Koleno zatím drží, ale tělesná schránka je dost opotřebovaná, říká Martin Stržínek o návratu do sestavy Hraničářů

Kristova léta. To je přesně věk Martina Stržínka. Pro házenkáře to jsou ve většině případů ideální roky, opora Cementu Hranice se tak ovšem moc necítí. Někdejší reprezentant má za sebou několik operací křížových vazů a celkově si připadá unavený.

Cement neměl letos ideální vstup do extraligy. Do reprezentační přestávky přidali Hraničáři k šesti porážkám jen tři výhry, a to je pro tradiční házenkářskou baštu bídná bilance. Třetímu klubu loňského ročníku nejvyšší soutěže v úvodu chyběly právě zkušenosti ostřílené pravé spojky. Do posledních tří zápasů sice Martin Stržínek zasáhl, ale výsledkově se to příliš neprojevilo.

„V poslední době mám za sebou čtyři operace kolena a v podstatě jsem se dal trochu dohromady až teď na podzim. Zkusil jsem to a noha zatím to drží, ale popravdě to není žádné ‚Monte Carlo‘. Moje tělesná schránka je totiž už dost opotřebovaná,“ pokyvuje hlavou třiatřicetiletý střelec.

Projevuje se absence regenerace

„Už to není, co to bývalo, a asi už to nikdy nebude stoprocentní. Mám za sebou dlouhou kariéru a jelikož nejsem profesionál a musím se starat o živobytí, nemám takový komfort jako třeba kluci, co hrají v cizině,“ pokračuje Martin Stržínek. „Prostě nemohu svému tělu věnovat tolik času, co by potřebovalo.  A ona se pak absence regenerace projeví třeba tím, že mi neslouží kolena.“

Poprvé se letos objevil na hřišti doma proti nováčkovi z Nového Veselí. „Měl jsem si to jít na chvíli zkusit, jenže nakonec jsem odehrál víc něž třicet minut a nebyl to právě povedený návrat. Mladý soupeř nám brankově utekl a ztrátu jsme už nedokázali dohnat. Lepší to bylo ve Frýdku-Místku, kde jsme bojovností otočili nepříznivé skóre. Herní projev byl asi nejlepší naposledy v Lovosicích, ovšem domácí si vítězství vzít nedali,“ vypráví rodák z Hranic.

Mužstvo sice oplývá dostatkem zkušeností, což na některé soupeře může stačit, ale spíš se projevují neduhy celku, v němž převažují třicátníci. Není tajemstvím, že by bylo potřeba kádr na několika postech okysličit. „Citelně se projevuje, že se v Hranicích zaspalo v práci s mládeží. Až poslední dobou se to víc rozběhlo, ale teď se ukazuje, že nám několik ročníků v podstatě chybí a není kde brát lidi do prvního týmu. Už několik sezon hrajeme v podstatě v deseti, a proto je každé zranění velkým oslabením,“ přiznává Martin Stržínek.

Proti Karviná se pokusí urvat body

Dvoutýdenní reprezentační pauza je u konce. Cementáři během ní zapracovali jednak na kondici. A co se týká herní stránky, snažili si vyzkoušet obranné varianty a kombinaci ve větší rychlosti, aby šli do nedělního souboje s Karvinou s větším sebevědomím. „Body by měly zůstávat doma, a tak věřím, že se nám je podaří urvat,“ přeje si osobnost hranického celku.

Svůj čas dělí hlavně mezi házenou a manažerskou profesi obchodního ředitele ve společnosti zabývající se výrobou a prodejem svítidel. „Ve firmě mám dobrou pozici. Starám se o VIP klientelu v České republice a mám na starosti slovenský trh. Baví mě to, jde o tvůrčí činnost. Stihnout obojí není snadné, ale házená je celý můj život. Dělám ji od druhé třídy a až jednou skončím, neodejdu od ní. Možná zkusím trénovat mladé kluky, ale to je ještě hudba budoucnosti,“ dodává.