Jen roční působení mezi elitou. Strakonická házená se chce do extraligy vrátit. Nejlépe hned za rok

Premiérové účinkování házenkářů HBC Strakonice 1921 v extralize skončilo posledním místem v play-out. V závěru sezony se projevily některé neduhy manšaftu z jižních Čech, ale nadšení a zápal extraligového nováčka pod taktovkou trenéra Romana Marienky vzbudily sympatie. Klub z města dudáckých festivalů by nabyté zkušenosti nechtěl promarnit a rád by byl z nižší soutěže co nejdřív zpět mezi elitou.

Strakonice loni vůbec poprvé v historii postoupily do extraligy. „Považovali jsme to hlavně za výbornou zkušenost a ocenění naší dlouhodobé práce s mládeží. Cílem bylo extraligu udržet, ale bylo jasné, že musíme hrát s vlastními odchovanci,“ začal své vyprávění Miroslav Vávra, předseda klubu HBC Strakonice 1921.

„Věděli jsme, že naše finanční možnosti za rozpočty ostatních extraligových klubů zaostávají, a to signalizovalo, že budeme mít s udržením značné trable. Dalším problémem, o němž jsme rovněž věděli, byl úzký kádr. Osm lidí, kteří se pohybovali v základu, by se určitě prosadilo v jiných extraligových manšaftech, ale když se v únoru při utkání na Dukle zranil klíčový pivot Michal Zbíral, situace se zhoršila. V obraně jsme za něj náhradu nenašli, a to družstvo tak nahlodalo, že jsme od té doby uhráli doma jen jeden bod,“ popsal Vávra situaci.

Do play-out vstupovaly „Straky“ s matematickou vidinou záchrany. Jenže v nadstavbě získaly jediný bod a brzy bylo jasné, že extraligu neudrží. „Svou roli sehrála psychika, ale řešili jsme i problém s trénováním a přestávali stačit po fyzické stránce. Projevilo se, že naši hráči chodí do práce nebo studují. Za těchto okolností byl zázrak, že jsme v některých zápasech s líp připravovanými soupeři zvládali vyrovnané partie.“

Jihočeši doma dokázali remizovat s mistrovskou Duklou a dokonce porazit Zubří, suveréna základní části. „Podle toho se ale nedá moc soudit. V jednom utkání můžeme silného soupeře porazit, ale ne ostřílené celky pravidelněji porážet. Těžili jsme z toho, že nám některé utkání extrémně sedlo a silný protivník nás naopak trochu podcenil. K tomu ale nemohlo docházet každý víkend,“ vyprávěl Miroslav Vávra.

Co bude pro Strakonice sestup znamenat? Mužstvo se pochopitelně nepodařilo udržet. Přišly odchody. „Tomáš Nejdl zamířil do Talentu Plzeň, gólman Jakub Jareš jde chytat do Rakouska, skončil pivot Michal Tockstein a logicky odešli i zapůjčení plzeňští hráči Eduard Wildt a Jan Matoušík. Základ družstva pro nižší soutěž budou tvořit Martin Mošovský a Tomáš Pek. Na nich to postavíme a k nim přibereme naše dorostence. Uvidíme, jak si to sedne,“ prozradil funkcionář.

„První liga by měla být v našich silách. Loňský sestupující z extraligy Litovel ji bez větších problémů a zaslouženě vyhrála. Jenže má v kádru zkušenější hráče, a to je výhoda. My budeme naopak hrát převážně s mladíky. Nicméně se za rok chceme do extraligy vrátit. Bylo by škoda nevyužít letos nasbíraných zkušeností. Rádi bychom nejvyšší soutěž hráli pravidelněji, ale to už hodně předbíhám,“ pokračoval boss HBC Strakonice 1921.

„Všechno je o penězích. K důstojnějšímu účinkování bude potřeba dostavět halu. Další zakopaný pes je v tom, že nám scházejí kvalitní mladí hráči. Kromě vlastních odchovanců není v našem regionu kde brát. Jsme na házenkářské mapě dost osamocení,“ posteskl si a dodal:

„Musím poděkovat všem hráčům, kteří s námi odehráli extraligovou sezonu. Určitě neudělali ostudu. Pobavili diváky a důkazem je, že lidi se na špičkovou házenou naučili chodit. V této souvislosti musím samozřejmě pochválit i naše věrné fanoušky, kteří nám po celou dobu věnovali ohromnou přízeň. Byli skvělí, a když v domácí hale vytvořili fantastickou atmosféru, výrazně nám to pomáhalo k bodovým ziskům.“