Brankář Nemanja Marjanovič: Nechápu, jak mohla být Karviná sedm let bez medaile. V příští sezoně to chceme změnit

Svým letním návratem potěšil všechny baníkovské fanoušky. Za Karvinou opět nastupuje srbský brankář Nemanja „Nemo“ Marjanovič, který pamatuje tři tituly v letech 2006 - 2008. Za devět let v „cizích službách“ prošel řadu štací, naposledy hrál ve Francii za třetiligový Sarrebourg. Na Karvinou ovšem nedá dopustit. Třiatřicetiletý matador ji považuje za svůj druhý domov a chce jí pomoci k medailovým pozicím.

Do Karviné jste vrátil po dlouhé době, jak k tomu došlo?

Debatovali jsme o tom s Michalem Brůnou, který se hodlal také vrátit. Dohodli jsme se na společném postupu a pak už bylo jen potřeba jen přemluvit manželku, že se budeme z Francie stěhovat do Česka. Já s tím problém neměl. I když jsem se tu nenarodil, cítím se jako Karviňák.

Co bylo s Michalem Brůnou vaším společným motivem?

Řekli jsme si, že se pokusíme mužstvo slavné minulosti pozvednout. Pro mě je nepochopitelné, že tak slavný klub nezískal v české lize v posledních sedmi letech medaili. Sice chápu, že přišly silné roky Dukly a Plzně, ale podle mě není normální, aby mužstvo jako Karviná takhle vyklidilo pozice.

Jakého jste se dočkal přivítání, když jste se v létě v Karviné po letech objevil?

Měl jsem pocit, jako bych nikdy neodešel. Jakoby těch devět let ani nebylo. I za tak dlouhou dobu nepřítomnosti mi v Karviné zůstala řada kamarádů a přátel. Byl jsem s nimi celou dobu ve styku a vrátil jsem se i kvůli nim. Je mi v Karviné dobře, cítím se tu jako doma. Vůbec si nepřipadám jako nový hráč.

Jak se těch devět let změnil Nemanja Marjanovič?

Tak na to se musíte zeptat trenéra, Michala Brůny nebo některých dalších lidí. Já o sobě nerad mluvím…

Nyní máte za sebou sedm extraligových kol a jste s Karvinou v horní části tabulky. Je v silách tohoto týmu dosáhnout na medaili?

Není to náš primární cíl. Ani vedení na nás v tomto směru nevyvíjí tlak. V plánu zatím nejsou žádné medaile. Jen bychom se chtěli posunout výš než byl karvinský celek posledně. Chceme se zlepšit, ale to se neobejde bez poctivé práce a tvrdého tréninku v podání ochotných a zažraných mladých kluků.

Veřejnost ale vnímá situaci tak, že se Karviná posílila už teď a může zaútočit přední příčky…

Ano. V Česku chce každý všechno rychle, ale ono tak jednoduché není. Já mám za zápas třicet zákroků, Michal Brůna v něm nasází třeba deset gólů, jenže zlepšení nemusí přijít nákupem posil. Tohle není práce, ale sport. Hodně věcí se musí sejít dohromady a sednout si. To není moje výmluva, já toužím vyhrát každý zápas, ale je potřeba začít od nuly. Nejdřív se musí zažít systém a pak mohou přijít výsledky.

Znamená to podle vás, že k útoku na přední příčky by mohlo dojít řekněme v příští sezoně?

To je pravděpodobnější scénář. To už budeme mít snad manšaft stabilizovaný a dobře poskládaný. Určitě už také bude fit dlouhodobě zraněný nejlepší hráč Karviné Jan Užek.

Co říkáte úrovni české extraligy?

Mně nepřipadá špatná. Dokládá to i její vyrovnanost. Nevím, proč na soutěž někteří lidé nadávají. Asi to bude v české povaze… Je to škoda. Házená by si naopak zasloužila větší uznání a podporu. Extralize by to pomohlo nahoru a chodilo by víc diváků. To by mělo být vždycky na prvním místě.

V neděli vás před domácími fanoušky čeká zápas s Jičínem. Jak vnímáte souboj o druhé místo v tabulce?

Vím, že Jičínští hrají pod novým trenérem výborně. Je to sehraný tým, který předvádí svůj typický agresívní styl. Je nám jasné, že půjde o velmi těžký a vyrovnaný zápas. Síla soupeře spočívá i v tom, že mají hodně hráčů na střídání a jsou tedy schopní držet vysokou úroveň po celou dobu zápasu.