Vraný z Dukly Praha: Tým máme mladý a silný a nemám strach ani o mladíky z dukelské líhně

„Nikomu neumím zaručit 60 minut na hřišti, ale všem v kádru mohu slíbit, že dostanou šanci stát se klíčovým hráčem bez ohledu na věk. U mě vždy rozhoduje kvalita a forma hráče v daný okamžik,“ říká asistent trenéra Dukly Václav Vraný.

Házenkáře Dukly povede v příští extraligové sezoně stejná trenérská dvojice, která letos s týmem získala bronzové medaile. Hlavním trenérem zůstává Daniel Čurda, asistovat mu dál bude bývalý reprezentační pivot Václav Vraný. „Mám radost, že s Danem pokračujeme na naši spolupráci v Dukle. Máme za sebou spoustu práce a myslím, že nás ji ještě hodně čeká, “ říká Vraný. Jeho ambicí pro příští sezonu je alespoň jedna trofej a účast v extraligovém finále. „Ambice jsou vždy vysoké. To na Dukle ani nemůže být jinak. Myslím, že náš mladý tým má velký potenciál a my budeme chtít, aby jej naplno ukázal. Chci abychom byli více dominantní, silní a úspěšní,“ popisuje Vraný. Uplynulou sezonu sice považuje za úspěšnou, ale zklamáním pro něj je, že se Dukle nepodařilo v extraligovém semifinále i pohárovém finále ani jednou porazit Karvinou.

Máte za sebou svoji vůbec první sezonu v pozici asistenta trenéra. Byla z Vašeho pohledu pro Duklu úspěšná?

Beru ji jako úspěšnou. Podařilo se nám dojít do finále Českého poháru, postoupit v Challenge Cupu do jarní části a tam se poměřit s budoucím vítězem celé soutěže. Pro nás to byly obrovské zkušenosti, které nám pomohly v následující části ligy a v play-off. Jsem rád, že jsme po velmi neúspěšném vstupu do ligy a neuspokojivých výsledcích nakonec v jarní části předváděli výkony dle našich představ a dokázali postoupit do semifinále.

Před sezonou jste mi v rozhovoru řekl, že chcete hrát o titul. Nejste tak přeci jen zklamaný z toho, že Dukla nedokázala Karvinou v semifinále play-off více potrápit?

Mě osobně to mrzí velmi. Jedna věc je nepostoupit do finále, ale druhá věc je Karvinou ani jednou neporazit. Oni mají bezvadně zvládnutý systém 7 na 6, který mají postavený na dvou silných pivotech a individuální kvalitě Michala Brůny. Přestože, jsme měli pár dobrých možností Karvinou porazit, nedokázali jsme ty zápasy v klíčových momentech zvládnout. Z velké části to jde i za námi trenéry, že jsme nedokázali tým na ta utkání lépe připravit, tak abychom Karvinou překvapili, nebo byli alespoň schopni úspěšně řešit herní situace. Semifinále se prohrát může, ale poměr 3:0 na zápasy byl pro mě osobně zklamáním. Zklamáním pro mě také bylo, že jsme nedotáhli naše tažení v Českém poháru a minimálně jeden zápas ve finále proti Karviné nevyhráli.

Na podzim se Dukle vůbec nedařilo, v jednu chvíli byla dokonce mimo pozice zaručující postup do play-off. Neměl jste v té době někdy chuť na hřiště sám vstoupit a týmu pomoci?

Vstup do sezóny a v podstatě celá podzimní část se nám hrubě nevyvedly. Po pár prohraných zápasech na nás padla deka a nálada nebyla nejlepší. Po psychické stránce to bylo velmi náročné období. Důležité bylo dále pracovat na trénincích a věřit v to, co jsme začali. Nakonec se ukázalo, že změn, které jsme na tým naložili, bylo více než mohl tým tak rychle absorbovat. Proto vše trvalo déle, než jsme předpokládali. Určité posuny byly zřejmé, ale nedařilo se nám držet se tohoto konceptu po celou dobu utkání. Chyby a výpadky v těch zápasech nás stály velký počet bodů.

O vstupu na hřiště jsem nikdy neuvažoval, protože by to nic nepřineslo. Nejsem od toho abych byl na hřišti, jsem od toho, abych hráčům pomohl řešit správně herní situace, pracoval s nimi na trénincích a při zápasech.

Co Vás jakožto bývalého špičkového hráče a reprezentanta v nové pozici asistenta trenéra nejvíce překvapilo?

Jako trenér mám na věci trošku jiný pohled než jako hráč. Musím říct, že v pozici hráče bylo příjemné přijít na trénink, odtrénovat a jít domů. To bohužel v pozici trenéra nejde. Je potřeba mít tréninkový program jasně definovaný, zřetelně si říci, co od tréninků požadujeme a v čem nás mají posunout. Role trenéra mě však velmi baví. Naplňuje mě práce s hráči a jejich zlepšování a posouvání vpřed. Také je fajn mít za kolegu dobrého kamaráda, se kterým jsme schopni si vše vyříkat na rovinu. Není mezi námi žádná rivalita. Na druhou stranu je nutno přiznat, že v určitých věcech máme odlišné názory, ale to k trenérské práci patří.

Hlavní trenér Daniel Čurda o Vás před sezonou mluvil mimo jiné jako o specialistovi na obrannou činnost. Co všechno z toho, v čem jste jako hráč vynikal, se Vám podařilo přenést na Vaše svěřence v Dukle?

Určitě se nám podařilo obraně dát jasná pravidla a systém. Každý hráč musí vědět, jak se v systému má chovat a jak se bude chovat jeho kolega kdekoliv na hřišti. Bohužel se nám ale nepodařilo tento systém dále ladit a vylepšovat, což bylo zapříčiněné především nepříznivými výsledky v první části sezony. Zkrátka nebylo moc prostoru ladit systém, když jsme museli jít zápas od zápasu. Naším cílem byl najednou úspěch v každém daném kole, nikoli v nějakém delším horizontu. Protože pokud bychom v té době ladili systém, mohlo by nás to stát i místo v play-off. Stále také nejsem úplně spokojený se spoluprací obrana-brankář. Často jsme nechávali naše brankáře v těžkých situacích, tam máme ještě rezervu a budu se na to chtít nyní zaměřit. Tomáš Petržala odvedl výbornou práci v play-off. Tam nám neuvěřitelně pomohl.

Co především tedy budete klást hráčům na srdce?

Obránce musí být tvrdý, chytrý, předvídat situace a znát svého soupeře. Chtěl bych, aby naši obránci byli tvrdší, důraznější, více nepříjemní pro soupeře a vybudovali si větší respekt. Pak se jim jejich práce usnadní.

Jakou roli hrajete v ostatních činnostech mimo obranu?

Mluvím do všeho. Nemáme striktně rozděleno, že já se vyjadřuji jen k obraně a zbytek mě nezajímá. Máme to postavené tak, že každý z nás si řekne svůj pohled jak na útočnou, tak na obrannou část.

Teď Vám položím otázku, kterou ode mě dostal po sezoně i hlavní trenér Daniel Čurda: „Vím, že je těžké hodnotit sám sebe, ale co z uplynulé sezony považujete za Vaši největší trenérskou chybu a co se vám naopak nejvíc povedlo?“

Chyb jsem udělal spoustu. Trenérská chyba byla neporazit Karvinou, to už jsem zmiňoval. Jde to i za námi trenéry. Také jsem občas dělal chyby v komunikaci s hráči. Jsem zvyklý věci řešit přímo, což sice někomu vyhovuje, ale někdo s tím má problém. Jako trenér musím určitě lépe pracovat s psychickou přípravou a motivací hráčů.

Spokojený jsem naopak s fyzickou připraveností týmu. Myslím, že po kondiční stránce jsme na tom byli velmi dobře. Jak díky podmínkám v klubu, tréninkovému obsahu, tak i díky hráčům samotným. Podařilo se nám pracovat na systému, který jsme postupem času, odhadem během sedmi měsíců, postupně do hráčů dostali.

U týmu spolu s Danielem Čurdou zůstáváte i pro příští sezonu. V posezónním rozhovoru mi říkal, že v Dukle máte oba ještě práci, která není hotová. Co je z Vašeho pohledu potřeba nejvíce dodělat?

Vzhledem k tomu, že tým je velmi mladý, tak práce je více než dost. Trénink není nikdy uzavřený a hotový proces. Co chvilku funguje, další týden už fungovat nemusí. Rezervy máme skoro ve všem – obrana, útočný systém. Musíme teď do týmu zapracovat nové hráče, kteří jsou výborní a pomůžou nám se posunout dále.

Už brzy vás s týmem čeká letní příprava. Bude v něčem jiná než ta předchozí?

S loňskou přípravou jsme byli spokojeni. Myslím, že v té moc měnit nebudeme, protože jsme měli pocit, že je tým připraven dobře. Po seznamovacím týdnu nás čeká tvrdé soustředění tradičně v Harrachově. Tam se zaměříme na sílu, rychlostní vytrvalost a doufám, že i více na týmovou spolupráci. Větší část přípravy chceme ovšem realizovat v hale. Tam se dá dělat jak klasická vytrvalost, tak i rychlostní vytrvalost, která je pro házenkáře nejdůležitější. To vše chceme dělat s míčem.

Po herní stránce nás potom čekají tradiční turnaje v Lovosicích a ve Švýcarsku, který je velmi silně obsazen. V loňské sezoně se nám konfrontace se zahraničními mužstvy velmi osvědčila. Velmi nám pomohly jak tyto zápasy v přípravě, tak hlavně Challenge Cup.

Duklu po sezoně opustilo kvarteto hráčů Kastner, Režnický, Syřínek, Hlavatý. Jen Kastner a Režnický nastříleli v uplynulé sezoně dohromady 141 branek. Jak obtížné podle vás bude tyto čtyři hráče nahradit, když Dukla zatím oznámila „pouze“ příchod odchovanců z vlastní akademie?

Tým máme mladý a silný. Určitě znovu posílíme na pozici pravé spojky. Na tento post nyní k na jaře příchozímu Branislavu Cigáňovi přibude Estonec Martin Grištšuk. Naše síla a nebezpečnost na tomto postu díky tomu vzroste.

Ani o nově příchozí mladé hráče z vlastní líhně nemám obavy. Postupem času se ukázalo, že Dukla ze své akademie dodává kvalitní perspektivní mladé hráče. Ti se samozřejmě musí nejprve etablovat z dorostenecké kategorie na mužskou házenou. Tento přechod je vždy velmi těžký, jelikož dosud byli zvyklí hrát pouze s hráči stejně starými. Bude zde zpočátku velký rozdíl v síle i rychlosti. Hráči to jsou ale kvalitní a mají zkušenosti z reprezentačních výběrů. My jako trenéři jim budeme maximálně nápomocní, aby tento přechod zvládli a vytvořili konkurenční prostředí v týmu. Od nich naopak očekávám maximální úsilí a snahu se co nejdříve zapracovat. Musí tvrdě dřít a zlepšovat se trénink od tréninku. Pokud budou mít vůli a snahu na sobě pracovat a zlepšovat se, nemám obavy. Nikomu neumím zaručit 60 minut na hřišti v zápasu, ale všem v kádru mohu slíbit, že dostanou šanci stát se tímto klíčovým hráčem bez ohledu na věk. U mě vždy rozhoduje kvalita a forma hráče v daný okamžik.

Loni v srpnu jste mluvil o tom, že během sezony budete chtít dokončit studium trenérské licence A. Podařilo se vám to?

Ano. V dubnu 2019 se mi podařilo úspěšně ukončit trenérské studium licence A na fakultě FTVS UK. Spíše než konec vzdělávání, to pro mě ale znamená, že jsem trenérské sebezdokonalování teprve započal. Házená se velmi rychle vyvíjí, a proto je dobré čerpat poznatky a zkušenosti od ostatních a dále je přenášet na svůj tým. Moje ambice to ovšem nějak nezměnilo, jsem rád, že mohu i následující sezónu působit jako asistent trenéra u A-týmu Dukly.

Závěrem se musím zeptat na cíle pro příští sezonu. Už před tou minulou jste mluvil o tom, že když je někdo v Dukle, musí mít jen ty nejvyšší ambice. Ale přeci jen, neslevil jste po první sezoně v roli funkcionáře z cíle brát titul?

Především chci, abychom získali alespoň jeden pohár – ať už v extralize, nebo v Českém poháru. Cíle zůstávají stejné. Dukla má obrovské historické úspěchy a budu velmi rád, pokud na ně opět navážeme. O titul chci hrát zase. Cílem je být po základní části mezi prvními třemi a dostat se do finále extraligy. Neznám hráče, funkcionáře nebo trenéra, který by byl spokojený tím, že bude hrát o 7. místo. Kromě toho se těším na evropské poháry. Znovu jsme se přihlásili do Challenge Cupu. Účast v něm nám v uplynulé sezoně velmi pomohla a mladí hráči potřebují zahraniční konfrontaci jako sůl. Měli jsme možnost narazit na CSM Bukurešť, skvělý silný tým, který má řadu kvalitních zahraničních hráčů a celý Challenge Cup nakonec vyhrál. Přestože jsme v obou utkáních podlehli o pět branek, dařilo se nám být v určitých fázích utkání Bukurešti vyrovnaným soupeřem, nebo ji dokonce přehrávat. To musí být náš cíl, zlepšovat se a být konkurenceschopnými i těmto týmům.

Autor Janis Aliapulios