"Na své hráče jsem hrdý. Jen my sami víme, jak byla tato sezona těžká,“ říká po zisku bronzu trenér Dukly Daniel Čurda

Po extraligovém podzimu byla Dukla blíže pásmu sestupu než medailovým pozicím, přesto nakonec dokázala projít do play-off a vybojovat bronz. Realizační tým Daniela Čurdy, pro něhož byla tato sezona první v pozici trenéra extraligového celku, navíc svoje svěřence dovedl ke druhému místu v Českém poháru a k postupu do jarních bojů v pohárové Evropě. Není proto divu, že na Dukle hodnotí uplynulý ročník pozitivně. „Hrát a vyhrávat, když to šlape celý rok, je jedna věc, ale vyhrabat se ze dna, sezonu nezabalit, a naopak ji zakončit ziskem medaile, to chce silný charakter a vůli,“ říká v prvním rozhovoru pro zisku bronzových medailí Čurda. Navíc prozradil, že Duklu z lavičky povede se svým asistentem Václavem Vraným i v příští sezoně.

Sezona je u konce. Teď už můžete upřímně prozradit, zda jste po podzimní části, kdy se Dukla nacházela mimo pozice zaručující postup do play off, opravdu věřil, že tým ještě může získat medaili…

Ano, opravdu jsem v to věřil. Musím ale přiznat, že jsem během podzimní části prošel několikadenním obdobím, kdy jsem začínal přemýšlet nad tím, zda je reálné a správné u týmu setrvat. Pak jsem si ale objektivně zhodnotil, co všechno jsme měnili za pochodu, jaká je kvalita hráčů na daných postech a co všechno po nich nově vyžaduji. V ten moment jsem se uklidnil. Pomohlo mi také to, že jsem s kolegy z realizačního týmu, některými hráči a z mého pohledu i s dalšími důležitými lidmi kolem házené, neustále herní výkon i výsledky řešil. A to včetně detailů, na které jsme se následně zaměřili během tréninkového procesu. Důvodem víry v medaili byla síla kádru a momenty, kdy jsme i během podzimní části hráli výborné úseky. To vše mě přesvědčilo, abych vydržel a pokračoval. A posledním důvodem je moje povaha. Nesnáším porážky a snažím se vždy pro úspěch udělat maximum. Odchod bych jako prohru rozhodně bral, proto jsem se rozhodl dál bojovat.

Dukla v zimní přestávce přivedla ze Slovenska posilu v podobě Branislava Cigáně na pravou spojku. Jak důležité to podle vás na cestě za medailí bylo?

Příchod levorukého hráče na pravou stranu hrál určitě významnou roli. Do té doby jsme na pravou spojku museli nasazovat křídla nebo praváky, a tak nám chyběly nejen branky z pravé strany, ale především tlak na obranu. Ten je velmi důležitý, protože obránci se potom musejí soustředit na obě strany a my jsme pro soupeře méně čitelní. Na druhou stranu, i kdybychom do kádru v zimě přivedli ještě více posil, a přitom v sobě nedokázali probudit kolektivní výkon, který nás na jaře zdobil, na medaili bychom podle mě nedosáhli.

Jak byste tedy uplynulý extraligový ročník a konečné umístění Dukly stručně zhodnotil?

Vedení klubu si stanovilo tři základní cíle a naším úkolem bylo splnit všechny, jinak by sezóna nebyla hodnocena kladně. Šlo o postup do jarní fáze evropských pohárů, účast v bojích o medaile v české nejvyšší soutěži a postup do finále Českého poháru. Splnili jsme všechny, získali druhé místo v poháru a extraligový bronz. Jsem dalek hodnotit to v superlativech, protože reálně určitě máme kádr na boj o medaile, ale na druhou stranu jsem opravdu spokojený, a to zejména když se ohlédnu za průběhem sezony. Hrát a vyhrávat, když to šlape celý rok, je jedna věc, ale vyhrabat se ze dna, sezonu nezabalit, a naopak ji zakončit ziskem medaile, to chce silný charakter a vůli. Náš tým ji ukázal a z hráčů se stali bojovníci, kteří se dokázali z porážek zvednout a pracovat i pod velkým tlakem na zlepšení, toho si cením nejvíc. Tento ročník pro nás navíc byl úplně jiný než všechny předchozí v tom, že jsme neměli kvůli rekonstrukci naší haly vlastní zázemí. Trénovali jsme, kde se dalo a hráli také všude možně. O to jsou naše výsledky cennější.

Jičín jste v sérii o bronz porazili 3:0 na zápasy, čekal jste tak hladký průběh?

Nečekal jsem tak hladká první dvě vítězství, spíše jsem očekával zápasy podobné tomu třetímu, tedy větší boj. Nám se ale v sérii o bronz podařilo předvést opravdu silné výkony a myslím, že jsme navázali na povedené jaro. Už během základní části jsem říkal, že se potřebujeme soustředit především na naše výkony, náš herní projev a pak se nemusíme bát nikoho. Měli jsme obecně v play-off silnou obranu s vynikajícím brankářem. Na tomto základu jsme stavěli, protože pak se nám daří hrát rychle dopředu nátlakovou hru. Troufnu si říct, že se nám podařilo také zlepšit postupný útok, máme propracovanější kombinace a víme, co, kdy a jak chceme hrát, To je v současné házené základ a já jsem rád, že to kluci tak vnímají a vědí, jaké jsou jejich úkoly, co se od nich čeká a proč.

Nemrzí vás teď o to víc, že jste obhájce titulu z Karviné v semifinále nepotrápili více?

Vnímám to jako mínus a nejsem spokojený, že jsme Karvinou neporazili nejen v semifinále, ale v celém ročníku. Myslím, že minimálně ve dvou vzájemných utkáních během sezony jsme to mohli a také měli dokázat. Tam Karviná nebyla lepším týmem, ale my jsme porazili sami sebe. V dalších vzájemných soubojích už obhájce titulu lepší byl. Nedělal jednoduché chyby a měl na rozdíl od nás zabijácký instinkt v koncovce jasných šancí. Řekl bych, že letos nás přehrály dva týmy - CSM Bukurešť a Karviná. Bukurešt vyhrála evropský pohár a Karviná v dramatické finálové sérii jen těsně neobhájila titul. Je potřeba tyto prohry přijmout, poučit se a stavět na nich dál. Prostor ke zlepšení z naší strany je a já věřím, že se zlepšovat budeme.

Pro vás osobně šlo o první sezonu v pozici trenéra extraligového celku. Jaká to byla zkušenost?

Zkušenost to byla obrovská a neocenitelná. Najednou jsem některé situace a aspekty viděl jinak, než z pohledu sportovního ředitele. Pochopil jsem například názory trenérů, se kterými jsem v minulosti z pozice ve vedení klubu jednal. Přišel jsem také o některé iluze, které jsem jako člen vedení klubu měl. Naopak jsem získal ještě větší víru v tvrdou práci. Ověřil jsem si, že se vyplatí jít si za svým, i když se nedaří a okolí už leckdy přestává věřit. Měl jsem také lidi, o které jsem se mohl opřít právě během podzimu, a to jak v týmu, tak mimo něj. Těm je rozhodně potřeba poděkovat. I díky nim jsem se naučil věřit nejen sám sobě, ale i někomu jinému. To mi v minulosti moc nešlo a ani jsem to nechtěl. Všechno jsem si rozhodoval sám, což v pozici trenéra úplně nejde.

Kdybyste se mohl vrátit v čase a znovu se rozhodoval, zda trenérský post přijmout, měnil byste?

Okamžitě bych do toho šel znovu. Stále platí, co jsem řekl loni v létě. Tento tým je mi ctí trénovat a vážím si práce s každým z kluků ať už jde o zkušené lídry, nebo nejmladší členy kádru. A i když někteří nyní končí a z Dukly odchází, jsem sám za sebe na všechny hrdý. Jen my sami víme, jak to bylo těžké a čím vším jsme si prošli. A tak to také zůstane.

Vím, že je těžké hodnotit sám sebe, ale co z uplynulé sezony považujete za vaši největší trenérskou chybu a co se vám naopak nejvíc povedlo?

Tohle je asi otázka pro někoho jiného. Myslím, že i kluci by na to uměli odpovědět lépe než já. Uvědomuji si ale, že jsem jako trenér byl velký demokrat. Někdy jsem byl hodný až příliš, přitom jako sportovní ředitel jsem uměl být naopak tvrdý. Ale když jste v týmu každý den, nemáte odstup a naopak si budujete osobní vazbu k týmu i jednotlivcům, tak je to těžké. To se mi nepodařilo, ale vylepším to. Co se pozitiv týče, tak si myslím, že se mi podařilo dát týmu jasnou koncepci útočné hry včetně zrychlení přechodové fáze. V tom jsem viděl v minulosti největší deficit. Hráči mají nyní kompletně zpracované kombinace a jejich varianty a jsou schopni v utkání reagovat na změny obrany soupeře.

Před sezonou jste v rozhovorech říkal, že budete tlačit na změnu herního projevu směrem k větší rychlosti. Jaký pokrok v tomto ohledu Dukla udělala?

Podle mě veliký. Proti předchozímu ročníku jsme počet rychlých útoku zdvojnásobili, to hovoří za vše. A to ještě více než polovinu sezony chyběl kvůli zranění Jakub Sviták, který je v této činnosti vynikající. S ním by ta čísla byla ještě lepší. Neměli jsme přitom silnou jen první vlnu, jako tomu bylo v minulosti, ale velké množství branek jsme zaznamenali z takzvané druhé a třetí vlny, která míří na obranu soupeře ve chvíli, kdy ještě není v základním postavení.

Už je jasné, zda budete tým z lavičky vést i v příští sezoně?

Ano, je to jasné. Povedu tým ještě v příštím ročníku společně s Václavem Vraným. Máme tady práci, která z našeho pohledu ještě není hotová. V naší první trenérské sezóně jsme byli úspěšní a chceme na to navázat.

Dukla se před posledním domácím utkáním rozloučila s Jakubem Kastnerem, Janem Syřínkem, Mojmírem Hlavatým a Danielem Režnickým, kteří v týmu po letní přestávce nebudou pokračovat. Proč se je nepodařilo udržet? Vždyť jen Kastner s Režnickým si dohromady v této sezoně připsali 141 branek…

Jakub Kastner dostal možnost vyzkoušet si zahraniční angažmá v Nizozemsku. V Dukle odvedl za těch mnoho let velmi dobrou práci a je to pro něj logické vyústění. Kdyby tuhle šanci nezkusil, určitě by si to později vyčítal. U Jana Syřínka je potřeba říci, že je mi jeho odchodu velmi líto. V Dukle se vypracoval v hráče, který byl nedílnou součástí užšího kádru. Osobně si myslím, že díky tvrdé dřině dokázal přejít přes svoji hranici a dostal se na vysokou úroveň, kde ho původně nečekal každý. V poslední době ale měl zdravotní problémy, které bohužel nejdou dohromady se zátěží, kterou u nás hráči na pravé spojce podstupují. Mojmír Hlavatý se u nás stal výborným obranářem, a to, jak dokázal zároveň zvládnout studium lékařské fakulty a vrcholový sport, je obdivuhodné. Nyní už u něj ale nastává čas, kdy jeho budoucí povolání vyžaduje ještě větší čas a vytížení, takže sám se chce věnovat studiu lékařství, a to i dlouhodobě v zahraničí. Odchod Daniela Režnického mě mrzí. Rád bych ho tady měl, při zranění Víta Reichla ukázal, co v něm je. Ovšem chápu, že chce více hrát a navíc to spojit se studiem prestižního oboru mimo Prahu. Všem bych rád poděkoval, protože si to za svoji práci v Dukle zaslouží a věřím, že se jim bude i nadále dařit nejen v házené.

Už víte, kdo odcházející hráče nahradí?

Máme v plánu jednu zahraniční posilu a kádr dále doplníme dorosteneckými reprezentanty z vlastní akademie. Starší dorost v této sezoně získal titul mistra ČR a jsou tam šikovní hráči, nicméně mužská extraliga je o další významný stupeň dál, takže to kluci nebudou mít jednoduché. Šanci jim ale rozhodně chceme dát. K nějakým dalším menším změnám v týmu může na určitých postech navíc ještě dojít, vše je nyní v řešení.

Bezprostředně po zisku bronzových medailí jste mluvil o potenciálu, který v týmu je. Znamená to, že cílem pro příští sezonu bude útok na titul?

Potenciál v týmu je, protože významná část kádru je věkově stále mezi juniory, a to samo o sobě znamená velký prostor ke zlepšení a získání dalších zkušeností. Navíc společně s mladými talenty zůstává také velmi zkušená osa týmu a pokud se udržíme zdravotně v pořádku, můžeme mít vysoké ambice. Cíle v Dukle jsou vždy ty nejvyšší. Mluvit nyní o titulu by bylo velkohubé, ale mluvit o bojích o medailové příčky je výzva a realita, která je daná. Byl bych při zdi, kdybych řekl, že chceme postoupit do play-off a pak se uvidí. To chce 10 týmů v lize, jde jen o takovou slovní hříčku. Já chci upřednostnit vývoj a proces celého týmu před výsledkem, chci hrát kvalitnější házenou s menším počtem chyb, ale znovu v té rychlosti. Ještě více také zapracujeme na rozhodovacích procesech v kombinacích. To jsou mé hlavní ambice. Pokud se je podaří naplnit, dostaví se i výsledek.

Autor Janis Aliapulios