„Byl jsem taková tajná zbraň. Ostatní týmy mě neznaly a nevěděly, co ode mě očekávat. Toho jsem dokázal využít“, říká po premiérové sezóně v dresu Lovců Trkovský

Lovcům se v uplynulé sezoně příliš nedařilo, dá se však říci, že Jaroslav Trkovský v šestnácti letech úspěšně nastoupil za lovosický A-Tým. Dnes již sedmnáctileté levé spojky jsme se zeptali nejen na to, jak hodnotí své působení mezi Lovci.

Premiérovou sezónu při účasti v české nejvyšší soutěži máte za sebou, jak ji hodnotíte z pohledu nováčka v týmu?

Bohužel letošní sezóna nebyla vůbec úspěšná. Doufám, že se ponaučíme z chyb, které jsme celou sezónu dělali a do další sezóny vstoupíme opět jako tým, který bude bojovat o medaile. Bral jsem tuhle sezónu hodně jako seznamovací, protože to byla pro mě úplně nová věc, na kterou jsem si musel zvyknout. Extraliga je oproti dorostu určitě rychlejší a hlavně tvrdší. Byly zápasy, které mi vyšly a dokázal jsem týmu pomoci. Pak ale byly i zápasy, kde mi chyběly zkušenosti a nedokázal jsem být tak prospěšný.

Má hra lovosického A týmu nějaká specifika, která vám nesedí nebo naopak vyhovují?

Že by měla nějaká specifika, to se úplně říct nedá. Oproti jiným týmům máme horší obranu a baví nás spíš střílet góly. To není ale úplně správné. Obrana je věc, která nás celou sezónu trápila a musíme na ni do té příští zapracovat.

Jak vás do týmu přijali?

Myslím si, že mě tým přijal dobře. Ze začátku to bylo samozřejmě těžké, protože jsem většinu kluků neznal. Takže bylo někdy obtížné si k nim najít cestu. Teď, postupem času, jsem už kluky více poznal a cítím se v týmu mnohem lépe než na začátku. Výhodou pro mě určitě bylo, že jsem těmito seznamováními procházel společně Karlem Holubcem, který byl v týmu stejně nový jako já, takže to bylo o to snazší.

V minulém rozhovoru jste v odpovědi na otázku „… proč si myslíš, že si tě trenéři vybrali do „A“ týmu?“ odpověděl: „…myslím si, že ve mně vidí potencionálního hráče do budoucích let a chtěli se mnou pracovat co nejdříve.“ V průběhu sezóny jste úspěšně nastoupil i v klíčových zápasech, naplnila se tedy vaše slova?

Z části ano. Řekl bych, že mě trenéři používali jako takovou „zbraň“. Ostatní týmy mě totiž neznaly, a tak nevěděly, co ode mě očekávat a toho jsem dokázal využít. V příští sezóně to bude pro mě o něco těžší, jelikož soupeř bude vědět, co ode mě očekávat. Taky jsem byl týmu docela prospěšný, protože v době zranění jiných hráčů jsem dokázal odehrát ty posty za ně. Pokaždé mi to úplně nevyhovovalo, ale byl jsem rád, že mi trenéři dali příležitost a možnost jim ukázat, co ve mně je.

Těsně před play off došlo ke změně na trenérském postu, kdy Honzu Landu doplnil Pavel Farář. Není asi důvod si naivně myslet, že po jeho příchodu bude jako mávnutím kouzelného proutku tým fungovat jinak. Řekl byste i tak, že nový trenér přinesl něco nového, co tým může posunout tím správným směrem?

Přinesl spoustu nových věcí. Přinesl určité herní inovace a tréninky jsou také jiné. Pan Farář je trenér, který si zakládá na fyzické kondici, která nám ke konci sezóny určitě chyběla. Myslím si, že během letní přípravy nabereme takovou fyzickou kondici jako nikdy předtím a pak snad budeme schopni přenést tuto sílu i na hřiště.

Je nějaký zásadní rozdíl v přístupu Milana Berky a Pavla Faráře, nebo mají i něco společného?

Zatímco s trenérem Berkou jsme se věnovali hlavně hře 6 na 6, tak s trenérem Farářem se věnujeme více jednotlivým herním cvičením. Tréninky probíhají trochu jinou formou. Každý trénink je úplně jiný a také se vždy na každém tréninku věnujeme jiným věcem. To je pro mě, jako pro mladého hráče určitě přínosné, jelikož se díky těmto cvičením mohu více zdokonalovat.

Jak hodnotíte diváckou kulisu při domácích zápasech, z nichž jste v základní části nikdy neodešli poraženi?

Kulisa byla úplně super. Na zápasy chodilo spoustu diváku, kteří nás chodili každý zápas podporovat a za to samozřejmě velké díky.

Má podle vás domácí prostředí na herní projev celého týmu natolik zásadní vliv, když se na hřištích soupeře podařilo bodovat pouze jednou?

Určitě ano, diváci taky mají nemalý vliv na to, jak hrajeme. Před domácím publikem se hraje nepochybně lépe, než před tím venkovním.

Máte již nějakou příhodu s týmem, na níž budete někdy v budoucnu s úsměvem vzpomínat?

Jelikož jsem v týmu teprve rok, tak zatím nemám. Jeden z důvodů je, že dojíždím z Loun a také, že nejsem ještě plnoletý. Proto jsem se moc neúčastnil akcí mimo házenou. Je to určitě chyba, protože čas strávený s týmem mimo házenou je také velice důležitý.“

Možná už jste, nebo v budoucnu určitě budete, vzorem pro některé kluky z žákovských kategorií, ať už v Lovosicích nebo v Lounech. Máte pro ně nějakou radu nebo doporučení, kterým jste se řídil vy a které vás dovedlo tam, kde jste?

Řídil jsem se pravidlem “vždycky je co zlepšovat”, důležité je také poctivě trénovat, neusnout na vavřínech a ponaučit se z neúspěchu. Také do každého zápasu vstoupit s velkým odhodláním, nebát se se jít do rizika a vzít na sebe zodpovědnost i za cenu chyby. I po vydařeném zápase se zaměřit spíš na negativa a poučit se z nich. A velkým přínosem pro mě bylo jednak to, že jsem už od mládežnických kategorií odehrál velké množství zápasů, a tak jsem měl možnost se vyhrát. Druhou přínosnou věcí bylo, že jsem vždy hrál ve vyšších kategoriích, i když jsem do nich věkově nezapadal.

Jste sice teprve ve 2. ročníku lounského gymnázia, ale podle vašich slov plánujete pokračovat ve studiu na vysoké škole. Přemýšlel jste už, kterým směrem se budou Vaše další studia ubírat?

Studium na vysoké škole určitě plánuji. Vím, že mě házená asi nebude v budoucnu živit. Chtěl bych se vydat spíše technickým směrem. Ale na jakou vysokou školu a jaký obor bych chtěl v budoucnu studovat, to zatím ještě nevím.

Když by Vám mohl někdo splnit přání hrát házenou v nějakém velkém klubu, který by to byl?

Asi by to byl klub FC Barcelona. 

Autor Jan Burša