Talentovaný Ondrušík prodloužil smlouvu v SKP. Chce se zlepšit v kondičce, rychlosti a síle

Pepino SKP Frýdek-Místek má za sebou jednu z nejhorších sezon v historii klubu. Nyní už ale všichni vyhlížejí tu následující, ve které bude chtít tento tým hrát mnohem důstojnější roli v české nejvyšší soutěži. Pro následující dva roky si Frýdecko-Místečtí pojistili služby Jakuba Ondrušíka, který je odchovancem klubu a jako v mládežnickém reprezentantovi v něm dřímá obrovský potenciál. Devatenáctiletý házenkář v rozhovoru mluví o tom, co očekává od následujících sezon, jaká by měla být jeho úloha v družstvu či jestli už se stihl adaptovat na mužskou házenou.

Jakube, podepsal jste novou smlouvu. Ve Frýdku-Místku byste tak měl strávit nadcházející dvě sezony. S jakými vyhlídkami do nich půjdete?

V nové sezóně bych chtěl konečně vyléčit mé bolavé rameno, se kterým se potýkám už více než rok a začít pořádně trénovat. Navíc si myslím, že se i rozšíří kádr, takže se těším na nové zkušenosti.

V nedohraném ročníku jste byl věkem ještě dorostenec, ale už jste nastupoval za hlavní tým. Bylo pro vás těžké pendlovat mezi oběma kategoriemi? V čem je největší rozdíl mezi dorosteneckou a mužskou házenou?

Pendlování mezi oběma kategoriemi není nic příjemného, ale nejsem první ani poslední hráč, který hrál za více kategorií najednou. Největší rozdíl mezi dorosteneckou a mužskou kategorií je za mě určitě ve tvrdosti a taky rychlosti hry. Je něco jiného, když do vás vletí v dorostu sedmdesátikilový kluk a něco jiného je zase srazit se se stokilovým řízkem v mužích.

Dorosteneckým týmům se dařilo. Držely se v popředí soutěží, které hrály. To muži se potáceli u dna extraligové tabulky. Jak tento fakt působil na vaši psychiku, když jste byl součástí dorosteneckého i mužského celku?

V dorostu jsem byl psychicky určitě výše než v mužích. Je to přece má věková kategorie, takže vím, co si můžu dovolit a co ne. Navíc jsme byli v popředí tabulky, to vám psychiku jedině vyzdvihne, za to v mužích už to bylo horší. Jsem stále ještě zelenáč, a po několika prohrách v řadě je kolikrát těžké nastupovat do zápasu s hlavou nahoře.

V jarní části už vedl tréninky hlavního týmu Daniel Valo, který vás dříve trénoval v dorostu. Byla to pro vás určitá výhoda?

Výhoda to pro mě určitě byla, protože trenér respektoval to, že jsem hrál někdy více než mí spoluhráči, a proto jsme se i domluvili na různých výjimkách, co se týče tréninku. Navíc v tom hrál podstatnou roli i můj problém s ramenem.

Sezonu nakonec ukončila opatření bránící šíření koronaviru. Něco takového nikdy předtím nikdo z vás nezažil. Vybavíte si, co se vám honilo hlavou, když se soutěž nejprve přerušila a následně i předčasně ukončila?

V mužích jsme určitě ještě mohli překvapit v nějakém zápase. Ohromná škoda to byla u dorostu, protože jsme měli dobře našlápnuto a kdybychom zakončili mládežnickou kategorii medailí, určitě by bylo co slavit.

Kvůli nouzovému stavu jste nemohli trénovat tak, jak jste byli zvyklí. Mohli jste si tak od házené odpočinout nebo jste měli nějaké individuální tréninky?

V době nouzového stavu jsme dostali individuální plán. To, jak k němu každý z nás přistoupil, se projeví až v přípravě.

Od posledního soutěžního utkání už uplynula poměrně dlouhá doba. Budete tak mít na začátku přípravy větší chuť do házené? Přece jen takto dlouhou přestávku jste ještě nezažil nebo ano?

Už je to opravdu dlouho, co jsme přestali trénovat. Podobnou pauzu už jsem jednou absolvoval mezi koncem podzimní a začátkem jarní části. To bylo zase kvůli problému s ramenem a tehdy jsem se těšil až zase začnu trénovat. Stejně tak se těším i nyní.

Předešlá sezona byla pro hlavní tým jedna z nejhorších v historii klubu. Mluví se o tom, že v létě tým posílí několik zkušených hráčů. Věříte tomu, že budete v nadcházejícím ročníku hrát důstojnější roli? Co od další sezony čekáte?

Nedokážu moc posoudit, zdali pak budu hrát důstojnější roli. Pořad patřím k nejmladším hráčům v týmu, ale věřím, že pořádnou dřinou a disciplínou můžu týmu pomoct dosáhnout lepších výsledků.

Už budete nastupovat pouze za hlavní tým. Bude to pro vás jednodušší? Jak se to může projevit na vaší výkonnosti?

Určitě to pro mě bude jednodušší. Stejně tak jako pro každého, kdo toho byl součástí.

Všichni trenéři upozorňují na to, že přechod mezi dorosteneckou či juniorskou a seniorskou kategorií je nesmírně náročný. Jak moc vám pomohlo, že jste už jako dorostenec nastupoval i za hlavní tým? Adaptoval jste se už za tu dobu plně na mužskou házenou?

Nemůžu úplně říct, že jsem adaptovaný na mužskou házenou, ale nemůžu říct ani to, že jsem v ní úplný nováček. Rozhodně se ale ještě mám co učit. Od spoluhráčů i od protihráčů. Myslím si, že v dorostu to byla pro mě velká zkušenost zahrát si už s muži, protože hru vidíte zase z jiného úhlu pohledu.

Co vám dělalo největší problémy při přechodu do mužské kategorie? Na čem potřebujete ještě hlavně zapracovat?

Určitě musím zapracovat na kondičce, rychlosti a síle, protože toho podle mě není nikdy dost. Největší problém byl asi ten, že narozdíl od dorostenců muži více předvídají váš pohyb, jsou zkušenější než vy, a to se v mnoha případech projeví.

Autor Jan Smekal