Daniel Čurda: Před zápasem s KP Brno jsem měl dva cíle. První byl přežít a druhý vyhrát, a vítězství bylo důležitější

Když je potřeba, tak i sportovní manažer klubu sundá sako a naskočí na palubovku. Něco takového se sice v házené nestává příliš často, ale kdo v sobotu v podvečer dorazil do haly v pražské Ruzyni, mohl v této roli v barvách Dukly spatřit Daniela Čurdu. Tento čtyřicátník s minulostí bývalého špičkového házenkáře nastoupil do utkání 16. extraligového kola na levé spojce kvůli zdravotním potížím v týmu proti KP Brno a přispěl svým dílem k výhře 33:29.

Jak došlo k tomu, že jste po letech opět objevil v extraligovém zápasu?

Oslovili mě trenéři Dukly, abych jim pomohl kvůli velkému počtu zraněných a nemocných hráčů. Tým se s tím potýká už od podzimu a bohužel se stav nezlepšil ani během zimní přestávky. Ze čtyř leváků zůstal zdravý jenom Štěpán Jeníček. Trenéři proto chtěli, abych se objevil aspoň na střídačce, a kdyby si potřeboval základ na chvíli oddychnout, tak aby měli kam sáhnout.

Rozmýšlel jste se, jestli máte navléci duklácký dres?

Své vystoupení nepovažuju za správné řešení, protože mužstvu ve čtyřiceti letech nemám už co dát, ale na druhou stranu chápu, že se tým ocitl v nouzi a potřeboval pomoc. Možná víc než hra bylo důležitější nějaké mé slovo v kabině, při hecování nebo na střídačce. Spíš bych svou účast viděl v nějaké motivační vzpruze, abych případně uklidnil hru a pokusil se spoluhráčům připravit střeleckou příležitost. V tom se mi během aktivní kariéry dařilo nejvíc.

Stává se, že by někdo z funkcionářů nebo z realizačního týmu nastoupil v extralize?

Něco podobného se událo i v jiných klubech. Možná že pár zápasů odehrál Roman Farář v Karviné a myslím, že občas nastupuje i David Juříček v Litovli. Bývá to kvůli zranění, anebo když je potřeba, aby bývalý reprezentant vnesl do týmu klid a určité zkušenosti. Já už se dřív jednou vrátil. Bylo v roce 2011, kdy jsem naskočil do nadstavbové části. Tehdy šlo ale o jinou situaci, protože jsem pravidelně trénoval a hrával druhou ligu na SK Praha 4, čili jsem byl v zápasovém zatížení.

Jak jste si své sobotní vystoupení představoval?

Měl jsem dva cíle a ty se mi splnily. První byl přežít a druhý vyhrát, a vítězství bylo důležitější.

Kolik jste strávil na hřišti času a zapsal jste se do statistiky zápasu?

Odhadem jsem byl na palubovce patnáct minut. Střídal jsem Dieudonne Mubenzema, který sehrál dobrý zápas. Šel jsem na plac vždycky, když si potřeboval vydechnout. Dostal jsem se ke dvěma střelám, ale bohužel ani jedna neskončila v síti. Nikdy jsem však nebyl vyhlášeným střelcem. Do statistik jsem se zapsal čtyřmi asistencemi do pivota.

Kdy jste zakončil kariéru?

To už je pět let zpátky. Skončil jsem, když Dukla získala naposledy titul. Od té doby jsem už v žádném případě vrcholově nesportoval. Od ledna jsem sice začal s klukama chodit jednou týdně na trénink, ale házená je dneska úplně jinde.

Nějakou nižší soutěž - jak se říká na žízeň - si ještě zahrajete?

Na podzim jsem odehrál šest zápasů na béčko Dukly, které hraje středočeskou regionální ligu, což je v podstatě třetí nejvyšší soutěž. Rozeběhne se zase až v dubnu, protože se občas bojuje i pod širým nebem. Za nás hraje mix talentovaných dorostenců a vysloužilců, třeba i hlavní trenér áčka Honza Josef.

Může se stát, že se vaše mise při sérii zranění v mužstvu Dukly ještě prodlouží?

Uvidí se podle situace, ale je možné, že se ve hře v nejbližší době ještě objevím. Jsem dokonce dopsaný na soupisku pro první zápas Challenge Cupu s belgickým celkem HC Visé BM, který hrajeme tuto sobotu večer v Edenu. Jakmile ale budou k dispozici čtyři leváci, tak moje další pomoc nemá smysl. Nejedná se o žádná comeback.

Foto: Ladislav Adámek