Ohlédnutí za 4. extraligovým kolem s... Janem Filipem

 „Na dění v Extralize se pochopitelně dívám i z perspektivy národního týmu,“ říká Jan Filip. Jak viděl víkendové dění v nejvyšší soutěži kouč české reprezentace? Kdo ho zaujal? A co ho naopak zklamalo?

Za nejkvalitnější ze zápasů uplynulého víkendu bych viděl televizní střetnutí Zubří a Plzně, kde mě potěšil individuálním výkonem také Petr Šlachta. Ukazuje od počátku sezóny, že pozice jedničky mu v Zubří sedí, a jeho výkony nás těší. Z mladých Zubřanů se mi v dobrém světle jeví i Štěpán Zeman. V zápase proti mistrovi vyšla domácím první půle, Plzni pak prospělo nasazení veterána Honzy Štochla a dostala se do zápasu. Nevyužila ale ten moment, kdy byla psychicky nahoře, aby domácí dorazila a i díky Orságovi v domácí brance se nakonec musela smířit s prohrou. Honzovi Štochlovi na jednu stranu přeju, ale musím z pohledu reprezentace konstatovat, že u nás v lize dlouhodobě dostávají staří gólmani obrovské penzum minut. Raději bychom hledali mezi mladými talenty někoho, kdo bude mít potenciál v nějakém časovém horizontu dorůst pro mezinárodní scénu.

Vrátím se ještě i ke středečnímu zápasu Plzně s Duklou, který mě úrovní nenadchl. Boj mistra s druhým musí vypadat jinak. Plzeň rozhodla dobrou obranou, ale opakuji, že především Dukla mě v něm kvalitou hry zklamala, byť tam byly některé zajímavé individuální výkony, třeba Dana Kývaly, který ale potřebuje určitě stabilizovat výkonnost. Na první pohled si Pražané spravili chuť v sobotu proti Hranicím, ale ten zápas bohužel nemůžu hodnotit, resp. dělat z něj výrazné závěry, protože Hranice v něm působily tak odevzdaně, že výhra o víc než dvacet branek prostě jako měřítko kvality hry Dukly sloužit nemůže. Rozhodně ne pro tým, který nás zastupuje v evropských pohárech. Zpět k Plzni a zpět k budoucnosti reprezentace. Mám radost, jak se své šance při zranění Milana Škvařila chytil Jakub Tonar, který byl nejlepším střelcem proti Dukle. Nejde jen o počty branek, ale i o hru. Mladší s bratrů tonarů letos dokazuje svůj potenciál.

Výsledkově mě v sobotu překvapily určitě Litovel a Kopřivnice. Lovosicím vyšel úvod sezóny, působí rozhodně lepším dojmem než v loňské sezóně, takže jsem měl za to, že potvrdí v Kopřivnici roli favorita. Nakonec byly i blízko porážce. Tatran pak využil domácího prostředí a zaskočil Frýdek, který jsem s ohledem na spojky taky favorizoval. Kdo mě příjemně překvapil, tak Brno, především v obranné fázi, tím jak se jim podařilo vypořádat se souhrou karvinských hráčů s pivoty. Honza Užek na něm hraje solidně, ale zatím, podle mě, trošku pod své možnosti. Je to potěšitelné, že jsme na postu pivota v reprezentaci v odlišné pozici, než třeba před dvěma lety, navíc Honza může letos hodně těžit z přehledu Saši Radčenka, získat seběvědomí, herně růst. Nutno dodat, že úspěch obrany Brna šel ruku v ruce s dobrým výkonem brněnských brankářů a na druhé straně s nejslabším výkonem Baníku v sezóně. Spojky se neprosazovaly z dálky, šance karvniští nedávali, takže zasloužená výhra domácích. Doma naopak nebodovalo Nové Veselí v zápase, kde bojovalo, ale se podle mého očekávání projevilo, že Veselí nebude sedět ofenzivní obrana Jičína. východočeši vlastně celý zápas kontrolovali hru i skóre a připsali si první body v sezóně.