Bubenice Frýdku-Místku nezahálí ani, když se nehraje. Šijí roušky pro ty, kteří je potřebují

Koronavirová pandemie v současnosti decimuje celou Evropu. Vyžádala si přerušení takřka všech sportovních soutěží. Frýdecko-místecké fanynky však nezahálí. Pustily se do šití roušek.

Nejaktivnější je v tomto ohledu Karin Kavková, jejíž dcera Pavlína zajistila od sponzorů látky. „Nápad jsme dostali díky založení stránek na facebooku Dobrovolné šití roušek potřebným. Rádi totiž pomáháme druhým,“ uvedla Karin Kavková s tím, že o roušky je stále žádá spousta asociací, nemocnice, Policie České republiky, vojáci, soukromníci, zdravotníci, a to z celé republiky, nikoli jen z Moravskoslezského kraje.

„Proto roušky šijeme stále dál. Máme přibližně deset švadlen, kde se denně naváží látky a šicí materiál a na druhý den se jezdí pro roušky, které se rozvážejí k potřebným,“ popsala Kavková a dodala, že švadleny se potýkají s nedostatkem materiálu.

„Proto jsme založili účet, na který může kdokoliv přispět. Bohužel už nemáme jak látky, tak peníze. Veškerý materiál si tak zatím kupujeme ze svých peněz,“ upozornila a zároveň poděkovala všem členům rodin, kteří mají s nimi trpělivost. „Velké díky patří také Pavlu Bergerovi, který nám servisuje stroje. Mimo to nás podporuje a pomáhá nám.“

Další bubenice, která se do šití roušek zapojila, je Eliška Bosáková. „Šiju, protože je to potřeba. Dokonce jsem pár roušek rozdala mezi bezdomovci. Jeden nemocný bezdomovec a veškera dosavadní snaha přijde vniveč,“ konstatovala Eliška Bosáková.

Stejným způsobem pomáhá v boji proti viru také předsedkyně oddílu házené Pepino SKP Frýdek-Místek Kateřina Mazurová. „Potřebovala jsem hlavně zabezpečit rouškami své blízké, kamarády a lidi kolem sebe, kteří nemají možnost roušku ušít nebo jakkoliv sehnat. Maminka vytáhla svůj starý stroj, já vystála frontu v galanterii, nakoupila látky a gumičky, stáhla si šablonu z internetu a daly jsme se do šití,“ přiblížila Kateřina Mazurová.

„Starý stroj po dvou dnech nevydržel nápor, ale tatínek nám zajel koupit stroj nový a jedeme dále,“ pokračovala s tím, že reakce lidí jsou úžasné.

„Jsou vděční za roušky. Volají, píší a děkují. Píšou mi na messenger, jestli ještě mám, že by potřebovali pro sebe, své děti a samozřejmě své rodiče a prarodiče. V galanterii jsem stála frontu už několikrát, protože látky a gumičky nestačí a poptávka je veliká. Pomáhá mi maminka, celé dny sedíme a šijeme a taky Petr, který střihá a navléká gumičky,“ uzavřela Mazurová.

Jan Smekal