„Házená je pro mě sport, který mě naplňuje pozitivní energií,“ hlásí jičínská posila Sedlák

Plzeňský odchovanec Petr Sedlák se připravuje na novou extraligovou sezónu, ve které bude hájit klubové barvy Jičína na postu levého křídla. V rozhovoru prozradil, co rozhodovalo o přestupu z plzeňského Talentu, jaké byly jeho začátky v házené a jak pravorukého křídelníka přivítala jičínská kabina.

Petře, jste nováčkem jičínského týmu. Mohl byste se příznivcům házené na úvod rozhovoru v krátkosti představit? 

Jmenuji se Petr Sedlák a je mi 19 let. Jsem plzeňský odchovanec, hraji na postu levého křídla a v nové sezóně budu oblékat dres Jičína s číslem jedenáct.

Prozraďte nám, jaké byly vaše začátky v házené? Byla pro vás házená vždy volbou čísla jedna nebo jste se zkoušel prosadit i v jiných sportech?

Asi jako každý malý kluk jsem nejprve zkoušel hrát fotbal, ale u toho jsem moc dlouho nezůstal a začal se věnovat motokrosu. S tím jsem přestal ve svých deseti letech a od té doby se naplno věnuji házené.

Jaká byla vaše dosavadní hráčská kariéra?

Jak jsem již zmínil, jsem odchovanec plzeňského Talentu, kde jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi a zároveň mám na svém kontě i pár startů za „áčko“. Zkušenosti mám také z dorostenecké reprezentace.

Co považujete za svůj největší sportovní úspěch?

Za svůj dosavadní největší úspěch považuji 2. místo z mistrovství Evropy “B”, které se konalo v Rakousku.

Jak již bylo zmíněno, do Jičína jste přestoupil z týmu Plzně. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?

Vyšel jsem ze staršího dorostu a vzhledem k širokému kádru, který má Plzeň k dispozici, pro mě v tomto týmu nezbylo místo. Takže jsem vlastně neměl na výběr a musel jsem si hledat angažmá někde jinde.

Co rozhodlo o volbě jičínského klubu? Měl jste i jiné nabídky?

Ještě jsem jednal s „B“ týmem německého Berlína, ale nakonec z toho sešlo a po konzultaci se sportovním manažerem jičínského klubu Petrem Babákem jsme se dohodli na smlouvě právě tady v Jičíně.

Jak vás přivítala jičínská kabina? Existuje nějaký tradiční jičínský vítací rituál? Pokud ano, už jste si jim prošel? 

Jičínská kabina mě přijala bez problémů. V týmu Jičína je dobrý kolektiv a panuje tam velmi pohodová nálada, takže za mě určitě spokojenost. Žádným speciálním vítacím rituálem jsem zatím neprošel a nevím, jestli mě nějaký teprve čeká. Ale tipoval bych, že mě určitě nemine přispět do klubové kasy a koupit basu piva jako zápisné.

Jak je již zvykem, pokud chcete provozovat vrcholový sport, musíte přinést určité oběti. Vy jste se kvůli házené do Jičína přestěhoval. Jak rychle jste se dokázal adaptovat? 

V Jičíně jsem se aklimatizoval velmi rychle, a to zejména díky mému spoluhráči Štěpánovi Drbohlavovi, který se mě ujal a se vším mi pomohl. Tímto bych mu chtěl poděkovat.

Házená vám zcela jistě zabere většinu volného času. Je nějaká činnost, kterou rád děláte, pokud se chcete od házené odreagovat?

Já myslím, že odreagování je silné slovo. Házená je pro mě sport, který mě naplňuje pozitivní energií. Nicméně pokud je čas, rád podniknu výlet s kamarády nebo se svou přítelkyní.

Na závěr rozhovoru nám prosím prozraďte, jaký je váš házenkářský sen a čeho byste chtěl v následující sezóně dosáhnout.

Asi jako pro většinu házenkářů, i pro mě je největší sen zahrát si německou Bundesligu. Ale nyní je důležité, aby se mi podařilo prosadit se tady v Jičíně a aby nová sezóna pro Jičín byla tak úspěšná, jako v uplynulé sezóně nebo možná i lepší.

Autorka Kristýna Sedláková