Jsem hrozně rád, že jsme to my mladí zvládli. I když já už úplně tak mladý zase nejsem.

Autor Zdeněk Soukup