„V rozpoložení, ve kterém jsme přijeli do Litovle, bychom možná neporazili ani prvoligový tým,“ vzpomíná na odehranou sezónu asistent Lovců Landa

Na lavičcce Lovců prožil sezónu, kterou si v lovosické kronice rozhodně nezapíší tučným písmem. Jen taktak tým proklouzl do play off a ani pak si nevedl nejlépe. Nejen Jan Landa, asisten trenéra Lovosic, ale věří, že v další sezóně bude líp. Jeho svěřence čeká pořadně nabité léto.

Ještě nedávno jste táhl Lovce jako hráč, obranář s reprezentačními zkušenostmi. Letošní ročník jste ale odstartoval již jako trenér na lavičce. Jak se změnilo vaše vnímání zápasu z pohledu emocí, nervozity před zápasem?

Dá se říct, že jsem míň nervózní před zápasy jako trenér než jako hráč. Protože jako hráč jsem na sebe bral velkou míru zodpovědnosti, jak ten zápas dopadne i co se týče fungování týmu na hřišti. To jako trenér samozřejmě beru taky, ale na druhou stranu si myslím, že největší práce trenéra je od pondělí do pátku. A co se děje během zápasu, už se dá jen nějak odchýlit, ale závisí to už na těch klucích, co na hřišti odvedou a jak je člověk namotivuje. Takže jsem vlastně před a během zápasu míň nervózní než jako hráč. Na druhou stranu je to ale určitě víc náročné právě v průběhu týdne, kdy teď o házené přemýšlím v podstatě neustále – v práci, o víkendu, když jsem s rodinou. A to je ten největší rozdíl mezi „být hráč“ a „být trenér“.

Když už jste i v průběhu hráčské kariéry na sebe bral tolik zodpovědnosti, nestávalo se, že by vás to nějakým způsobem svazovalo?

Ne, to určitě ne. Mě to baví, já jsem prostě takový. Mně naopak spíš vadí, když to na mě nestojí, když jsem páté kolo u vozu. V té situaci se necítím dobře, cítím se tam zbytečný. Ale když se pod tlakem něco podaří, udělá se nějaký úspěch, tak o to je to cennější. A je to, co mě na tom bavilo.

Co výsledky v této sezoně? Dalo by se říct, že domácí zápasy zvládali Lovci dobře. Naopak venkovní zápasy se nezvládaly nejen výsledkově, ale i herně. Chybělo nasazení?

Už jsem se k tomu vyjadřoval několikrát. Celkově hodnotím sezonu špatně. Bohužel jsme nesplnili nejen očekávání, ale ani cíle nastavené vedením. Vůbec se nedá hovořit o úspěšné sezoně a to nejen z pohledu bodů, ale ani z pohledu předváděné hry. A to nejen venku, protože i tam jsme dokázali odehrát pěkné zápasy. Ale bohužel i doma byly zápasy, které jsme sice vyhráli, ale ten výkon nebyl takový, jaký jsme si představovali a na konci jsme z toho neměli dobrý pocit. Tak nějak jsme se v tom topili, došlo dokonce i k výměně trenéra. To mě dost zasáhlo, protože trenér se mění v případě, kdy se týmu nedaří celkově. Takže to byla vlastně i má chyba. V těch venkovních zápasech nám nechybělo ani tak nasazení, jako spíš nějaká mentální síla. Připadalo mi, jako bychom si první venkovní zápasy jeli jenom „zkusit“, že se nic neděje, když se nevyhraje. Ale pak nám nějaké týmy začaly šlapat na paty a uhrávat body venku. Byli jsme pod tlakem víc a víc a pak jsme jeli i do Litovle se staženým zadkem a taky to tak dopadlo. Kdykoliv jindy bychom tam přijeli a prostě bychom vyhráli. V tom rozpoložení, ve kterém jsme byli, bychom možná neporazili ani prvoligový mančaft.

Nemůže to být také tím, že se jako trenéři snažíte zapracovávat mladé hráče? Jsou už ti kluci vyzrálí a schopní táhnout tým? To se od nich ostatně do budoucna očekává...

To by mohlo napadnout dost lidí. Já tvrdím jedno, že tihle kluci hráli paradoxně ty venkovní zápasy nejlíp. Spíš nám chyběla kvalita u takového toho jádra týmu. V důležitých situacích nám chyběla výkonnost u zkušených kluků. Mladý hráli dobře. A nakonec se ukázalo, že v určitých fázích sezony byli dokonce tahouny týmu. Což je do budoucna rozhodně dobře. Tihle kluci mají výhodu, že během této sezony mohli jenom překvapit. Tato sezona pro ně byla dala by se říct nejjednodušší. Byli neokoukaní, nebyli pod tlakem, nikdo od nich ani moc nečekal, tak se jim hrálo krásně. V té příští sezoně už se na Kupu, Holubce, Trkovského budou všichni připravovat. A bude záležet jen na nich, jak se k tomu postaví. Všichni do toho budou muset ještě jednou tolik do toho šlápnout, aby ustáli ten zlomový rok. A já říkám, že to je právě ten druhý rok po té první sezoně. Tam se ukáže, že i ten dorostenec má mentální sílu hrát pravidelně extraligu.

Co spokojenost s jednotlivými posty na hřišti. Kdo dokázal během sezony předvádět kvalitní výkony a kde Lovce vyloženě tlačí bota?

Tohle je hodně těžká otázka, ale obecně nás v důležitých fázích zápasu tlačila bota na pravém křídle a už bylo jedno, jestli tam byl Malý nebo Konárik. Ale oni to vědí sami. Také nejsou jediní, kdo ví, že u nás významná část tlaku vzniká na levé straně, a proto se u nich dohrává spousta situací. Nalevo máme hráče, kteří jsou schopni na obranu vytvořit velký tlak, ať už Motl, Kupa, Trkovský a tím vytváří prostor pro pravé křídlo. A v momentě, kdy nám tyhle kluci nedávali góly, tak to pro nás bylo hrozně demotivující. Sami se zbytečně dostávali pod tlak. A samozřejmě dlouhodobě nás tlačí bota také na pivotu. Nicméně Karel Holubec ukazuje, že by na nějakou dobu mohl tuto díru zalepit. Protože zejména ve spolupráci s Kupou hráli oba dva velice zkušeně.

Čím to může být? Je to samotnými pivoty, nebo i ve spojkách, které mnohdy nedokážou situace dohrát do pivota?

To jsou vždy spojené nádoby. Tam se musí vybudovat důvěra mezi spojkou a pivotem. V momentě, kdy tam ta důvěra není, což znamená že spojka nevěří, že pivot si uhraje svůj prostor a vybojuje si pozici pro přihrávku, tak mu to tam nehodí ani když bude volný. Pokud si budou věřit, že ta situace neskončí ztrátou balonu nebo zahozenou šancí, tak tam budou chodit stále riskantnější a riskantnější přihrávky. Podle mého, poslední dobrý pivot tady byl Ivoš Havel před těmi zraněními v poslední sezoně a před ním Kolda (Kolomazník). Další pivoti si pozice nedokázali vybojovat a už tomu nikdo nevěřil. Postupně s nimi i spojky přestali hrát a teď to v nich musíme znovu nějakou spoluprací nahodit. Ale pravdou je, že ostatní týmy o nás vědí, že přes pivota nehrajeme, ale jakmile začneme, tak to pro jejich obranu samozřejmě bude výrazně složitější. Dneska na tom má Karviná v podstatě založený systém a není jediná, celosvětová házená na té nejvyšší úrovni bez kvalitního pivota vlastně nemá smysl.

Zpět k pravým křídlům, několikrát jste během sezony použili na tento post i Sýkoru, který to hrál přes ruku. Snažili jste se udělat na tomto postu větší tlak i pravákem?

Je to tak, když dva leváci nejsou schopný dát gól, tak jsme tam použili praváka. Je zajímavé, že i brankáři kolikrát potvrdí, že pravák na pravém křídle se někdy hůř chytá. Není to samozřejmě na to s tím odehrát sezonu, ale v určité momenty je to dobré překvapení. Nehledě na to, že měl Syky (Sýkora) teď celou sezonu pravačku v háji. Je paradox, že je levák, ale házenou hraje pravou rukou. Zbytek sezony s námi odtrénoval levačkou a teď je s ní schopný střílet i z křídla. Tím nechci říct, že bude hrát pravé křídlo. Tam máme Gumajze (Malý) a Fejka (Konárik) a jakmile budou tihle kluci dávat góly, tak Syky si bude hrát svoje křídlo. Ale ti kluci samozřejmě musí cítit, že není jedno, že neskórují. Byla to vlastně taková forma potrestání.

A teď k nové sezoně. Budou nějaké změny v kádru? Můžeme očekávat nějaké příchody nebo se posune někdo z dorostu? Je v dorostu vůbec někdo, kdo má na to postoupit do A týmu?

Je tam pár jmen, které máme vytipované. Nicméně ta kostra, která je, zůstane. Myslím, že už máme podepsané všechny hráče, kteří hráli minulou sezonu. Možná nás doplní i někdo zvenku, ale to nevím ani já. Hlavně do budoucna bychom byli rádi, když budeme schopni doplnit každý rok A tým o 3-4 kluky z dorostu. A s tím souvisí i B tým, který musí změnit systém trénování. Ten musí fungovat jako samostatná jednotka a má být postavený ne ze starších dorostenců, ale z hráčů už mužského věku a jen doplňovaný těmi staršími dorostenci. To teď moc nefungovalo. My bychom byli rádi, kdyby B tým fungoval na stejném principu jako A tým a v zásadě se doplňoval. To předpokládá kooperaci trenérů obou mužstev.

Myslíte, že je správná cesta, aby byl u B týmu tlak na výsledky nebo tlak na výkonnost jednotlivců, které si pak může vytáhnout A tým?

Jednoznačně tlak na výkonnost jednotlivců! I když teď samozřejmě přeju klukům, že vyhráli druhou ligu, protože naučit se vyhrávat je také dovednost. Stejně důležité jako naučit se dávat góly je naučit se vyhrávat. A možná i těm klukům v béčku ten úspěch hodně pomohl. Nicméně by tam měl být jednoznačně vidět tlak na výkonnost hráčů, na plnění jednotlivých úkolů, které se nastaví u A týmu. Aby se v obou týmech dělaly stejné věci. Když se pak dorostenec aktuálně nechytne v A týmu půjde do B týmu, kde se budou dělat stejné nácviky a signály jako v A týmu. Tím pádem si budeme moci kdykoliv sáhnout do béčka a toho kluka vytáhnout a automaticky ho zapojit do našeho tréninku.

Jak bude probíhat příprava na novou sezonu?

Úplně jinak, než byli kluci zvyklí oproti minulým sezonám. Normálně v tuto chvíli kluci dostávali volno a trénovat jsme začínali někdy kolem 10. - 11. července. Teď naopak kluci budou trénovat asi do 20. června formou doplňkových sportů. Zkusí si tam MMA na několik tréninků, aerobic, plavání, budou hrát několik přáteláků s místními fotbalovými týmy. Chceme, aby se hýbali, aby si udrželi fyzičku. Pak dostanou 5 týdnů volno, na který ale budou mít připravený svůj individuální plán, který si budou muset splnit. Hned první den přípravy se otestuje, zda si ho splnili nebo ne. Nechceme ztratit tolik času naháněním fyzičky někde na oválu, ale chceme jít co nejdřív do haly. Každý bude muset být připravený na přípravu. Samozřejmě, bude se běhat hodně a bude se hlavně hodně, hodně posilovat. Což bude změna oproti jiným rokům. Chceme z nich udělat naposilované borce. O Lovosicích se říká, že jsme pivní pupky, tak to chceme na příští sezonu změnit.

Ne, že by pivní pupky byly u házené ideální, ale nesvědčí to o tom, že ta týmovost tady je, že jsou mimo házenou dobrá parta kamarádů, co si zajde společně na pivo?

Jo, to je pravda. Na tom jsou založené všechny naše úspěchy. Na té týmovosti. Troufnu si říct, že jsme kolikrát ani nebyli tak technicky skvěle vybavení, ale ten tým tady byl fakt jako jedna rodina. S těmi kluky se do dneška scházíme a jsme vlastně nejlepší kámoši. A to je zatím něco, co se nám nepodařilo nastavit minulou sezónu. Já ale věřím, že se nám to povede tu následující. Na druhou stranu, nejstarší kluci v týmu byli opravdu ve složité situaci. Protože tým byl složený ze 4 různých generací. Jsou tam kluci, kterým je 37, kluci, kterým je 29, pak 24 a pak kluci, kterým je 17. To jsou úplně rozdílné fáze života. Je složité to dát dohromady tak, aby se v hospodě bavili o podobných věcech. V minulé sezoně tady byla banda třicátníků, kolem kterých se to nabalilo. Teď jsme tu měli dvě skupinky a hůř se to prolínalo, i když postupně to bylo lepší a lepší.

Jaká je spolupráce s novým trenérem? Jaké jsou rozdíly oproti předchozím kolegům na trenérských pozicích, které jsi zažil?

Tak samozřejmě je komunikace trochu jiná, než s Milanem (Berka) nebo s Vojtou (Srba). Důvodem je asi to, že s Milanem jsem hrál, jsme kamarádi, člověk si dovolil říct víc. Na druhou stranu, Farky (Farář) je hlavní trenér, bere veškerou zodpovědnost na sebe a taky to tak funguje. On má samozřejmě hlavní slovo a my se snažíme mu pomoct, aby to trénování pro něj bylo co nejsnazší. Samozřejmě bere na vědomí naše názory a zařizuje se podle toho. Myslím si, že oproti Milanovi se více soustředíme na obranu a na přechod do útoku.

Obléknete ještě dres Lovců?

(Smích) Už minulý rok jsem říkal, že už nikdy a stejně jsem si ho oblékl. Ale teď už fakt ne. Jestli někdy, tak spíš „na žízeň“. Možná druhou ligu, nebo nějaké veterány. Já už hlavně nemám fyzický fond na to ty zápasy odehrát. A hlavně se mi nechce zabírat místo někomu, kdo tomu dokáže obětovat více a dokáže i herně růst. Není to prostě fér vůči klukům.

Vzděláváte se trenérsky? Máte v plánu získávat nějaké trenérské licence?

Kluci mi říkali, že teď budou zkoušky na C licenci, tak na tu půjdu. Bohužel tady nejsou žádné výjimky. Musím se vzdělávat postupně, tak to prostě je. Člověk má jít od základů, a to je správný. Dlouhodobě říkám, že by mě bavilo nejvíc trénovat dorost. Bohužel kvůli pracovnímu vytížení nejsem schopen stíhat dorostenecké tréninky. U dorostu je ale podle mého nejvíce vidět ten hráčský pokrok, práce trenéra. S žáky bych asi pracovat ještě nedokázal, ale dorost by mě opravdu bavil. To jsou děti, ze kterých do tří let vyrostou v podstatě chlapi.

V rozhovorech ještě během hráčské kariéry jste říkal, že vás házená štve i kvůli tomu, že šidíte rodinu. Nebyl čas vzít ani ženu s dětmi na dovolenou. Stihl jste to už rodině vynahradit?

Čas mi brala hlavně reprezentace, kde jsem si musel brát dovolenou na repre srazy a velké turnaje. Ale myslím, že jsem to tam teď vrátil plnou palbou, byli jsme v Chorvatsku, v Alpách, na nějakém víkendu. Možná je to i důvod, proč můžu trénovat další sezonu. :-) 

Autor rozhovoru: Miroslav Vintrich