„Při prvním angažmá nevyšlo vůbec nic,” vzpomíná nový hráč Lovců Daniel Zourek a dodává: „Lovosice jsou pro mne velká výzva”

Několik nových jmen se objeví v sezóně 2020/2021 na soupisce lovosických Lovců a jedním z nich bude i jméno Daniela Zourka. Hráč, který si v posledních sezónách vyzkoušel, jaké je zahraniční angažmá, má před sebou lovosickou výzvu.

206 cm vysoký házenkář začínal s házenou v rodném Újezdu u Brna. I přes to, že je mu pouhých 24 let, má za sebou už docela hezkou řádku klubů. Vyzkoušel si házenou v Německu i Rakousku, aby po čtyřech letech zakotvil zpátky v Čechách.

Danieli, asi každý si na první pohled všimne vaší výšky. Sport tak zřejmě byla jasná volba. Proč jste si vybral zrovna na házenou?

Jako každý malý kluk jsem začal s fotbalem. Ale byl jsem v tu dobu v týmu jeden z nejmladších a moc jsem nehrál, nebavilo mě trénovat a věčně vysedávat na lavičce. Tak jsem fotbalu nechal. Byl jsem ale dost aktivní dítě, proto jsem dál hledal, jaký sport by mě mohl bavit. Nakonec jsem zkusil házenou, která mě hned od začátku nadchla. Líbilo se mi, že je kolektivním sportem a navíc mi i celkem šla. Tak jsem u ní zůstal.

Kdy a kde jste s házenou začínal?

Bylo mi kolem osmi let a začínal jsem v rodném městě Újezd u Brna. Na betonovém venkovním hřišti.

Kam vedly z Újezdu u Brna vaše další kroky a proč?

Po základní škole jsem se rozhodoval, co bude dál. Měl jsem na výběr z několika variant a nakonec jsem se rozhodl pro Nové Veselí. To se tenkrát ukázalo jako nejlepší varianta. Byl to klub s velice dobrou prací s mládeží a slušným zázemím. Ve Veselí jsem se mohl zlepšovat a věnovat se sportu naplno.

Po sezóně 2016/2017 jste z Nového Veselí odešel do německého HC Rostock. To vám bylo 21 let. Nebylo to brzo a jak se na první angažmá zpětně díváte?

Zpětně beru moje první zahraniční angažmá jako obrovskou životní školu. Poznal jsem, že není všechno zlato, co se třpytí. Nevyšlo vlastně nic podle mých představ. Od trenéra, přes tým až po poslední dvě výplaty, které jsem vlastně neviděl do dneška. Ale i špatná zkušenost je zkušenost.

Kdybyste mohl vrátit čas, neodložil byste svůj přestup ještě o nějakou sezónu později?

Kdybych mohl vrátit čas, tak bych si maximálně možná vybral jiný klub a připravil se líp po jazykové stránce. Jazyková bariéra byla ze začátku velký problém. I přesto všechno na to vzpomínám v dobrém. Přeci jen to byla 2. bundesliga, kterou si už taky v životě musíte nikdy zahrát.

Kam vedly vaše další kroky?

Po Rostocku jsem zamířil do Sg Leutershausen. Rostocku se soutěžní ročník nevydařil a sestoupil. Došlo pak k úplné přeměně klubu.

Do Čech se vracíte po čtyřech letech. Jaké jsou hlavní důvody?

Důvodů je několik. Nebyl jsem v Německu úplně spokojený po sportovní stránce. Druhým hlavním důvodem je moje přítelkyně. Ta za mnou odešla do Německa, ale vlivem aktuální situace se nemohla naplno věnovat své práci v lékárně. Slíbil jsem jí, že pokud se mnou zkusí život v Německu, tak já s ní zkusím zpátky život v Česku.

A proč zrovna Lovosice?

Lovosice jsem si vybral, protože je to klub s velmi kvalitním zázemím. A je znám velice korektním přístupem k hráčům. V jednání mi hodně pomohl Honza Kupa, kterého znám ještě z dob, kdy jsem hrával v Novém Veselí. Nabídka Lovosic se mi líbila, jinak bych tu nebyl. (smích)

Jste z Brna, což není do Lovosic úplně blízko. Nebylo jednodušší zakotvit v nějakém moravském týmu?

Není to zase tak daleko. Popravdě mi Lovosice vyhovují, aspoň poznám, jak se žije v jiném kraji.

Koho z lovosických hráčů „A“ týmu si ze svého působení v české lize pamatujete?

Hodně hráčů si pamatuju z ligy nebo ze sledování zápasů. Osobně se poznám s Honzou Kupou a Honzou Hrdličkou ještě z mládežnických reprezentací.

Na co se v Lovosicích těšíte a co vám naopak bude z německého házenkářského prostředí scházet?

V Lovosicích se těším snad úplně na všechno. Je to pro mě velká výzva. Věřím, že se nám i povede uhrát nějaký lepší výsledek, než tomu bylo v posledních sezónách. Asi nejvíc se těším na vypjatou zápasovou atmosféru. V Čechách je liga velice vyrovnaná a každý může porazit takřka každého. Doufám, že krize kolem koronaviru brzo poleví a my budeme moct hrát před co nejvíce diváky.

S čím do Lovosic přicházíte, jak byste chtěl týmu pomoci?

Jak už jsem zmiňoval, Lovosice jsou pro mě velká výzva. Týmu bych chtěl pomoci, jak nejvíc to jen půjde. Asi nejplatnější bych mohl být v obranné fázi. A věřím, že se mi bude dařit i v útoku střelbou z dálky.

Co byste s partnerkou chtěli vedle házené v Lovosicích dělat?

Já bych se chtěl věnovat házené, jak jen budu moct. K tomu bych rád i pracoval, pokud to bude možné. Partnerka si hledá práci ve svém oboru. Snad vše dobře dopadne a bude se nám oběma dařit co nejlépe.

Autorka Lucie Kantůrková

Zdroj foto: Žďárský deník, házená Újezd u Brna, Rhein-Zeitung, SG Leutershausen.

Vizitka hráče

Jméno a příjmení: DANIEL ZOUREK.

Narozen: 07.02. 1996, Brno.

Váha/výška: 105 kg, 206 cm.

Post: Levá spojka.

Oblíbené číslo dresu: 28.

Rodinný stav: zadaný.

Civilní zaměstnání: Montér nábytku a kuchyní

Předchozí kluby:

Sokol Újezd u Brna

Sokol Nové Veselí

HC Empor Rostock (DE)

Sg Leutershausen (DE)

Bruchkoebel (DE)

HC Bad Voslau (AT)

HSG Kastellaun/Simmern (DE)