Myslím, že nemá smysl na kluky za každou chybu řvát, říká lovosický hráč i mládežnický trenér Jelínek

„Je strašně fajn, když se člověk snaží někomu předat své zkušenosti a poznatky, které nasbíral během svého dosavadního sportovního života, a pak vidí ty kluky, že to přijímají a dokážou to realizovat v trénincích a hlavně zápasech,“ říká hráč Lovců Roman Jelínek. Jelínek je stabilním členem lovosického mužského kádru. Je ale také šéftrenérem místních starších žáků. Tato aktivita ho naplňuje, a tak není divu, že e v rozhovoru rozpovídal právě o ní.

Romane víme, že toho máte v klubu na starosti celkem dost. Jaké jsou všechny vaše funkce v klubu?

Hlavně jsem hráč A týmu. Pak ještě hlavní trenér starších žáků, jsem ve výkonném výboru klubu a podílím se na dalších činnostech klubu, zejména v mládežnických kategoriích: od náborů, organizace školních lig v okrese až po nějakou metodiku a koncepční práci v našem klubu.

Co vás vedlo k tomu, abyste začal trénovat děti a věnoval tomu tolik času a úsilí?

Sport jako takový mě provází v podstatě celý život. Zajímám se i o mnoho dalších sportů, nejenom o házenou. Z tohoto důvodu jsem šel studovat tělovýchovu, nejdříve do Ústí nad Labem a následně na magisterské studium na Karlovu univerzitu. Mým hlavním povoláním je učitelství a tím se všechno spojilo v trénování dětí. Což mě osobně opravdu baví a naplňuje.

Začínal jste trénovat u přípravky, teď jste u starších žáků. Postup věkovými kategoriemi jde ruku v ruce s tím, jak jste studoval různé úrovně trenérských licencí?

Já měl obrovskou výhodu, že jsem licenci začal studovat už na vysoké a rok po tom, co jsem ukončil školu, jsem měl A licenci. Takže postup mezi věkovými kategoriemi není úplně v návaznosti na studiu licencí. Nejdříve jsem pomáhal v přípravkách, poté u minižáků, následně jsem byl u minižáků hlavní trenér a nyní v rámci reorganizace personálního obsazení kategorií jsem převzal družstvo starších žáků.

Co je to hlavní, co vás na trénování děti baví?

Je to podobné jako ve škole. Vidím za sebou spoustu práce. Je strašně fajn, když se člověk snaží někomu předat své zkušenosti a poznatky, které nasbíral během svého dosavadního sportovního života a pak vidí ty kluky, že to přijímají a dokážou to realizovat v trénincích a hlavně zápasech. Člověk pak vidí ten jejich vývoj a je opravdu příjemné říct, že jsem se na tom nějak podílel a dokázal jim něco ze sebe předat.

K samotné sportovní koncepci klubu. Jak tomu máme rozumět? Tak, aby děti už od mladších žáků měly podobné návyky a podobný způsob hry, jakým se chce prezentovat A tým?

Ne tak úplně. Od takhle malých dětí určitě ještě ne. Na to máme metodologii, co by ty děti měly v určitém věku umět. Spíš jde o to zefektivnit ten tréninkový proces tak, aby se v některých kategoriích nezabývali něčím, co v danou chvíli není důležité, ale aby se učili a zdokonalovali činnosti na které následně naváží trenéři v další kategoriích a nabalí na ně něco dalšího. Jednoduše řečeno, aby ten vývoj byl postupný, aby se v dorostu nemuseli vracet k něčemu, co by ti kluci měli už dávno umět. A to jde samozřejmě ruku v ruce s komunikací mezi trenéry tak, abychom všichni učili ty kluky stejné návyky. Bylo by pak samozřejmě nepřípustné, abychom například ve starších žácích kluky učili, kam mají nabíhat třeba spojky a v dorostu to chtěli jinak.

A to do teď nebylo?

Neříkám, že nebylo, ale byl s tím trochu problém. Dost se u mládežnických kategorií střídali trenéři a tím pádem tam tento druh komunikace chyběl. Naším cílem teď je, aby se tato fluktuace trenérů ustálila a personální obsazení kategorií bylo víceleté. Pak můžeme pracovat na tom, ať na sebe i navazují signály. Aby například signál: “Němec vlevo!” znamenal skrz naskrz kategoriemi to samé, včetně A týmu. Pak může dorostenec postoupit k chlapům a bude to mít o mnoho snazší. 

Je vaší prací tedy i to, že chodíte na tréninky ostatních kategorií a „napomínáte“ trenéry, že něco nedělají podle vašich představ?

To jsem dosud nemohl časově stíhat. Nyní mám o něco zkrácený úvazek v práci, abych měl na tyhle věci trochu víc času. A nemyslím si, že by měl někdo napomínat někoho, všichni jsme dospělí lidé a toto by mělo být formou dialogu. Pokud se na trenérské schůzi na něčem domluvíme, jak budeme hráče učit to a to, tak předpokládám, že to tak bude. Teď jsme v situaci, že by se nám mělo podařit stabilizovat personální obsazení u všech kategorií. A následně bude chvilku trvat než si každý nový trenér, zejména já u starších žáků a pak trenéři u dorostenců, zanalyzuje, jak na tom hráči jsou a v čem vidí nedostatky, na kterých by se mělo více pracovat v nižších kategoriích.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?

Například pokud trenér dorostu přijde s tím, že mají kluci problémy s přihrávkami a zpracováním míče, je to signál pro trenéry nižších kategorií, aby se na to více zaměřili a následně tito hráči v dorostu mohli pracovat na něčem jiném a rozvíjet se v dalších činnostech, které bez toho, aniž by si dokázali přihrát, nejsou možné. Samozřejmě vrcholem všeho je potom A mužstvo, ke kterému by měly směřovat další náležitosti, ať už se budeme bavit o obranných systémech či útočných kombinací. Myslím si, že od dorosteneckých kategorií by měli pracovat na těchto systémech, které používá naše A mužstvo. Aspoň určité zásady v obranných systémech a co se týká útočných kombinací, zde by měly být nějaké základní, které jsou stejně pojmenované. Pokud pak dojde k přechodu mezi kategoriemi, či se vytáhne dorostenec do chlapů, tak by neměl mít problém s tím, že po něm někdo bude něco chtít. On už prostě bude vědět, protože už to dělá v dorostu mezi svými vrstevníky.

Teď bych se rád přesunul k samotnému trénování. Na házenkářském festivalu zde v Lovosicích si nešlo nevšimnout různých trenérských přístupů. Někteří trenéři z jiných klubů byli na hráče dost ostří, někteří jim byly schopni i sprostě nadávat. Naopak vy s vašimi kolegy jste přesný opak. Váš koučing je klidný, vše se odehrává na motivační rovině. Myslíte, že toto je třeba důvod, proč jste byli schopni tento turnaj vyhrát?

Není to jen tím. Máme extrémně nadaný ročník, kluci mají super partu a stojí v zápasech za sebou. To udělá hrozně moc. Když jsem k nim přišel na první trénink, tak jsem jim řekl, že jsou někteří velice nadaní a dohromady dle mého názoru tvoří jeden z nejlepších týmů téhle kategorie v republice. Ale že by to rozhodně neměl být jejich cíl, nikdo nechce být nejlepší starší žák, ale jejich cíl by měl být dostat se minimálně do našeho A mužstva a popřípadě dál, protože i když teď k vítězství nepotřebují hrát na 100 %, tak to neznamená, že to tak bude pořád. A ti kluci na sobě fakt tvrdě makají a je to vidět. K tomu, že jsme na lavičce klidní… Podle mě fakt nemá smysl na ty kluky za každou chybu řvát. Kdybych mu dal během zápasu kartáč, tak toho kluka odepíšu na několik minut a bude to ještě horší. Spíš se je snažíme pozitivně motivovat během celého zápasu. Když ale někomu něco řeknu podruhé, potřetí a znova to udělá špatně nebo se mi nezdá jeho přístup, tak už mu k tomu samozřejmě něco důrazněji řeknu. Ale to, co předvádějí někteří jiní trenéři, je podle mého úplně zbytečné.

Na turnaji byla ve vašem týmu vidět spousta nadaných kluků. Třeba takový Tadeáš Pokorný dokázal na turnaji předvádět neskutečné věci. Máte v týmu víc takových talentů?

Jak jsem již říkal, máme extrémně nadaný ročník. Nejen Tadeáš, ale v tom týmu je těch opravdu talentovaných kluků dost. Celé je to ale o tom týmu a jejich super partě. Teď máme v kraji bohužel trochu slabší konkurenci. Aby ti kluci měli možnost ještě dál růst a zlepšovat se, tak bychom některé chtěli posílat hrát o kategorii výše, do mladšího dorostu. Teď třeba Tadeáš nastoupil a vstřelil rovnou 8 gólů. Což je super! Ale není tam sám, za dorost už teď nastoupili a můžou nastupovat další kluci.

Autor Miroslav Vintrich