Mladíci z Nového Veselí neustáli tlak a poslední krok neudělali. Pro jičínský klub je postup odměnou i dárkem k výročí

V jedné známé písni se zpívá: Nikdy nic, nikdo nemá, míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví, co se může státi... Verš vypůjčený z repertoáru Osvobozeného divadla docela trefně platil na závěrečné 22. kolo základní části extraligy, zejména na boj o osmé místo znamenající poslední vstupenku do play-off a vyhnutí se nervózním záchranářským manévrům.

Zdálo se, že všechny trumfy v tomto případě drží se 17 body Sokol Nové Veselí. Odvážný nováček hostil před vlastním publikem silné Lovosice. I prohra by mu zajišťovala účast ve vyřazovací části za předpokladu, že šestnáctibodový Jičín (po 21. kole na 9. místě) nezaboduje proti Hranicím.

Nic definitivního to však nebylo. Tým z Českého ráje se na Moravě neohlížel napravo ani nalevo, nic nedbal na okřídlené rčení, že nemá osud ve svých rukou, a po výhře 30:27 vyválčil důležité body. Naproti tomu mladý celek z Vysočiny si vybral slabší chvilku, naděje na play-off se po porážce 26:29 rozplynula jak pára nad hrncem a mírně překvapivé rozzuzlení bylo na světě.

„Poslední krok jsme nezvládli, je to zklamání. Přece jen se projevilo, že máme mladý tým. V koncovce nám chyběl klid. Sice jsme v zápase nepropadli, ale nešla nám střelba. Soupeř z čela tabulky byl namotivovaný, aby se zlepšil po několika neuspokojivých výsledcích. Přijel k nám za každou cenu zvítězit,“ popsal okolnosti duelu novoveselský trenér Pavel Hladík.

Podle něj jeho celek podlehl vlastnímu i okolnímu tlaku, který na něj v rozhodujícím zápase dolehl. „Zkušenosti a psychická odolnost je u nováčka přece jen nižší. Poslední dvě kola byla dost náročná. Kluci, kteří mají devatenáct, dvacet let, neměli správnou trpělivost. Předvedli velké nasazení, ale jak neproměnili pár šancí, vznikla z toho křeč. Teď nás čeká play-out. Výhodu bude mít v tom, že máme nejvíc bodů,“ sdělil kouč o soutěži, která začne stejně jako play-off poslední březnový víkend.

Mnohem radostněji se mluvilo zástupci HBC Ronal Jičín Aleši Babákovi. „Věřili jsme, že jsme schopní Hranice porazit, protože naše poslední výkony proti silnějším týmům nebyla špatné a navíc už soupeř neměl šanci na postup. Na druhou stranu jsem trochu pochyboval, jestli oslabené Lovosice dokážou ve Veselí zabrat. Body za výhru by se nám hodily, i kdybychom nakonec hráli play-out. Že to dopadne postupem do play-off, jsem dával tak padesátiprocentní naději,“ přiznal.

Vypjaté chvíle druhého poločasu mohli jičínští trenéři korigovat, protože znali průběžný stav souběžně hraného zápasu v Novém Veselí. „Měli jsme své informace, a když už šlo v závěru do tuhého a zároveň bylo jasné, že to Lovosice uhrají, tak to při našem time zaznělo. Šlo o to, aby se kluci uklidnili a věděli, o co se hraje. Uvědomili si, že nemusí panikařit, protože v tu chvíli by nám stačil i bod,“ prozradil Aleš Babák.

„Na konci zápasu ve Veselí veselo nebylo, v našem mužstvo propuklo nadšení. Spadlo z nás veliké napětí. Jsme rádi, že tým nebude žít pod tlakem, který by ho čekal ve skupině o udržení. Takhle jsme v klidu a play-off je svým způsobem i dárek k 75. výročí házené v Jičíně. Z osmého místa jdeme za první Plzeň, letos jsme u nich odehráli padesát minut vyrovnaný zápas, i doma jsme si nevedli špatně. Samozřejmě Západočeši jsou obrovským favoritem a my se jim to pokusíme znepříjemnit,“ dodal jičínský kouč.