Jak Marek Michalisko dovedl Karvinou k mistrovskému vavřínu aneb Nejedná se o žádný zázrak. Hlavně se musí chtít

Titul se vrátil tam, kde je házená minimálně na stejném stupni vnímání jako fotbal. A zatímco karvinští házenkáři v těchto dnech zapíjejí triumf, tamní fotbalisty čeká boj o záchranu v nejvyšší soutěži. Tým HCB Karviná při tom před sezonou nemířil tak vysoko, ale vhodně doplněný mladý kolektiv tvrdě pracoval, výborně se rozjel a byl k nezastavení.

Vždyť po zimní přestávce prohrál v extralize jen dvakrát. Ve 20. kole základní části vyloupil karvinskou tvrz rival ze Zubří a v sobotu Baník podlehl ve třetím finálovém mači domácí Plzni. V neděli večer už ale borci v zelených dresech v západočeské metropoli divoce křepčili a pěli vítězné chorály.

Úspěch se zrodil díky kvalitnímu umístění v základní části. „Bojovali jsme ve vyrovnané konkurenci o první čtyřku a zároveň i o to, abychom i v rámci ní byli co nejvýš. To nakonec druhé místo splňovalo. Začínat doma bylo pokaždé veliké plus. Nikam se nemusí cestovat, fanoušci to mají do haly blízko. Navíc nám pomohlo, že Plzeň v semifinále vyřadila Zubří, které základní část vyhrálo,“ rozpovídal se kouč Marek Michalisko, nenápadný muž, který přivedl karvinské házenkáře po osmi letech opět na vrchol.

„Důležitá je pochopitelně celoroční práce. Když je z čeho brát, pak se dobře prodává, co se za celý rok natrénuje. Systém 7 na 6 jsme zkoušeli od začátku sezony. Nejdřív jeden systém, později jsme k tomu přidali druhý. Pak jsme hru se dvěma pivoty mohli plně využít v play-off. Je na to ale pochopitelně potřeba mít vhodné typy hráčů,“ vyprávěl trenér o specialitě, kterou Karviná překvapovala soupeře.

„Důležité bylo, že se v pravý čas vrátili z marodky pivoti Honza Užek a Tymoteusz Piątek, kteří se na tento systém hodili. K souhře jsou ale potřeba i spojky s rozhodovacími schopnostmi a tuto roli bezvadně plnili Michal Brůna, Sláva Mlotek a Marek Monczka. Myslím, že jsme to zvládali dobře a protivníky tím přehrávali. To nám hodně pomohlo. Na druhou stranu se nejedná o žádnou revoluční novinku. V evropské házené se tento prvek využívá běžně,“ vysvětloval Marek Michalisko.

V neděli večer v plzeňské hale na Slovanech zažil po závěrečném hvizdu nečekaný příval štěstí. „Těžko se to popisuje, ale jedná se o jakési naplnění. Je to něco nádherného. Myslím, že to člověka motivuje, aby podobné pocity mohl zažívat častěji. Věřím, že tak to vnímali i naši hráči a o to víc budou pracovat v tréninku. Oni to ale plní i tak. Je s nimi radost pracovat. Dřou, a to se pak promítne do zápasů. Ne hned. Chce to být i přes zakolísání trpělivý. Je potřeba vydržet a věřit,“ vykládal karvinský kouč.

„A když tomu všichni věří, tým se posouvá nahoru. A to se nám letos povedlo. Tvrdá práce přinesla ovoce. Byl bych moc rád, kdybychom i v dalším období pokračovali ve stejných kolejích. Nejedná se o žádný zázrak. Hlavně se musí chtít. Nejdřív přijde dřina a pot, a když tohle kluci vydrží, časem se dostaví úspěch. Jinak to nejde,“ podotkl.

Může letošní titul odstartovat novou slavnou éru karvinské házené, která si v první desetiletce nového tisíciletí připsala devět zlatých medailí? „Těžko říct. Byla jiná doba, jiné finanční možnosti, jiní hráči. Letos získali titul třeba kluci, kteří hráli play-off poprvé. Něco jsme začali a uvidíme, jak to bude pokračovat. Já jsem přesvědčený, že jdeme správnou cestou,“ dodal Marek Michalisko.