"Cítil jsem, že potřebuji v životě změnu," říká Tomáš Mlotek o loučení s házenou

Diváci, kteří byli v hale na posledním utkání HBC Karviná proti Brnu, si mohli všimnout, že Tomášovi Mlotkovi byl při nástupu před utkáním věnována zvláštní pozornost. Vzkaz od fanoušků byl vlastně rozloučením s dvaadvacetiletou spojkou karvinského týmu. Proč Mlotek končí s házenou?

Tomáši, co je za tím, že končíte s házenou?

Už nějakou dobu jsem cítil, že potřebuji udělat nějakou změnu v životě, posunout se někam dál. Z házené žádná nabídka nebyla, a tak jsem přemýšlel co s tím. Několik kluků od nás nedávno šlo do armády, a tak mě tato alternativa zaujala. Absolvoval jsem testy, a když vše dobře dopadlo, rozhodování už nebylo složité. Po novém roce nastoupím do základního kurzu a potom budu sloužit v Hranicích.

Nebude vám pak házená chybět?

Trochu se toho bojím. Vím právě od kluků, kteří takhle s házenou skončili, že jim pak chyběla. No, uvidím, jak to bude a jak se s tím vypořádám. Třeba se najde nějaký způsob, jak si zahrát i poté, co budu v armádě. Zatím jsem domluvený tak, že pořád budu bydlet doma a do Hranic budu dojíždět. Jezdí tak dost kluků z Karviné a prý to není problém.

Takže se třeba ještě v budoucnu k házené vrátíte?

To teď ještě nevím, ale třeba ano. Uvidíme, jak se s tou životní změnou poperu.

Jak dlouho jste vlastně házenou hrál?

Ani sám pořádně nevím. Ale asi od třetí třídy základní školy - dva roky přípravka a od páté třídy jsem šel do házenkářské školy. Takže vlastně už dost dlouho. (smích)

Při posledním utkání se s vámi fanoušci pěkně rozloučili. Nenahlodalo vás to třeba, abyste ještě své rozhodnutí změnil?

Vlastně ani ne. Možná spíš naopak - uvědomil jsem se, že už je to definitivní. Když už se mnou tak pěkně rozloučili fanoušci, a jsem za to moc rád, a poté jsme dostal i dárek od vedení klubu a poděkování za odvedenou práci, tak jsem si uvědomil, že už není cesty zpátky. Tímto bych chtěl jak fanouškům tak vedení klubu poděkovat za krásnou rozlučku.

A co spolupráce s bratrem Slávkem? Nepřemlouval vás, ať zůstanete?

To je těžké. Přece jen moc lidí nemá příležitost zahrát si se svým bratrem v jednom extraligovém týmu a mnohdy vedle sebe. Ale i brácha si na to, že končím, nakonec zvykl a akceptoval to. Stejně jako rodiče. Taťka byl ještě v pohodě, ale mamce to nějakou dobu trvalo, než si zvykla na to, že končím s házenou a jdu do armády.

Jak jste se cítil v neděli při posledním domácím utkání s Brnem?

Abych pravdu řekl, byl jsem dost nervózní. Hlavně v prvním poločase. A asi to na mě bylo dost vidět. Ale v průběhu zápasu se to zlepšilo. Asi pomohlo i to, že jsme vyhrávali a měl jsem tak možnost se více uklidnit. Teď už nás čeká ještě úterní pohárové utkání, které bych samozřejmě rád s kluky ještě zvládl a pomohl tak Baníku dostat se do Final4.

Ivo Dudek, www.hbc-karvina.cz