Vít Pyško: Do každého zápasu jdeme s myšlenkami na výhru a odhodlaní bojovat o co nejlepší výsledek

Házenkáři Pepino SKP Frýdek-Místek nevstoupili dobře do letošního ročníku STRABAG Rail Extraligy. Po šesti odehraných kolech mají jen dva body a krčí se na předposledním místě. Brankář Vít Pyško však věří, že se mladý tým herně i výsledkově zlepší. V rozhovoru mluví o nepovedeném utkání na Dukle, příčinách, proč jeho tým dostává tolik gólů i o tom, jak se těší na střetnutí s Novým Veselím, kde nyní působí Martin Kocich, který ještě loni řídil hru Frýdku-Místku.

V zápase na Dukle jste už podruhé v sezoně prohráli obrovským rozdílem. Byl mezi oběma celky skutečně tak veliký rozdíl?

Byl. A byl by ještě větší, kdyby Dukla nepolevila v tempu a hrála tak, jak prvních 15 minut. V těch si vytvořila dostatečný náskok a bylo po zápase. Nechci se na nic vymlouvat, ale jen pro srovnání. Kluci z Dukly absolvují v týdnu osm až deset tréninků v kompletní sestavě. My jsme aktuálně v takové situaci, že jsme rádi za jeden až dva tréninky v sestavě, která potom hraje zápas. Takový rozdíl se zákonitě musí projevit. Něco by bylo špatně, kdyby Dukla nevyhrála. Další rozdíl byl v tom, že Dukla mohla nastoupit kromě Dominika Harabiše v kompletní sestavě, nás přijelo do Prahy deset hráčů. Ale jak už jsem řekl, nechci se vymlouvat. Taková je realita, pro nás krutá. 

Čím si vysvětlujete, že na hřištích soupeřů nedokážete být domácím důstojnějším soupeřem?

Každý tým je v domácím prostředí silnější. Hraje před svými fanoušky, zná prostředí haly. Když už se lidé rozhodnou trávit svůj volný čas a přijdou se podívat ve Frýdku na házenou, musíme podat takový výkon, aby si řekli, že ten čas za to stál.  Je potřeba taky uznat sílu soupeřů, se kterými jsme prohráli. Jak Kopřivnice, tak Dukla jsou pro mě jasnými adepty na umístění v první čtverce. Vyrovnaně jsme dokázali hrát v Brně, které má jen o dva body více než my. 

V dosavadních šesti kolech jste pětkrát prohráli. Přehráli jste zatím jen nováčka z Maloměřic. Věříte ještě tomu, že se můžete dostat do play off nebo už se smiřujete s tím, že letos se budete muset soustředit hlavně na to, abyste se v soutěži udrželi?

Na udržení v soutěži nechci ani myslet. To by byla obrovská ostuda, které bych nechtěl být součástí. Pořád do konce základní části zbývá šestnáct zápasů. Když se podívám na tabulku, tak je to přesně, jak jsem na začátku myslel. Prvních šest týmů bude bojovat o co nejlepší postavení ve čtvrtfinále. Na 7. místo ztrácíme dva body. Dokud je o co bojovat, musí člověk věřit! Kdybychom nevěřili, nemuseli bychom už hrát. Každopádně je potřeba být nohama na zemi a soustředit se na zápasy se soupeři, ve kterých máme reálnou šanci vyhrát. 

Když se podíváme na vaše skóre, inkasovali jste už 180 branek, což je v průměru 30 na jeden zápas. Dá se tak říct, že obrana nepracuje tak, jak by měla? Trenér Andrej Titkov před sezonou mluvil o tom, že hlavně na ni se bude tým spoléhat.

180 branek je vysoké číslo. Zvlášť pro mě je každá branka, kterou dostaneme, nepříjemná. V loňské sezoně jsme ale v zápasech dostávali taky okolo třiceti branek a vyhrávali jsme, protože jsme dávali průměrně pětatřicet gólů. Obrana není zatím dobrá, ale větším problémem je postupný útok. Ten je katastrofální. Jsme rádi, když dáme v zápase dvacet branek. Více gólů jsme dokázali vstřelit jen Maloměřicím. Takže důvody, proč jsme letos vyhráli jen jednou, jsou dva, obrana a útok. 

Faktem je, že se stále potýkáte s rozsáhlou marodkou. V tomto ohledu pokračujete v trendu z předchozího ročníku. Je to vyloženě smůla nebo jsou zranění zapříčiněná i něčím jiným?

Myslel jsem si, že to, co se stalo v loňské sezoně, už se opakovat nemůže, ale ono je to letos snad ještě horší. Snad nikoho neurazím, ale my už to bereme tak, jak to je. Dovolím si použít hlášku Adama Gřeška, který jednou prohlásil, že musí naše hala stát na indiánském pohřebišti. Zranění ke sportu samozřejmě patří, ale my bychom se bez něj už i obešli. Všechna zranění si spoluhráči přivodili při házené, takže to je spíše smůla, než něco jiného. 

V příštím kole přivítáte doma Nové Veselí, které před sezonou hodně posilovalo a pomýšlí na medaile. Co od tohoto utkání očekáváte? Budete si na takového soupeře věřit, když jste prozatím porazili jen nejslabší tým soutěže?

Očekávám podobný zápas, jako proti Zubří. To stejně jako Nové Veselí před sezonou posílilo. Hrajeme doma a budeme se snažit divákům oplatit jejich důvěru výkonem za hranicemi našich možností. Nám nic jiného nezbývá. Bez toho nemáme šanci na úspěch. Každý zápas je jiný, začínáme za stavu 0:0 a na konci se uvidí. To, jak bude zápas vypadat, bude hodně záležet na sestavě, ve které nastoupíme. Věříme, že uhrajeme dobrý výsledek.

Dres Nového Veselí obléká i Martin Kocich, který tam v létě přestoupil právě z Frýdku-Místku. Řídil hru celého družstva. Chybí vám hodně nebo jej dokáže nahradit někdo jiný? A jak se těšíte a připravujete na to, že teď proti sobě nastoupíte jako protihráči?

Stačí se podívat na náš počet vstřelených branek a na hru v útoku a odpověď je každému jasná. Chybí! A chybí o tolik víc, než si někteří dokázali připustit. S Martinem nám odešlo nejenom jeho 130 vstřelených gólů, ale taky dalších minimálně 200 jím připravených. V současné době bohužel nemáme v týmu nikoho zdravého, kdo by jej nahradil. Martin je i ve Veselí hlavní "mozek" hry a kluci v obraně se na něj už moc těší (směje se). Hráli jsme spolu nějakou dobu a dobře víme, co jsou jeho hlavní přednosti a slabiny. Myslím, že i pro Martina to bude zajímavý zápas. Poprvé v kariéře bude hrát ve frýdecké hale v dresu jiného týmu. Přeji mu, aby se mu zápas povedl natolik, že s jeho výkonem bude pan Hladík spokojen a my budeme slavit vítězství.

Co se podle vás musí hlavně změnit a zlepšit v týmu, abyste se vy i vaši příznivci dočkali lepších výsledků?

Všechno může začít pouze, pokud se dáme zdravotně do pořádku. Bez toho není šance na nějaké změny a zlepšení. Prosím všechny naše fanoušky o trpělivost a děkuji jim za podporu v téhle nelehké situaci. Za tým můžu slíbit, že do každého zápasu jdeme s myšlenkami na výhru a odhodlaní bojovat o co nejlepší výsledek.

Autor Jan Smekal