Trenér Pavel Hladík: Jsme spokojení, ale za rok má Nové Veselí ambice skončit líp než na devátém místě

Ze všech účastníků extraligy je nejmenší, co se týká počtu obyvatel, ale jinak městys Nové Veselí pěkně čeřil poněkud poklidné vody nejvyšší soutěže. Po počátečním nováčkovském rozkoukávání se mladistvý kolektiv statečně bil o play-off, které mu jen těsně uniklo. S přehledem však vyhrál play-out a obsadil deváté místo, které házenkářské obci se třinácti stovkami duší zajistilo účast v příštím extraligovém ročníku. Spokojenost proto nijak neskrýval trenér Sokola Pavel Hladík.

Máte po úspěšné sezoně, jaká panuje v Novém Veselí nálada?

Samozřejmě veselá. Vždyť jsme play-out zvládli s velkou ctí a s bilancí pěti výher a jedné porážky. Do další práce to je obrovské povzbuzení.

Jak těžké bylo hrát o záchranu, i když jste měli na sestupové pozice ze základní části pár bodů k dobru?

Díváme se na to tak, že zažít play-out mělo pro nás větší význam, než kdybychom jako nováček hráli rovnou play-off. Jednak budeme v další sezoně po vyřazovací části hladoví a pak jsme poznali, pod jakým extrémním tlakem se play-out hraje. Tady se prostě musí, kdežto v play-off se může. Věděli jsme, že akorát jeden tým má jistotu udržení a jsme moc rádi, že se nám to povedlo. Myslím, že to náš mladý kolektiv zocelí.

Takže vás teď už nemrzí, že vám play-off v posledním kole základní části těsně uniklo, když jste doma prohráli s Lovosicemi?

Tehdy na nás padnul smutek a z play-out jsme měli trochu obavy. Naštěstí jsme to zvládli na výbornou. Zápasy jsme většinou jednoznačně opanovali a bodový náskok ještě navýšili. Myslím, že skóre ze šesti zápasů jsme měli plus čtyřicet. Jedinou porážku jsme utrpěli v Hranicích a bylo to jen o gól.

Jak se vám zamlouvá, když jste označováni za štiku nejvyšší soutěže?

Ale to moc nepasuje, i když se to o nás opravdu říkalo. To bychom museli skončit někde výš… Rozhodně jsme ale nebyli otloukánek. Jsme spokojení, avšak jsme zvyklí víc pracovat než mluvit.

Zkraje extraligy jste ale šli od porážky k porážce a nevypadalo to s vámi moc nadějně. Jak jste to tehdy vnímali?

V té době nám nikdo nevěřil a v házenkářských kuloárech se mluvilo v tom smyslu, že základní část extraligy dohrajeme s nějakými dvěma nebo čtyřmi body. Nakonec jsme jich v součtu uhráli sedmadvacet, a to je úplně fantastický.

Co vás nejvíc překvapilo?

Jednoznačně to, že jsme byli schopní vítězit venku. Doma nás povzbuzovalo super publikum, a to byl hnací motor. Jenže jsme dokázali vyhrát v Kopřivnici, v Karviné, v Hranicích a dvakrát v Litovli. To považuji za obrovský úspěch.

Jak vzpomínáte na první extraligové vítězství, které jste vybojovali v Hranicích?

To byl ohromný zážitek a dodneška na to vzpomínáme, protože nás to nastartovalo. Na tu výhru asi nikdy nezapomenu. Tím to všechno začalo. Když mladíci zjistili, že se dá vyhrávat, narostla jim psychika a víc si v dalších zápasech dovolili.

Jaké máte představy o příští sezoně?

Nikdo by neměl odejít, naopak se snažíme mužstvo posílit. Věříme, že celek bude minimálně stejně silný jako letos. Chceme se zlepšit a máme ambice skončit líp než letos.