Ostrá rozlučka Petra Štochla. Odcházející se brankář vychytal české reprezentaci výhru v kvalifikaci

Rozlučku s kariérou neabsolvoval v minulých dnech jen uznávaný fotbalista Tomáš Rosický, ale i neméně slavný házenkář Petr Štochl. Zatímco na Letné se hrálo na krásu a v procházkovém tempu, v Plzni se tvrdě bojovalo o postup na mistrovství světa.

Dvaačtyřicetiletý plzeňský rodák a odchovanec tamní házené v průběhu první půle úvodního utkání play-off kvalifikace proti Rusku vystřídal Tomáše Mrkvu. Prostor mezi tyčemi uzamkl a byl hlavním strůjcem famózního obratu a české výhry 27:26.

Petr Štochl si nejprve o týden dřív odbyl rozlučku v berlínském klubu Füchse, v pátek večer pak nastoupil k poslednímu zápasu za reprezentaci. „Takhle jsem si to představoval. Proto jsem rád, že jsem se rozhodl ukončit kariéru, dá se říct, na vrcholu. Plná hala v Berlíně, plná v Plzni. V dvou mých domovinách - líp to naplánovat nešlo,“ vykládal Štochl poté, co absolvoval téměř nekonečné loučení s plzeňským publikem.

Nečekal, že se na hřiště dostane už v úvodní části první půle, kdy Češi prohrávali o sedm branek. „Přijel jsem pomoci klukům v případě potřeby. Naskytlo se to tak, že jsem musel už asi v 15. minutě na hřiště. Ale vzhledem k průběhu se nebylo moc co divit. Valilo se to na nás, takže bylo jedno, kdo tam bude stát. Bylo důležité, abych se pokusil chytit některé volné střely,“ povídal Petr Štochl.

Branku doslova zavřel a hlavně v druhé půli přiváděl ruské střelce k zoufalství. Blýskl se i třemi úspěšnými zákroky po sobě v oslabení. Kouzlil i v závěru a jeho spoluhráči v posledních sekundách dokonali nevídaný obrat z 24:26 na 27:26.

„Jsem hrozně rád, že jsem u toho mohl být. Přijel jsem s tím, že bych týmu mohl pomoci. Pevně věřím, že tenhle vcelku slušný základ do odvety zvládneme. A jestli se postoupí, tak se to určitě bude moci zařadit k mým významnějším utkáním,“ přemítal.

Navzdory tomu, že byl mužem utkání, k úterní odvetě do Permu už nepocestuje, nenechal se přemluvit. „Mám to nastavené trochu jinak než spousta jiných sportovců. Tělo mi slouží, ale psychicky už to bylo těžké, neustále dokola ten samý rytmus. Několik let jsem strávil v reprezentaci s Romanem Bečvářem, teď už několik let hraju s jeho synem a nerad bych se dočkal toho, že jednou budu hrát s jeho vnukem,“ smál se Petr Štochl.

U házené zůstane i po skončení kariéry. Plánuje střídavě v Berlíně a Plzni trénovat brankáře, ale v sobotu ho v západočeské metropoli čeká ještě jeden rozlučkový zápas. To dá házené sbohem další ikona tohoto sportu Filip Jícha.