Udělám vše pro to, abych byl zpět co nejdříve, říká zuberský kanonýr Marek Korbel

Levoruký Marek Korbel, slovenský reprezentant ve službě Zubří, se na začátku sezóny těžce zranil. Minulou sezónu patřil se 123 brankami k tahounům útočné síly Zubří.

Na začátku sezóny jste se zranil, jak se vám to stalo?

Na tréninku při hře v rámci rozcvičky, jsem si při kličce s kontaktem podvrtl levé koleno. Roztrhl jsem si při tom přední křížový vaz a poškodil meniskus.

Operaci jste podstoupil na Slovensku, jaký byl důvod?

 Ano, operovali mě v Malackách. Šel jsem k doktorovi, který mi operoval i rameno (pozn. před příchodem do Zubří) a měl mou plnou důvěru, což byl důvod, proč jsem se tak rozhodl.

Jak dlouho budete mimo hru a jaké jsou prognózy lékařů?

To je velmi těžká otázka. Já samozřejmě udělám vše pro to, abych byl zpět co nejdříve, ale určitě ne na úkor kvality rekonvalescence. Potřebuji to celé pořádně rozhýbat a naposilovat, aby bylo koleno pevnější než předtím. Při tomto zranění se doba rekonvalescence pohybuje okolo 6 až 9 měsíců, ale vše se odvíjí od toho, jak se s tím moje tělo vypořádá.

Když se vám to stalo, jaké byly vaše první myšlenky?

Neskutečně mě to mrzelo a dokola jsem se sebe ptal co jsem udělal špatně, proč se mi to stalo. Nejprve jsem věřil, že to mam jen natažené, neboť to nebylo příliš oteklé, ale když mi z toho doktor musel vytahovat krev, už jsem věděl, že to bude vážnější. Už jsem se přes počáteční smutek přenesl. Teď jsem se zaměřil na kvalitní rehabilitaci a jsem připraven vrátit se silnější a lepší, než jsem byl.

Když zmiňujete kvalitní trénink a přípravu, jak probíhají vaše tréninky nebo cvičení?

Cvičit vícekrát denně, každý den. V podstatě neustále něco dělám. Co se týče kolene, tak chodím na rehabilitace, plus navíc cvičím s fyzioterapeutkou. Doma jezdím na kole a pokračuji se cvičením z rehabilitace. Do posilovny chodím zatím trénovat pouze vrch těla. V nejbližší době chci přidat i trénink s míčem a střelbu, abych aspoň ruku udržoval v herní kondici. Beru to i jako moznost si prozatím zlepšit střelu.

Zubří se zatím daří, jak hodnotíte dosavadní výsledky?

Mám z toho opravdu velkou radost a prožívám každý zápas. Ten první v Plzni nám vůbec nevyšel a byla to facka, kterou jsme asi potřebovali dostat. V ostatních zápasech jsme však ukázali, že jsme tým, který je připraven vyhrávat. Ukazujeme svou kvalitu, s čímž jsme loni měli problém.

Jaký je podle vás rozdíl v minulé a této sezoně, když se daří podstatně lepe?

Do týmu přišli zkušení hráči a myslím, že jsme se v hlavě nastavili lépe, protože zápasy, které jsme minulou sezonu prohrávali o gól, nyní vyhráváme.

Pokud to vaše zranění dovolí, chcete byt fit na play-off?

Já bych chtěl být fit už nyní (smích). Samozřejmě pokud půjde všechno tak, jak má, rád bych byl na vyřazovací fázi zdravý.

Předtím, než jste se zranil, jste absolvoval reprezentační sraz se slovenským nároďákem. Jak se tam cítíte?

Od té doby, kdy se změnil realizační tým a trenér, se tam cítím lépe.

Co pro vás znamená reprezentování vaší země?

Cením si každé příležitosti v národním dresu, protože to je ocenění mé práce v klubu, čehož si velmi vážím. Já jsem ambiciózní, proto je pro mě být členem slovenské reprezentace velkou motivací a cílem. Je to výborná možnost konfrontovat se s hráči jiných zemí, v některých případech dokonce s vítězi Ligy mistrů.

V Česku jste spolu s přítelkyní už více jak rok, zvykl jste si tady?

Tak doma je doma. Je to rozdíl přijít z hlavního města do malého městečka, ale líbí se nám tady. Máme tu vše, co potřebujeme. Co se týče mě, tak je zde opravdu krásná příroda.

Chybí vám tady něco oproti působení v Bratislavě?

Co se týká házené, tak mi tu nic nechybí. Jsem například rád za možnost jít individuálně zatrénovat do haly, kdy chci. Naopak v Bratislavě to nebylo možné kvůli dlouhodobé vytíženosti hal ve městě.
A házená je tu v Zubří mnohem populárnější než v Bratislavě.

Vaše přítelkyně Lenka zde dostala příležitost trénovat malé házenkáře. Je to pro vás oba určitý závazek. Jste nyní spíše zde v Zubří nebo byste chtěli koleno vyléčit doma v Bratislavě?

Ano, je to závazek, ale já jsem rád, že trénuje děti, protože ji to baví a myslím si, že to dělá dobře. Spolupodílela se na rozvoji projektu Miniházenkářské akademie Zubří a trénuje děti ve čtyřech okolních školách. V létě přišla s myšlenkou vytvořit pro děti denní příměstský tábor, který měl velký úspěch. Jelikož zde máme byt a Lenka zde trénuje děti, mám tu vytvořené podmínky pro rehabilitaci, mám blízko do posilovny, tak jsem moc ani neuvažoval nad tím, že bych rehabilitoval v Bratislavě. Takže jsme zde v Zubří, respektive v Rožnově, a domů jezdíme občas na víkend, připadne když jdu na kontrolu k doktorovi.

Všichni ze Zubří, kteří už měli možnost vás poznat, zjistili, že moc nepijete alkohol. Pro Valašsko je například slivovice typická. Není opravdu skoro žádná příležitost, kdy byste si dal?

Je to pravda, nepiji tvrdý alkohol ani pivo. Snažím se dát tomu sportu opravdu vše a nechci si to zbytečně kazit alkoholem. Výjimečně si dám s Lenkou sklenici vína. Ale mám dohodu s fanklubem, že si s nimi vypiji, pokud vyhrajeme titul. Bude to vynahrazení toho, kolikrát jsem je odmítnul.

Autor Štěpán Krůpa