Zeď Hranic se mi povedlo propálit, říká Miroslav Rachač o situaci, kdy tři vteřiny před koncem připravil bývalý tým o bod

Těsně před koncem házenkářského derby Kopřivnice - Hranice byl stav nerozhodný 31:31. Po odpískaném faulu hostí se k devítimetrovému hodu postavil Miroslav Rachač a přesnou střelou rozhodl o těsné výhře. Dvoumetrová spojka tak připravila v 10. kole extraligy o cenný bod svůj bývalý klub. Jednatřicetiletý rodák z Českých Budějovic na tom však nevidí nic zvláštního. „Takový je život. A jde přece o sport,“ říká.

Popište situaci, jak to vypadlo před gólem?

Do konce času zbývaly tři vteřiny. Už nemělo smysl z devítky rozehrávat. Lepší bylo zvolit střelu.

Z devítimetrového hodu góly zase tak často nepadají…

Bývalí spoluhráči z Hranic postavili zeď. Stáli tam hodně urostlí kluci a za nimi skvělý gólman Pepa Kučerka, ale podařilo se mi je propálit a dát gól. Tím bylo po zápase. Ve zbytku času už nestačili na nic zareagovat.

Jak to v tu chvíli vypadalo na palubovce?

Bylo to strašně emotivní, protože jsme podobné situace v závěru několikrát nezvládli a ztratili body.

Oslavy přímo na palubovce byly asi mohutné…

Všichni jsme se strašně radovali. S Hranicemi to vždycky bývá vypjaté derby. Já tam něco odehrál, působili tam i oba naši trenéři, takže to byl hodně specifický zápas.

Jak reagovali hráči Hranic, vaši bývalí kolegové, nezaslechl jste nějakou štiplavější poznámku?

Ale to ne. Měli jsme prostě víc štěstí. Manšafty se střídaly ve vedení. Vyhrát mohly oba celky. Když opadly emoce, bavili jsme se obecně, ne o házené. Zklamaní ale pochopitelně byli, to by byl každý.

Neměl jste z toho přece jen trochu smíšené pocity?

Trochu ano. Přece jen jsem toho s Cementem hodně zažil. Působil jsem tam čtyři roky, získali jsme společně tři extraligové medaile a vyhráli Český pohár. Pořád tam mám kamarády, ale teď jsem v Kopřivnici. Takový je život. A jde přece o sport.

Foto: Daniel Hojník