Zlín měl šanci boj o udržení zdramatizovat, ale jeho hráči místo toho, aby soka dorazili, zmatkovali a strachovali se o výsledek

Na jedné straně ohromná úleva, na druhé trpké zklamání. Takové emoce přineslo vyvrcholení série play out, z něhož vyšli jako vítězové házenkáři Kopřivnice. Slzy pro pláč naopak zůstaly mužstvu Zlína, které se s nejvyšší soutěží loučí. O tom, že je kandidátem sestupu, se v zákulisí mluvilo pomalu celou sezonu. Dlouho totiž trvalo, než si v základní části připsalo první vítězství. K jedináčkovi pak přibyl jediný bratříček a v play out Zlíňané šestkrát za sebou padli.

V rozhodující sérii s KH Kopřivnice neprokázali potřebnou odolnost, chyběli jim nervy a po zásluze po třech letech opustili elitu. Před třetím zápasem, který hrál HC Zlín v domácím prostředí, nic nepomohly rady zkušeného trenéra Milana Budaye. „Před zápasem jsem klukům říkal, pokud dodržíte to, co chci, tak to bude fungovat a nemůžeme prohrát. Přesně věděli, co mají hrát a když to plnili, tak to šlo. Problém je ovšem v tom, že se hráči nechají unést,“ vyprávěl kouč.

Jako příklad uvedl situaci, kdy necelých pět před koncem jeho svěřenci vedli o dva góly a měli na dohled prodloužení série. „Jenže místo abychom vedení drželi, tak se i zkušení hráči začali bát o výsledek. Už jsme ani pořádně nevystřelili a zbytek zápasu prohráli 0:5 - tragédie. A přitom do té doby jsme byli v laufu, kluci hráli dobře a nebezpečně útočili. Nechtěl jsem do toho zasahovat, protože by si to měli dohrát sami, ale pak se z toho někteří doslova podělali. Zmatkovali, jakoby to nebyli dospělí lidé, a ten průser už nešel zastavit,“ kroutil hlavou trenér.

„To že se Kopřivnice zachránila, je zasloužené. Chtěli jsme jí potrápit a dotáhnout to do pátého zápasu, ale vítězství v tomhle duelu jsme jim nabídli jako na zlatém podnosu. Na extraligu Zlín neměl. Pro mě je lepší, když budu stavět nový dům úplně od základů, než rekonstruovat a látat starý barák. Budeme stavět na mládeži,“ prozradil Milan Buday skutečnost, že u celku zůstává i po sestupu do nižší soutěže.

Kopřivnice do budoucna na čem stavět

Zatímco domácí házenkáři měli po závěrečném hvizdu svěšené hlavy, soupeř jásal. Slavil i kopřivnický trenér Ivo Vávra. „Chtěli jsme to urvat už v sobotním zápase, protože další pokračování série by pro nás bylo složité. Zvětšila se nám marodka, někteří kluci hráli pod prášky. Bylo to náročné, ale mužstvo správně zabojovalo a dokázalo to,“ líčil spokojeně.

„Při tom ale musím říct, že jsme se znovu nevyvarovali krizové desetiminutovky, která nás provází celé play out. Naštěstí jsme se z toho včas probrali a stačili nepříznivý vývoj utkání otočit. Když jsme na ně v konci trochu přitlačili, tak se z toho složili. Zkoušeli hrát vabank, ale hodně toho pokazili. Nesmím zapomenout na našeho fantastického brankáře Marka Žingora, který nás držel nad vodou,“ chválil charismatický kouč.

Pochvaloval si i to, že podobné vypjaté zápasy jeho mladé svěřence do budoucnosti jenom posílí. „Bylo pro ně důležité, že to zvládli. Jsou to obrovské zkušenosti a také zjištění, že když se poctivě maká, tak to může přinést ovoce. I když jsem na ně občas vrčel, tak si to uhráli sami. Samozřejmě měli výkyvy, ale důležité je, že se dokázali zachránit. Do budoucnosti má Kopřivnice na čem stavět,“ dodal Ivo Vávra, jemuž v klubu konči smlouva, ale netají se přáním v dobře rozdělané práci pokračovat.