„Čelíme velké zátěži, ale úspěchy na všech třech frontách nám dodávají motivaci soustředit se dál naplno,“ říká o extralize i pohárových bojích dukelský Ondřej Šimůnek

Házenkáři Dukly už delší dobu fungují v režimu takzvaného anglického týdne s utkáními uprostřed týdne i o víkendech. Může za to jejich úspěšné tažení českým i evropským pohárem, k čemuž se navíc přidávají i náročná extraligová klání. Pro jednoho z nejzkušenějších hráčů v sestavě Dukly Ondřeje Šimůnka je situace o to komplikovanější, že vrcholovou házenou kombinuje ještě s prací na plný úvazek. „V probíhající sezoně mě zaměstnání zaneprázdňuje daleko více než kdy dřív, a tak mi na tréninky nezbývá tolik času. Tato situace pak logicky znamená méně zápasového vytížení a trochu odlišnou pozici než v minulých letech,“ odpovídá na otázku, proč na hrací ploše tráví méně času než v minulosti. Přesto je i nadále připraven odvádět pro tým maximum možného. Dostatek motivace jemu i jeho spoluhráčům zajišťují právě úspěchy včetně postupu do osmifinále evropského Challenge Cupu. V něm se Dukla střetně s přemožitelem Sokola Nové Veselí ze 3. kola – lucemburským celkem Red Boys Differdange.

Přes bosenskou Gračanicu jste minulý týden postoupili mezi 16 nejlepších týmů v evropském Vyzývacím poháru. Má Dukla na to, aby zopakovala úspěch ze sezony 2015/2016, kdy v této soutěži došla až do semifinále?

Náš stávající kádr je podle mě podobně silný jako ten ze sezony 2015/2016. Potenciál tedy máme velký a určitě můžeme mířit za dobrými výsledky jak v domácích soutěžích, tak v evropských pohárech. V této sezoně se k tomu prozatím přidává i relativně příhodný los. Například v loňské sezoně jsme v osmifinále evropského poháru narazili na pozdějšího vítěze celé soutěže CSM Bukurešť, tentokrát máme přijatelnější soupeře.

To je pravda. V boji o postup do čtvrtfinále vyzvete lucemburský celek Red Boys Differdange, který ve 3. kole jen těsně přešel přes Nové Veselí. Co na takový los říkáte?

Před losem jsem měl dvě preference. Na jednu stranu jsem si přál navštívit házenkářsky atraktivní destinaci jakou je například Norsko, jelikož by tam panovala úžasná atmosféra a byl by to jistě velký zážitek. Z druhého pohledu, který určitě převažoval, jsem však chtěl hratelného soupeře, ideálně v dobré dojezdové vzdálenosti, přes kterého by bylo reálné postoupit. Differdange je ideálním kompromisem obojího. Házenkářskou kvalitu bezesporu mají, ale pokud předvedeme kvalitní výkon doma i v odvetě, máme podle mě šanci postoupit. Vzdálenost je rovněž přijatelná a na Nové Veselí v Lucembursku přišlo 600 diváků, takže bude postaráno i o dobrou atmosféru.

Špička extraligy je zatím vyrovnaná a Dukla se na rozdíl od minulé sezony drží mezi nejlepšími. Díky čemu se vám daří o poznání lépe než před rokem?

Podle mě je to zejména díky stabilizaci výkonů mladších hráčů. Je vidět, jak důležité bylo je nejprve důkladněji zapracovat do týmu. To vše je samozřejmě podpořeno i výkony zkušených hráčů, ať už se jedná o brankáře Tomáše Petržalu, či Davida Šůstka a Jakuba Svitáka na spojkách. Díky kombinaci výše zmíněného se pak dá mimo jiné snáze vyrovnat se zraněními, která letos trápí zejména levoruké hráče.

Zdá se, že vy osobně ale v letošním roce dostáváte na hřišti méně prostoru než dříve, čím to je?

Pro moji výkonnost jsou naprosto stěžejní tréninky a bylo to tak vždycky. Letos však již druhým rokem kombinuji házenkářskou činnost se zaměstnáním na plný úvazek – pracuji jako asistent soutěžního úseku na Českém svazu házené. V probíhající sezoně mě zaměstnání zaneprázdňuje daleko více než kdy dřív, a tak mi na tréninky nezbývá tolik času, kolik bych potřeboval. To má logicky za důsledek také menší zápasové vytížení. Vedení Dukly i trenéři mi však v tomto naštěstí vyšli vstříc. Vzájemně jsme se dohodli, že moje pozice bude trochu odlišná než v minulých letech. Kdyby ale nebyli přesvědčeni, že přesto mohu být pro tým přínosem, určitě by dali šanci někomu jinému. Ani mně by nedávalo smysl zůstávat, pokud bych v tom pro celý náš kolektiv neviděl potenciál. V rámci svých možností tak nyní dál dělám všechno pro to, abych byl maximálně připraven na každý zápas a vážím si času, který letos na hřišti dostanu.

Pracovat na svazu sportu, kterému se věnujete, zní jako ideální příležitost. Jak jste se k této pozici dostal?

Mám vystudovaný management sportu na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, takže mi dávalo smysl začít pracovat v prostředí managementu sportu, který mám rád, a podílet se na rozvoji házenkářského hnutí, v němž sám působím již od mládí. Když se na svazu krátce po začátku volebního období exekutivy vedené Jaroslavem Chvalným, kdy se dávaly dohromady nové pracovní týmy, otevřela tato pracovní pozice, neváhal jsem se o ni ucházet.

Neslýcháte občas narážky na to, zda nejste v potenciálním střetu zájmů, když Vám pod rukama procházejí i záležitosti týkající se Dukly?

Když pomineme to, že by pro mě bylo absolutně morálně nemyslitelné komukoli nadržovat, ať už jde o klub nebo osobu, jsou tu také řády a legislativa ČSH, které pro mou činnost nastavují jednoznačné mantinely. Mým cílem je pracovat pro házenou jako takovou a prosazovat férové prostředí, ve kterém bude mít Dukla, ale třeba i Kutná Hora, jakožto můj mateřský klub, naprosto stejné podmínky jako jakýkoliv jiný celek. Lidé, se kterými přicházím pracovně i soukromě do kontaktu, to naštěstí plně chápou, a tak od nich narážky podobného typu neslýchám.

Vraťme se ještě k extralize. Do zimní přestávky zbývá odehrát ještě čtyři utkání včetně duelu s aktuálním lídrem z Plzně. Jaký je pro tuto fázi sezony cíl Dukly?

Do konce kalendářního roku máme za cíl upevnit svou pozici v první čtveřici extraligové tabulky a tím si co nejvíce zabezpečit výhodu domácího prostředí pro čtvrtfinále play-off. Pomoci by nám k tomu určitě mohla i výhra v Plzni, kde je vždy skvělá atmosféra a utkání se tam vyznačují velkou bojovností. Nadcházející vzájemné střetnutí přitom bude bojovné ještě více než obvykle, protože budeme chtít Talentu vrátit domácí porážku z úvodu sezony.

Kromě extraligy a evropského poháru vás čekají ještě závěrečné boje v Českém poháru, kde jste postoupili do semifinále. Jak náročné je sledovat tolik cílů najednou?

Letošní ročník je opět termínově nabitý a směrem k tréninkové přípravě na jednotlivá utkání je skutečnou výzvou pro hráče i trenéry. Vše se přizpůsobuje tomu, abychom mohli jít od utkání k utkání stylem středa – víkend. Čelíme velké zátěži, ale jelikož je tato sezona zatím nadmíru úspěšná na všech třech frontách, máme velkou motivaci soustředit se dál naplno každý zápas, trénink či videorozbor a pak dávat čas ještě regeneraci. Pro mě osobně má navíc vše i výše zmíněný pracovní rozměr a je to tedy zejména po časové stránce ještě náročnější, než to bývalo kdy dříve.

V českém poháru jste naposledy přešli přes Lovosice, které vede z pozice trenéra Pavel Farář. S ním se dobře znáte, v brance Lovosic je navíc bývalý brankář Dukly Daniel Rangl. Takové utkání muselo mít pro všechny zúčastněné speciální náboj…

Utkání s Lovosicemi jsou pro Duklu odjakživa velkými derby, zejména kvůli množství hráčů, kteří se v průběhu svých kariér potkali i jako spoluhráči. Letos to bylo ještě umocněné příchodem Pavla Faráře na lavičku Lovosic. Nám se naštěstí podařilo odvést relativně dobrý výkon v obraně, brankáře nevyjímaje. V útoku jsme pak zúročili střeleckou formu Víta Reichla. Až na mírně vypuštěný závěr utkání se tak podle mě dá říci, že jsme proti Lovosicím předvedli herní projev, který po nás trenéři požadují.

Český pohár, extraliga, evropská soutěž, práce na ČSH a ani přesto nemáte házené dost. Ještě totiž nastupujete za váš mateřský klub z Kutné Hory ve 2. lize mužů. Co pro vás Kutná Hora znamená?

Velmi výrazně si uvědomuji své házenkářské kořeny a jsem svému rodnému městu i mateřskému klubu vděčný za to, čeho se mi v házené a do jisté míry i v životě jako takovém podařilo dosáhnout. Vidím proto možnost nastupovat ve dresu Sparty jako jakousi splátku toho, co Kutné Hoře dlužím. Navíc se tam vždy nesmírně rád vracím za svou rodinou a přáteli, které mám i mezi spoluhráči. Pokud se mi tuto návštěvu podaří spojit s utkáním, o to lépe.

Dukla s Kutnou Horou spolupracuje také na organizaci některých extraligových utkání. V kutnohorské hale Klimeška jste například v polovině listopadu přivítali Brno. Jak tyto extraligové výjezdy do města, kde jste s házenou začínal, prožíváte?

V Kutné Hoře jsme s Duklou v minulé a této sezoně odehráli už celkem tři domácí utkání. Mimo jiné jde také o to propagovat náš sport a umožnit i divákům z menších měst, aby měli příležitost zhlédnout atraktivní duely na vlastní oči. Byla to tři utkání, díky kterým jsem na toto město ještě více pyšný než kdy dřív. Diváci vždy naplnili ochozy haly Klimeška až po strop a vytvořili atmosféru, kterou jsem si nesmírně pochvaloval nejen já, ale i moji spoluhráči a vedení klubu. Pro mě osobně pak takové utkání před zraky řady mých přátel a rodinných příslušníků znamená úžasný zážitek, na který budu vždy rád vzpomínat. Doufám, že se do Kutné Hory ještě extraliga vrátí. Ať už s Duklou, nebo třeba jednou i díky domácí Spartě. Kdo ví?

Autor: Janis Aliapulios