Slíbil jsem, že týmu pomůžu, tak doufám, že budu k užitku i nadále, říká Jan Rajnoha

Házenkáři Pepino SKP Frýdek-Místek se v 5. kole STRABAG Rail extraligy dočkali prvního vítězství. Nováčka z Maloměřic přehráli 29:25. Čtyřmi trefami se na výhře podílel také Jan Rajnoha, který se vrátil do extraligy po delší době. V rozhovoru mluví o tom, jak se v zápase cítil, jestli se bude chtít trvale prosadit do prvního týmu nebo zda by mohla opět fungovat spolupráce s jeho dvojčetem Lukášem.

Honzo, v zápase proti Maloměřicím jste se vrátil do extraligy po několika letech a hned jste se trefil čtyřikrát. Patřil jste k tahounům týmu. Čekal jste, že se vám hned v prvním utkání po návratu bude takto dařit?

Určitě nečekal, už hlavně kvůli zranění ze sobotního zápasu v "B" týmu, kde jsem si přivodil zranění pravé ruky. Nicméně osobní motivace a atmosféra v hale mi pomohla na bolest úplně zapomenout, takže jsem se mohl plně soustředit na zápas a odvést plnohodnotný výkon.

Kdy jste se dozvěděl, že v neděli nastoupíte? Musel vás předseda klubu Lubomír Kavka dlouho přemlouvat? Co vás vedlo k návratu do extraligy?

Dozvěděl jsem se to den po odehraném zápase v Brně, kdy si přivodil zranění David Lefan. Myslím si, že to byl i impuls ze strany pana Kavky, aby mě oslovil. Dlouho mě nepřemlouval. Slíbil jsem mu, že týmu pomůžu, tak doufám, že budu k užitku nadále. Už dlouho jsem zvažoval, že bych se vrátil, ale moje další aktivity mi byly přednější. Uvědomil jsem si ale, že je ještě čas to zkusit.

Stihl jste s družstvem alespoň trochu potrénovat? V zápase jste si skutečně vedl velmi dobře. Nebylo poznat, že byste se spoluhráči nebyl sehraný. Jak jste se na palubovce cítil?

Měl jsem týden na to se s kluky sehrát, což nebylo jednoduché, jelikož plno nových signálu a náročnost tréninků moje kondička absolutně nestíhala (směje se). Jeden z mých prvních pocitů byl samozřejmě respekt k soupeři, ale jak už jsem se dostal na hřiště, tak se ze mě všechny negativní pocity ztratily a soustředil jsem se pouze na to, abychom to dotáhli do vítězného konce.

Znovu jste si zahrál v jednom družstvu s bratrem Lukášem. I on se proti Maloměřicím čtyřikrát prosadil. Věříte tomu, že by vaše spolupráce mohla dobře fungovat i v dalších extraligových kláních?

Myslím si, že si s Lukášem na hřišti dobře rozumíme. Přece jenom jsme spolu hráli od dětství, jsme na sebe zvyklí, takže věřím, že by to mohlo fungovat i v nadcházejících zápasech.

Na druhou stranu je třeba vidět, že proti vám stál nejslabší celek v celé soutěži. Dva body se však počítají. Jak moc vám takové vítězství pomůže?

Určitě je to přínosnější pro pohodu v týmu, která chyběla. Snad už budeme hrát s větším klidem a rozvahou v následujících kláních. Ta nejdůležitější věc ale je, abychom se nepotýkali s dalšími zraněními. To už by neměl kdo hrát.

Ve druhém poločase jste se po jednom ze zakončení ocitl na palubovce. Na pomoc vám musel přispěchat i masér. Co přesně se vám přihodilo? Budete družstvu k dispozici v následujících kláních nebo je vaše zranění vážnější a vyžádá si určitý čas k rekonvalescenci?

Netuším jak, ale nějakým způsobem jsem dostal ránu přímo do středu hrudníku. Bolest se ale projevila až o chvíli později, kdy už jsem spěchal zpátky do obrany. Po několika krocích jsem už cítil, že se nemohu nadechnout, po druhém nádechu jsem to už vzdal a skončil na palubovce. V šatně mě už dali trochu do pořádku. Zanedlouho jsem už byl na cestě na hřiště, abych poděkoval publiku, ale to jsem nestihl. Nicméně modřina, která se mi do rána na hrudníku udělala, mě donutila zajet do nemocnice. Tam, díkybohu, nenašli nic zlomeného. Horší je to s mou pravou rukou. Tu bych měl šetřit minimálně tři týdny.

Máte v plánu se poprat o místo v sestavě nebo je vaše výpomoc spíše dočasná? Proti Maloměřicím jste ukázal, že byste mohl být platný, souhlasíte?

Nad tímhle si lámu hlavu už poměrně dlouho a popravdě nevím, jak na to mám odpovědět. Na jednu stranu, bych se o post určitě rád popral, stále mám chuť i motivaci hrát, na druhou stranu, mám i jiné záliby, ke kterým se rád vracím. Odpověď na tohle nejspíše ukáže čas.

V příštím kole se představíte na půdě pražské Dukly, která chce hrát o medaile. S jakými vyhlídkami půjdete do tohoto střetnutí? Přece jenom pořád hrajete v hodně okleštěné sestavě…

Bohužel, to je to, co tenhle tým trápí nejvíce, a to vysoká marodka. Víme, že Dukla je jeden z nejlepších celků v extralize, ale nepojedeme tam pouze na výlet. Určitě se budeme snažit Duklu co nejvíce potrápit.

Stíhal jste extraligu alespoň sledovat, když jste ji nehrál? Jak moc se soutěž, potažmo družstvo, za tu dobu změnilo? V čem jsou největší rozdíly?

Samozřejmě, víkendy jsem trávil sledováním extraligových zápasů, a to nejen našeho týmu ale i dalších celků. Všechno jde dopředu, jak rychlost hry, tak kvality hráčů. V družstvu se hlavně snížil věkový průměr, kluci jsou šikovní, ale nemají ještě tolik zkušeností. Tým teď určitě oslabuje i marodka Vojty Petrovského, který dodával do hry určitou jistotu.

Jak vás mezi sebe spoluhráči zpátky přijali? Musel jste platit nějaké opětovné zápisné nebo něco podobného?

Myslím si, že mě přijali nejlépe jak mohli. V týmu vždycky panovala dobrá kamarádská nálada. A to díkybohu ne a doufám, že se mě to bude ještě dlouho vyhýbat. Čemu se ale nejspíše nevyhnu, je pozápasový křest. Teď mě "díkybohu", zachránilo moje zranění hrudníku ze zápasu. V dalším utkání se tomu zřejmě nevyhnu.

Autor Jan Smekal