Jsme patřičně hrdí, že budeme pískat olympijský turnaj v Riu, obavy z viru zika nemáme, říká rozhodčí Jiří Novotný

Mají za sebou řízení spousty vypjatých zápasů a tím pádem i množství zkušeností. Proto dostali důvěru při výběru sudích na olympijský turnaj. Jiří Novotný a Václav Horáček ale nebudou na olympiádě jedinými českými zástupci. Kromě nich se v Riu pohybuje i člen exekutivy IHF František Táborský. O předolympijské povídání jsme požádali prvně jmenovaného z rozhodcovské dvojice.

Pískali jste finále MS 2015 Katar - Francie a před čtyřmi roky i OH v Londýně. Bude pro vás tento olympijský turnaj něčím jiným?

Jsme samozřejmě plní očekávání, jak to v Riu bude probíhat. Až na pár drobností totiž nevíme, co můžeme očekávat. Olympijský turnaj má svá specifika. Na jednu stranu je to nejvýznamnější házenkářská událost. Na druhou na rozdíl od šampionátů jen jedna ze součástí velkého kolotoče. Tak k tomu samozřejmě nepřistupují hráči nebo rozhodčí, ale určitě média, diváci a zejména pak návštěvníci Olympijského parku.

Jak vůbec vnímáte skutečnost, že budete součástí největší sportovní akce? 

Jednoduše jsme na to patřičně hrdí a těšíme se. Nominace na olympiádu nepřichází každým dnem ani rokem a má pro nás velikou váhu. 

Jakým způsobem jste se do Ria „nominovali“, neovlivňoval tu skutečnost fakt, že na olympiádě chybí česká reprezentace? 

Samotná nominace je ovlivněná dlouhodobou výkonností na vrcholných házenkářských akcích a nijak nesouvisí s účastí nebo neúčastí české reprezentace. S tou by pak souvisely nominace k jednotlivým utkáním, kde bychom nemohli rozhodovat utkání ve skupině, ve které by byla naše reprezentace zastoupena. 

Na mezinárodní scéně jste si s kolegou Horáčkem získali respekt. Jak se k němu dá dopracovat?

Na vrcholné akce jezdíme pravidelně od roku 2010 a dá se říct, že jak jsme si my našli cestu k hráčům, tak oni si ji našli k nám. Důležité je, abychom respektovali hráče. Oni nám to pak v dobrém slova smyslu oplatí. 

Budete rozhodovat mužský nebo i ženský turnaj?

Stejně jako ostatní kolegové se objevíme v obou turnajích. Do Ria jsou ale nominovány tři ženské dvojice, a ty pak rozhodují výlučně ženský turnaj. Na OH v Londýně však bylo toto „pravidlo prolomeno“, když v jednom případě sestry Bonaventurovy řídily i jedno utkání mužů. Uvidíme, jak tomu bude letos. Pro nás je tato situace trochu zvláštní, protože stejně jako ostatní kolegové dlouhodobě řídíme utkání mužů. S Václavem Horáčkem jsme za poslední čtyři roky řídili pouze dvě utkání kvalifikačního turnaje žen v Dánsku.

Jaký je rozdíl, když pískáte mezinárodní házenkářské zápasy nebo šampionáty a českou extraligu?

Už i v české extralize je vidět, že se hráči k sobě chovají slušněji. Bohužel ale u nás stále nastávají situace, kdy jsou některé zákroky až likvidační. A těch je potřeba se zbavit. Bundesligu nebo Ligu mistrů zdobí právě herní kultura. Úcta k protihráči je na vysoké úrovni, a to je jeden z faktorů, který bychom měli okopírovat.

Víte, kolik zápasů budete v Riu řídit, jaký plánujete program, když budete mít volno?

Nominace jsou zveřejňovány v předvečer hracího dne. Do té doby nikdo neví, jestli další den píská, je rezervní dvojicí, nebo má volno. Když už ale nebudeme rozhodovat, lze využít tzv. volné karty, která nás spolu s akreditací opravňuje navštívit jakýkoli sport. My bychom se určitě chtěli dostat na atletiku a zbytek už necháme osudu. Zaručené máme i sledování zahajovacího a závěrečného ceremoniálu. 

Házenkářské zápasy sledujete okem arbitra, čím to podle vás ale je, že česká reprezentace obvykle na největších globálních akcích chybí?

Jeden z problémů je to, že házená je u nás v žebříčku popularity daleko za hokejem a fotbalem. Tím pádem v ní není tolik sponzorů a chybí plně profesionální zázemí. Mladí, ještě nezkušení hráči, odcházejí do nižších zahraničních soutěží za lepšími finančními podmínkami. Jenže tito hráči pak nesehrají dostatečné množství kvalitních utkání, není na ně vyvíjen systematický tlak a v reprezentaci jim schází zkušenosti. Na druhou stranu se v poslední české celky prosazují v evropských pohárech a hráči mají tak aspoň částečně srovnání s mezinárodní házenou. Uvidíme, jak do toho stavu zasáhne připravovaná interliga se slovenskými týmy.

Olympiáda v Riu je považována za rizikovou ohledně komářího kousnutí a následné nákazy virem zika. Nemáte z toho podobně jako někteří sportovci obavy a jak se případně budete chránit? 

S kolegou Horáčkem jsme již oba otcové rodin a další potomstvo neplánujeme. Takže zvýšenou obavu z případného pokousání nemáme. Byli jsme také detailně poučeni šéflékařem české výpravy Jiřím Neumannem o prevenci. Vezeme repelenty a tak snad všechno dopadne dobře.