Jiří Motl: Za mými střeleckými úspěchy stojí práce celého lovosického týmu. Těžím z dobré hry všech kolegů

Díky sedmi přesným zásahům, kterými pomohl lovosickým házenkářům v pátém čtvrtfinále play-off vyřadit Karvinou, se dvaatřicetiletý Jiří Motl přehoupl v tabulce střelců přes hranici dvou stovek gólů. Tím ostatní extraligové kanonýry jasně převyšuje, jenže sám si statistiky nevede. Vysoké počty vstřelených branek ho sice těší, ale nepřikládá jim přehnanou důležitost. Považuje je za „kolektivní dílo“ celého týmu FCC Město Lovosice.

Co pro vás znamená současných 205 gólů v dosavadních zápasech extraligy?

Netuším, jaký je můj střelecký rekord, nebo kolik gólů jsem dal dohromady v extralize. Ta dvoustovka vypadá sice jako nějaký individuální úspěch, ale stojí za tím práce celého týmu. Těžím z dobré hry všech kolegů včetně brankářů. Když se daří celému mužstvu, tak to tam obvykle padá i mně.

Máte zkušenosti z reprezentace, dají se uplatnit na extraligové úrovni?

Je důležité, aby v týmu byla osobnost, ať už je to kdokoli. Je potřeba, aby takový hráč uměl ve vypjatých situacích vzít odpovědnost na sebe a strhl méně zkušené kolegy. U mě se to projevuje tím, že jsem schopný nastřílet víc branek než ostatní.

Dá se prozradit z lovosické kuchyně, jestli na vás spoluhráči při zápasech pracují, abyste měl na levém křídle víc prostoru na střílení gólů?

Možná to tak vypadá, ale úplně to tak není. Střelecky se neprosazuji jenom já. Jednoho člověka by bylo pro soupeřovy obrany poměrně jednoduché ohlídat. Jenže my dokážeme hrozit ze všech pozic. To je pochopitelně pro naše mužstvo lepší. A že já trochu vyčnívám, to je - opakuji - práce celého manšaftu.

Má lovosický celek nastavený styl hry tak, abyste v konečné fázi akcí figuroval vy?

Ne, nehrajeme tak, abych zakončoval vyloženě já. V našem konceptu existuje víc variant. Hodně gólů dával před zraněním třeba i Venca Klimt.

Střelbu máte nicméně v popisu práce. Pilujete ji v součinnosti se spoluhráči i při tréninku?

Tréninky jsou postavené i na zakončování akcí. Myslím, že se to projevuje i v produktivitě celého mužstva. Důležité je i to, že máme výborné gólmany a není úplně snadné je v tréninku propálit. My střelci se je snažíme překonat a gólmani zase krýt naše pokusy. Pomáháme si tak vlastně navzájem.

Jak se ohlížíte za vyrovnanou sérii s Karvinou?

Oba týmy si uhájily domácí prostředí, a tak se nakonec projevila pozitivní skutečnost, že jsme v základní části skončili čtvrtí a měli v play-off výhodu pátého zápasu na domácí půdě. Bylo to velké plus, protože v Karviné nám to moc nesedlo.

V nadcházející semifinálové sérii proti Plzni však bude tato výhoda na straně soupeře. Jak se na mistra cítíte?

V této chvíli z nás spadla určitá nervozita. Za hranici mezi úspěchem a neúspěchem je u nás totiž považován postup do semifinále. Hrajeme o medaile, chceme se dostat co nejdál a myslíme na nejvyšší příčky. Sice se nám s Plzní v play-off moc nedaří, ale k úvodním zápasům v jejich hale budeme přistupovat tak, abychom měli jistotu, že si doma zahrajeme dvě odvety.

Foto: Miroslav Vintrich