Radek Motlík: Na Slovensku mě čeká staromládenecký život. Budu si sám uklízet, prát a žehlit

Do Plzně se vlastně přišel rozloučit s kariérou, ale nakonec se stal jedním ze základních kamenů tří po sobě jdoucích titulů. Gólman Radek Motlík se stal miláčkem domácího publika a v „pokročilém“ házenkářském věku jednou z největších ikon extraligy. Pro někoho by to byl důvod k ideálnímu zakončení kariéry. Ne však pro čaroděje v brance Talentu M.A.T. Plzeň. Ten se totiž ještě v pětačtyřiceti letech se rozhodl pro zahraniční angažmá.

Jak se ohlížíte za roky, co jste strávil v plzeňských barvách?

Pro mě znamenají strašně moc. Když jsem se v roce 2010 asi po deseti letech vracel z Francie, šel jsem do Plzně s tím, že bych chtěl s týmem něco vyhrát. S házenou jsem tam začínal a tenhle celek je mě srdeční záležitost. Na sklonku kariéry se mi povedlo uspět, ale pochopitelně mě ani nenapadlo, že se z toho nakonec vyklube mistrovský hattrick.

Čím to, že Plzeň takovým způsobem ovládla tuzemskou házenou?

Tým tvoří výborná parta a hlavně jsou v kádru skvělí házenkáři. Jsou to kluci, kteří chtějí vyhrávat a jsou schopní bojovat od první do šedesáté minuty. Je z nich cítit odhodlání dojít v každém zápase pro vítězství.

Skromně pomlčujete o svých zásluhách… Jak se musí brankář vašeho věku chovat, aby byl na každý zápas stoprocentně připravený?

Je to samozřejmě těší než před lety. Druhý den po zápase tělo bolí. Mým plusem ale bylo, že mě nepotkala žádná větší zranění. Podmínkou k plnohodnotnému výkonu je být pořád v pohybu. Nešlo vynechat trénink, navíc jsem s kondičním koučem chodil dvakrát týdně se protáhnout do fitka, nebo se projet na kole. Nezbytná je i regenerace. Bez ní bych už možná dávno nehrál. Patří k tomu i sauna a prakticky denním chlebem jsou masáže.

Nyní odcházíte na zahraniční angažmá, proč jste se rozhodl právě pro tým MŠK Považská Bystrica?

Když jsem vracel do Plzně, tak mě ani v nejhorším snu nenapadlo, že se budu skoro v šestačtyřiceti letech stěhovat na Slovensko. S plzeňským vedením jsme se nedomluvili na další spolupráci. Oslovilo mě několik klubů, ale nejkorektnější jednání proběhla s Považskou. Bylo cítit, že mají o moje služby eminentní zájem. Celek patří do slovenské špičky. Je to převážně mladý manšaft, který hraje pěknou a rychlou házenou. Já bych jim chtěl pomoci k lepšímu umístění, než bylo letošní páté místo.

Říkáte, že se budete stěhovat na Slovensko, co tomu říká vaše rodina?

Nechali mi v tom volnou ruku. Doma vědí, že házenou miluju a že jsem kariéru ještě nechtěl zakončit.

Odjedou na Slovenskou i vaši nejbližší?

Kdepak, budu tam sám. Dcera tady chodí na vysokou školu a manželka má svou práci, takže mě čeká staromládenecký život. Budu si sám uklízet, prát a žehlit. Výhodu to bude mít v tom, že mě od házené nebude nic odvádět.

Kariéru natahujete podobně jako Jaromír Jágr, jak myslíte, že ještě dlouho vydržíte?

Moje hraní se samozřejmě chýlí ke konci a nejspíš mě čekají poslední dva roky, co budu chytat. Podmínkou však je zdraví. Kdybych se vážněji zranil, bylo by v mém věku už těžké vracet se do formy.

Foto: Hynek Sladký