Náš projev v Extralize ovlivnila řada podzimních zranění. Teď nás čeká stabilizace v 1. lize a zkvalitnění výkonů mládeže, říká místopředseda klubu a sportovní manažer Litovle Karel Zmund

Tatran Litovel si zažil v uplynulé sezóně Extraligy těžké chvíle. Spousta zranění, prohry o branku, nakonec poslední místo. Když se už moc nepočítalo se setrváním v nejvyšší soutěží, klub se musel rychle rozhodnout, zda zůstane, nebo ne poté, co se nepřihlásil vítěz první ligy Hustopeče. „Ta nejistota nám zhatila řadu jednání, až teď v červnu a dost narychlo se s tím už moc udělat nedalo,“ připouští ve velkém rozhovoru sportovní manažer Karel Zmund. Tatran tak bude v další sezóně působit v 1. lize a v nejbližších letech se zaměří na zkvalitnění výkonnosti mládeže vlastní i v regionu.

Uplynulá sezóna v podstatě začala už euforickým opětovným postupem do Extraligy. Jenže pak přišla tvrdá realita, že?

Ano, v první lize se projevila trénovanost hráčů z předchozích let z Extraligy i dobré doplnění mladými již s výhledem na další sezónu a postup zpět do Extraligy se podařil nakonec v podstatě velmi lehce. Po postupu jsme byli možná až moc optimističtí, další doplnění kádru pro Extraligu, na kterém jsme pracovali společně s trenérem Vávrou, se nakonec ukázalo jako ne úplně optimální a nehrálo nám do karet ani štěstí. David Barabáš byl mimo celou sezónu kvůli operaci kolene, mladý Černohorec Samid Mekič se zranil snad ve čtvrtém zápase, střelec Honza Hrachový z Náchoda nedokázal probudit v sobě potenciál na Extraligu a záhy ukončil hostování a ani mladý Tomáš Kršek, který se vrátil z Nového Veselí, se často neprosadil do sestavy na utkání. No a když se navrátil na spojku Jakub Schmalz, v druhém utkání si také těžce poranil koleno. Také mladého střelce Marka Vincoura víc, než na půl sezóny zabrzdilo zranění ruky a zkušený brankář Luděk Fabián byl skoro celý podzim mimo kvůli vleklému zápalu plic. Výsledkem bylo prázdné bodové konto před zimní přestávkou.

Přesto v týmu působili hráči jako Juráš, Piwko, Šmíd, Geist a další, Luděk Piwko dokonce dlouho vedl tabulku střelců. Co bylo tedy příčinou porážek?

Asi především absence typických střelců z dálky na spojkách, jak jsem již říkal, během podzimní části Extraligy 2018/19 družstvo přišlo dlouhodobě o 4 spojky, před sezónou jsme posilovali zejména právě na postu spojek, ale dopadlo to vše jinak, na tomto postu došlo naopak k oslabení. Soupeři tak měli usnadněnou roli v obraně a nás trápila celková produktivita v útoku. Dávali jsme v průměru jen nějakých 22 branek a s tím se nedá vyhrávat. Trenér také nebyl spokojen s prací pivotů v útoku pro spojky. Také celková nevyzrálost týmu, nedokázali jsme se chopit otěží utkání, několik utkání jsme hráli vyrovnaně, ale utekla nám koncovka, ať už fyzicky nebo právě těmi chybějícími zkušenostmi. Postupně na kluky doléhaly také deprese a zmar.

Pak přišla zimní přestávka a s ní nová jména v kádru.

Museli jsme řešit doplnění kádru s vizí zisku co nejvíce bodů a tím pádem šancí do play-out. Jenže moc se toho v rozjeté sezóně udělat nedalo. Podařilo se přivést slovenského pivota Marka Páleše, jeho přínos by na předvedené hře výrazně znát. Vrátil se také Josef Pohlmann, který po dvouleté odmlce hrál v nižších soutěžích. Typ vysoké spojky donutil soupeře si jej všímat, dával také góly, ale jeho výkonnost nebyla úplně stabilní. Jednali jsme také s dalším Slovákem Patrikem Krokem, jenže ten se také doma zranil, nebo s Lubo Jadroněm, když se rozpadly Topolčany.

Hned první utkání po zimní přestávce přineslo domácí dlouho očekávanou první výhru nad Lovosicemi, jenže bodově na to navázal tým až v posledním utkání základní části. Proč těch bodů nebylo více?

S Lovosicemi to byl konečně povedený zápas. Naštěstí nám vyšlo, na co jsme sáhli, trenér Vávra také kluky dobře připravil takticky na hráče soupeře, jak v obraně, tak v útoku.  I v dalších zápasech jsme se tomuto výkonu přiblížili, jenže hráli jsme vesměs s celky z horní poloviny tabulky a opět nám chyběly hlavně góly v síti soupeřů. S Hranicemi jsme opět prohráli smolně o branku v posledních sekundách utkání. Výkon s Frýdkem-Místkem přinesl alespoň podruhé výhru a potěšení pro hráče i domácí diváky.

Sedmibodová ztráta na předposlední Brno byla pro play-out ještě matematicky zvládnutelná. Věřili jste v tuto chvíli ještě v záchranu?

Samozřejmě ano, všichni hráči byli plně k dispozici. Ale ta pravděpodobnost, že budeme téměř plně bodovat a Hranice a Brno téměř všechny body poztrácí, byla i tak celkem malá. Hrubě nám nevyšly zápasy právě s Brnem. Myslím, že kluci výrazně podlehli tíze zodpovědnosti. Další dvě utkání jsme prohráli opět smolně o branku a bodovali až v posledním utkání, když už o nic nešlo. 

Už několikrát v našem rozhovoru padlo jméno trenéra Ivo Vávry. Do Litovle přišel před dvěma lety s ambicemi vytáhnout tým zpět do Extraligy a udržet jej tam. To se nepovedlo, bude přesto pokračovat?

Ivoše jsme si vytipovali jako trenéra, který umí dobře pracovat jak s mladými hráči, tak má velký přehled o domácí házenkářské scéně a trendech v házené. Jeho příchod byl rozhodně přínosem, přinesl nové prvky trénování, je ambiciózní, zodpovědný, věnuje se práci skutečně naplno, dojížděl sto kilometrů téměř každý den. Trpělivě hráčům vštěpoval herní styl, ačkoliv ne vždy to hráči dokázali přenést až do utkání. Za dva roky tady odvedl kus poctivé práce, sice se nakonec nedostavily výsledky v podobě udržení Extraligy, ale jak už bylo řečeno, společně jsme podcenili sílu družstva a s kádrem, který má své výkonnostmi limity, toho moc víc dokázat nemohl. Jednali jsme intenzivně o jeho pokračování, ale s naším pádem z Extraligy bohužel u něj převládly jeho trenérské ambice, dokončuje studium trenérské licence A a chce nadále působit v Extralize a dosahovat úspěchů, což pochopitelně v naší situaci není aktuálně možné. Zřejmě bude působit v Brně na pozici trenéra i sportovního manažera, přejeme mu hodně úspěchů.    

Jak říkáte, trenér Vávra dobře pracoval s mladými hráči, často ještě dorostenci. Ani tahle práce ho tady nedokázala udržet?

To je skutečně jeho doména, on má u mladých hráčů skutečný respekt, charisma, jejich výkonnostní růst jej neskutečně motivuje k další práci. Po těch smolných výpadcích hráčů na spojkách dokázal zapracovat k extraligovým výkonům dorostence Marka Vincoura a Jirku Protivánka, kteří společně s brankářem Adamem Pekařem budou brzy oporami A-týmu. Bohužel těch hráčů není o moc víc, a nejen my v Litovli, ale v celém regionu máme nedostatek hráčů ročníků 2001 a 2002.

Narazil jste na důležitý aspekt každého klubu, a to je mládež. Vypadá to, že se tedy schyluje k problému?

Ano, budeme se muset s tím teď pár let nějak vyrovnat. Už v uplynulé sezóně jsme sestavili družstvo staršího dorostu až po doplnění hráči z Centra Haná a Velké Bystřice. Tyto kluby ani Kostelec na Hané, ani Prostějov nebyly schopny dorostenecké družstvo vůbec sestavit. Jenže bylo to komplikované, hráči v regionu nejsou připraveni na dojíždění, pravidelný trénink, zodpovědnost. Stanovený cíl, tedy postup do 1. dorostenecké ligy, se nepovedl, což je skutečně velký problém nejen pro nás, ale pro celý region, protože talentovaní mladí hráči budou nadále stahováni do TCM v Novém Veselí nebo Zubří a budou tak chybět následně v mužských týmech na celé střední Moravě. Spolupráce klubů na střední Moravě se nám nadále v tomto smyslu nedaří. Takže místo postupu družstva staršího dorostu do 1. ligy, do kterého by se zapojilo více klubů z regionu, jsme starší dorost nemohli na novou sezónu přihlásit vůbec ani do 2. ligy. Kluci budou trénovat s muži a pokusíme se vyjednat jejich působení zřejmě v dorostu v Olomouci.

Vraťme se ale k současné situaci s Extraligou, sice jste skončili poslední, ale nebylo jasné, jestli bude chtít z první ligy někdo postupovat. Usilovali jste o setrvání v Extralize?

V podstatě celý květen jsme byli v nejistotě. Hustopeče naznačovaly, že do toho půjdou, a to nám zhatilo řadu jednání. To je období, kdy se finišují jednání o kádrech na novou sezónu. Několik našich současných hráčů i potenciálních posil tak dala přednost jiným, jistým nabídkám. Přihlásili jsme tedy v řádném termínu na konci května první ligu, ale v hned v pondělí 3. června nás šokovala nabídka zůstat v Extralize, protože Hustopeče přihlášku nepodaly. Měli jsme týden na to se rozhodnout. Narychlo proběhla nějaká jednání o posílení týmu, ale za tu krátkou dobu jsme neměli konkrétní zaručená jména a jejich podmínky. Zvažovali jsme také finance, personální zajištění klubu, výhled 2-3 roky dopředu, vyslechli jsme si opět názor jádra týmu. Pohled na situaci nebyl úplně jednotný, hlasovali jsme a převládl názor, že by Extraliga byla pro klub příliš velkým rizikem – primárně výsledkově a návazně na to i ve vztahu ke sponzorům, veřejnosti.

Takže v nové sezóně Tatran čeká působení v 1. lize. Můžete už teď říct, jaký budete mít kádr?

Nakonec těch odchodů nebude tolik, jak někteří zlí jazykové naznačovali. Volnou ruku od nás má pivot Páleš i brankář Fabián. Předpokládáme, že budou chtít hrát nejvyšší soutěž. Odchází Luděk Piwko, který jde do Hranic, Dominik Tkadleček chce usilovně jít do Kopřivnice. Tomáš Hanák si dá zřejmě herní pauzu a uvidíme, jak moc se zapojí po aktuálních příjemných rodinných povinnostech s narozením syna Jirka Číhal. Po zranění bude plně k dispozici kapitán David Barabáš. Mimo litovelské odchovance zůstávají Honza Juráš, Franta Geist, Ondra Kawulok i Tomáš Prošvic. Zapojíme mladé hráče, kteří loni hostovali v nižších soutěžích – Davida Číhala, Petra Hrbčeka a další, plně se přechodem z dorostu zapojí Marek Vincour, Jirka Protivánek a Radek Číkl. Jednáme ještě s dalšími 2-3 hráči. Věřím, že se také zlepší vztahy v kolektivu a hráči ukáží, že v Litovli hrají srdcem.

Vypadá to na výrazný omlazovací proces. S jakými ambicemi tedy do sezóny v první lize jdete?

Věřím, že se podaří kádr konsolidovat, zkvalitnit klíčové posty a hrát někde na hranici třetího místa. Víme, že to jednoduché nebude, v první lize je řada klubů, které mají stabilní kádry a výkonnost – Bystřice pod Hostýnem, Chodov, Strakonice, Hustopeče a další.

Klíčový prvek týmu je samozřejmě trenér. Kdo bude působit na uvolněném místě po Ivo Vávrovi?

Stále ještě intenzivně jednáme, ale definitu teď ještě nemáme. Trh s trenéry vhodnými pro tým v první lize není až tak široký. V posledních letech u nás působili trenéři z jiných oddílů, možná je na čase se také podívat do svých vlastních řad.

Házená je v Litovli, co se týká popularity, momentálně sport číslo jedno. Co tahle nová situace změní na přístupu litovelské veřejnosti k házené?

Myslím si, že fanoušci jsou vesměs s klubem spjatí dlouhodobě a budou chodit na házenou dále. Víme, že vždy dokázali ocenit, že jsme v našich skromných litovelských podmínkách hráli 4 roky mezi elitou. Přitáhli jsme také řadu nových příznivců, kteří poznali atmosféru utkání naživo, poznali náš klub, naši práci a řada z nich se budě opět těšit na více vítězných utkání, tak doufám, že je nezklameme.

Pojďme se na závěr podívat ještě do budoucnosti, řekněme na nejbližší 3-4 roky. Co čeká celý klub, nejen družstvo mužů, a i mládež vedení a další složky? Jaké si dáváte úkoly?

Čeká nás především udržení a zkvalitnění našich mládežnických družstev – mladšího dorostu, žactva a miniházené. Klíčové je u dětí budovat silný vztah ke sportu, aby pak u nich v tom kritickém věku puberty nepřevládly jiné zájmy. Rozjeto to máme celkem dobře. Současně je potřeba ještě více pracovat s těmi nejmenšími, více náborové činnosti. Spolupráce se školami zatím spíš vázne, chtěli bychom dostat házenou do tělocviku, do kroužků, což se zatím nedaří. Sportů je zde na město velikosti Litovle opravdu hodně a házená jakožto kolektivní sport, se bez potřebného počtu hráčů prostě neobjede. Chceme se zaměřit na budování družstva mužů především z talentovaných hráčů vlastních a z okolních klubů, jen čistě s odchovanci se vrcholově působit nedá. To ale vyžaduje znovuoživit spolupráci klubů v dorosteneckých kategoriích, budovat společná družstva, mít v regionu mladší i starší dorostence v první lize, aby nám ti talentovaní neutíkali pryč. V žactvu je klíčová široká základna a erudovaní trenéři, kteří děti pro sport nadchnou, bohužel ne ve všech klubech v okolí to nyní tak funguje. Co se týká mužské složky a oddílu jako celku, potřebujeme si udržet přízeň příznivců, sponzorů, veřejné správy. Ne všichni vnímají, že mládež a A-tým dospělých jsou jedna spojitá nádoba, jedno bez druhého nebude fungovat. Činnost a úspěchy družstva mužů jsou už jen tou výkladní skříní každého klubu. Pracujeme také na zlepšení tréninkových možností, připravuje se výstavba nové haly, potřebujeme zapojit hráče po konci své kariéry na hřišti do vedení oddílu a na trenérské a další pozice. Rádi bychom samozřejmě získali silného dlouhodobého sponzora. Cílem musí být se stále posouvat dopředu, držet se na špici první ligy mužů a bude-li na to klub připraven, opět vstoupit mezi elitu.

Autor: Radovan Šimek