„Za těch 30 let jsem si dal týden pauzu,“ říká lovosická legenda Jiří Motl

Není jich moc, ale jsou. Hráči, kteří svoje srdce zasvětili jednomu klubu nebo si z něj vlastně jen odskočili na návštěvu. Ale ne jen tak ledajací hráči! Hráči, kteří patří ke stěžejním ve svých klubech a výrazným písmem se zapsali také do celé extraligové soutěže. Ze sestav extraligových klubů jsme vybrali tři hráče, kteří nám budou vyprávět o svých začátcích, ale také o tom, jaký jednou bude házenkářský život bez házené. Miniseriál připravila Lucie Kantůrková.

Začínáme hráčem HK FCC Město Lovosice Jiřím Motlem. Subtilní házenkář, který dlouhá léta patřil mezi hráče národního týmu České republiky. Nezaměnitelný svým stylem i úsměvem. Třicet let uplynulo od doby, kdy jako malý kluk vstoupil na házenkářskou palubovku. Jeden rok strávil na hostování v interligovém Brně, ale současně i nadále nastupoval v druhé nejvyšší soutěži za „svoje“ Lovosice. Po roce se vrátil a nikam jinam už k velké radosti lovosických fanoušků neodešel.

Jiří Motl je bezesporu nejvýraznější postavou lovosické házené. A to už pěkně dlouho, i když házenkářským veteránem ještě tak úplně není. Každopádně má za sebou v lovosickém dresu už 30 let, během kterých posbíral spoustu mládežnických úspěchů, několikrát mu cinkla na krku medaile z extraligové soutěže a x-násobně byl vyhlášen Nejlepším sportovcem okresu Litoměřice. Jako jediný z aktivních hráčů se stal také členem Společenství legend Lovci Lovosice, ve které je zatím šestice hráčů.

Jaké byly vaše začátky s házenou?

S házenou jsem začínal v šesti letech. K ní mě přivedl můj táta, bývalý házenkář a člen týmu „77“, který poprvé s Lovosicemi postoupil do nejvyšší soutěže. Všichni jeho spoluhráči, kteří měli syny v podobném věku, měli děti na házené. Ta je v Lovosicích sportem číslo jedna a já jsem se vlastně začlenil do party synů téhle generace.

Přišla někdy chvíle, kdy to vypadlo, že házenou hrát nebudete?

Na to si pamatuji naprosto přesně a přišla v mladších žácích. Jednou jsem přišel na trénink, to byl naším trenérem zrovna táta, a řekl, že mě házená už nebaví a že jdu hrát fotbal. Po týdnu jsem byl zpátky a od té doby jsem tady. Takže za celých třicet let jsem měl vlastně jednu týdenní pauzu.

Zkoušel jste někdy jiný sport?

Vyzkoušel jsem si asi všechny dostupné sporty, které v Lovosicích byly: judo, gymnastiku, byl jsem na tréninku ve stolním tenise. Byl jsem přihlášený i na cyklistiku, ale když jsem to pak viděl, tak jsem dostal strach a na první trénink ani nepřišel. Házená u mě zvítězila. Je kolektivním sportem a ten je o partě. A na tu jsem měl štěstí, každý ten kolektiv, kterým jsem prošel, byl tzv. zdravý. Nikdo si na nic nehrál. Ale je to asi taky tím, že jsme z menšího města, kde se všichni znají. Ale mě sport baví celkově, není to jen házená. Na házené mě baví ta dynamika, osobní souboje. Já osobně hrozně nerad prohrávám, i když to na mně není někdy úplně vidět. Dřív bych řekl, že se chci pořád zdokonalovat. Teď už to trošku upravím, nechci se zhoršit. (úsměv) Dokud mám týmu co dát, budu hrát.

Jaké jsou největší zážitky z vaší kariéry?

Třeba na to, kdy moje kategorie dvakrát po sobě vyhrála Dukla Cup. Na tenhle turnaj jsme se vždycky moc těšili. Byly to čtyři dny společné legrace. Naše kategorie patřila v republice k těm nejlepším a úspěchy nás posouvaly dál. Nezažili jsme tolik proher, aby nás to od sportu mohlo odrazovat. V dospělé kategorii je pro mě nejvzácnější památný ročník 2014/2015, kdy jsme vyhráli Český pohár a byli druzí v extralize. Tenkrát jsme v play-off v pátém zápase vyřadili v semifinále Brno gólem v prodloužení. I když jsme byli druzí už o čtyři roky dřív, tohle druhé místo řadím výš než druhé místo za Duklou.

Napadlo by vás někdy, že strávíte celý sportovní „život“ v jednom klubu?

To asi ne. Můj sen samozřejmě byl vyzkoušet si německou bundesligu. Ale v době, kdy přišla seriózní nabídka, jsem se nakonec rozhodl věnovat civilnímu zaměstnání. Neodvážil jsem se tolik riskovat, i když jsem byl zrovna v tom nejlepším házenkářském věku.

Kdy to bylo?

V roce 2011, dostal jsem nabídku z německého Coburgu. Ale zároveň jsem ve stejnou dobu vyhrál výběrové řízení na správce sítě na městském úřadě v Lovosicích. Musel jsem se rozhodnout a zvolil jsem kombinaci sportu a civilního zaměstnání, protože jsem se chtěl v práci dále rozvíjet. Dříve jsem měl i nabídky do nižších německých lig, ale to mě nikdy nelákalo. Chtěl jsem vždycky něčeho dosáhnout, ne si jen jít dohrát kariéru.

Nelitujete toho teď s odstupem času?

Ne. Rozhodl bych se úplně stejně.

Čeho si na Lovosicích nejvíc ceníte?

Lovosice, a to platí obecně o všech menších klubech, jsou jako klub specifické. Měli jsme skvělou partu a ta hrála jednu z rolí v tom, že jsem v Lovosicích taky zůstal.

Do házenkářského důchodu ještě pár let zbývá, může se stát, že byste přeci jen ještě změnil klub?

V rámci České republiky už určitě ne a do nějaké nižší německé soutěže se mi na dohrání úplně chodit nechce. Takže to vypadá, že svoji kariéru zakončím v Lovosicích. Mám takový svůj cíl, který jsem si pro hraní dal, a to je skončit, až mi bude čtyřicet. Samozřejmě pokud budu zdravý a ještě pořád budu mít týmu co dát.

Jiří Motl v reprezentačním dresu.

Neláká vás zapojení se do trenérské činnosti?

Je fakt, že v současné době mám hotovou licenci B a prakticky vystudované i áčko. U toho mi chybí poslední závěrečná zkouška a závěrečná práce. Ale dokud budu kombinovat práci a hraní u áčka, tak nechci svoji činnost ještě dál štěpit. Maximálně občas přijít, něco poradit v mladších kategoriích. Ale volného času moc není, k tomu mám doma dva malé kluky, kterým je potřeba se věnovat.

A co až jednou Jirka Motl, už teď člen Společenství legend Lovci Lovosice, opravdu skončí?

Těžko říct, co bude za ty čtyři naplánované roky. Samozřejmě bych chtěl nějakým způsobem u házené zůstat. Ale mě spíš baví veškerá činnost, která vede ke zdokonalování fyzické kondice. V něčem takovém bych chtěl klubu pomoci. Nebo si dovedu představit i nějakou práci v managementu klubu. Rád bych pomohl, aby se klub nejen sportovně ale i v ostatních věcech rozvíjel.

Jak zvládáte současnou koronavirovou krizi? Jaký je teď život bez sportu, kamarádů a jakým způsobem se udržujete ve formě?

Sportovně je to samozřejmě volnější, ale o to víc práce mám v civilním zaměstnání. Jsem sice na home office, ale mám na starosti právě vzdálené přístupy pro zaměstnance úřadu. Aby všechno běželo tak, jak má. Takže jsem teď vytížený víc než normálně. Volna od házené využívám k tomu, abych se dal zdravotně do pořádku. Ale jinak je to samozřejmě dlouhé a už se těším na společné tréninky a kluky.

Lovosice jsou klub, kde házená prorůstá skrz generace a který staví z velké většiny na svých odchovancích. Budete ke stejnému sportu směřovat i svoje děti?

To nedokážu říct. Určitě je nebudu nutit, aby si vybrali jen házenou. Budu rád, když je bude bavit jakýkoliv jiný sport, v tom jim dám volnou ruku. A i kdyby jim šlo něco nesportovního, rozhodně jim to nebudu zakazovat. Jestli budou po mně, tak si vyberou sami a vyberou si dobře. (úsměv)

Je možné v těch domácích/rodinných podmínkách, které v Lovosicích panují, dosáhnout na výraznější kolektivní úspěch?

Pokud se sejde výjimečná generace hráčů, která se vhodně doplní, tak na výraznější úspěch lze určitě dosáhnout. Ale nám vlastně chybí v Lovosicích jen ten titul, ke kterému jsme měli dvakrát blízko, a kádr byl složený prakticky jen z našich hráčů. Když vynechám ty poslední dvě nepovedené sezóny, tak se dlouhodobě umisťujeme na předních pozicích a za těch předcházejících dvanáct sezón jsme byli mimo první čtyřku snad jen dvakrát. Takže je vidět, že i v našich podmínkách je možné vytvořit něco mimořádného.

Autorka Lucie Kantůrková

Zdroj fotografií: klub HK Lovosice, Litoměřický deník, iDnes.

Vizitka hráče:

Jméno a příjmení: JIŘÍ MOTL

Narozen: 1984, Litoměřice

Současný klub: HK FCC Město Lovosice

Jiné angažmá: 2004/2005 SKKP Handball Brno (HIL) a zároveň 1. liga Lovosice

Post: levé křídlo

Číslo: 8

Děti: Kuba (6 let), Jiřík (4 let)

Zaměstnání: správce sítě na MěÚ Lovosice.

Člen Společenství legend Lovci Lovosice.

Zastupitel Města Lovosice.

Několikanásobný Nejlepší sportovec okresu Litoměřice.

Patron házenkářské ligy škol a gymnázií.

Jiří Motl a Ladislav Vízek